Nudlová polévka a Sedm čili...

  19:03aktualizováno  19:03
- Nazvat "neděli" národním rituálem může připadat poněkud troufale. Jen do té chvíle, než vykouknete ze své kuchyně a gauče a zeptáte se: Jakpak "to" v neděli dělají sousedi? A v Děčíně? A v Domažlicích? A jak to bylo v padesátých a osmdesátých letech a jaké rodinné rituály se drží dnes? Jsou si na vlas podobné. V neděli děláme všichni - skoro - všechno stejně.

Padesátá s Branislavem
Ve vajdlinku, v plechové míse, kynulo těsto na knedlíky a na utěrce - modře nebo červeně kostkované - se sušila placka nudlového těsta. V kamnech už bylo dávno zatopeno... Tak začínala nedělní rána v padesátých letech. Jediném volném dni v týdnu. Zvláštním, slavnostním, protože všichni zůstali doma.
"A vždycky - nevím, jak to matce vyšlo - se nudlová polévka nalévala s poledními zvony v rádiu", pamatuje si dnes dospělý, tehdy malý kluk z Děčína.
Nejčastěji se obědvalo knedlozelovepřo. Nebo jiné maso, třeba i jediné v týdnu, ale "pokaždé se něco tahalo z trouby. Neděli a troubu mám nějak spojené."
Ke kuchyňskému stolu v kuchyni usedali všichni a děti musely pod dohledem otce svoji porci dojíst, za cenu pohlavků a "to byla ta největší nedělní potíž".
Cinkání příborů provázela "rozhlasová báseň", děčínský kluk si pamatuje obvyklého Františka Branislava a za ním se, z rádia na poličce nad kuchyňským gaučem, pak ozvala klidná vážná hudba - ke knedlozelovepřu.
Maminka sklízela ze stolu, když rádio pustilo tu pravou nedělní touhu, kterou uvozovala slova: osoby a obsazení... Začínala nedělní rozhlasová pohádka, u níž se musel na tu chvíli zašoupnout důležitý kuchyňský element té doby - mycák, neboli mycí stůl.
Když děčínský kluk dospěl, jel se podívat do míst, kde probíhaly jeho dětské neděle: "Žasnul jsem, jak jsem mohl mít v těch kobkách pocit jisté slavnostnosti. Kulisy to byly skličující: okno do plesnivého dvorku dva krát tři metry, pod ním stoka zvaná Jílovský potok, krysy, sto metrů odtud děčínské nádraží a parní lokomotivy s šíleným čoudem a z druhé strany Gottwaldova ulice plná aut..."
Městské děti, jedno vedle druhého, musely po pohádce na špacír, což přetrvalo i další desetiletí a mnoho rodin tento rituál drží dodnes. Uvědomělejší rodiče mají utkvělou ideu, že se musí "do přírody", ti méně inveční rodiče chodí "do města". Děčínská maminka jim říkala "panákoví lidi", protože v nedělním oblečení chodili po městě a civěli do výloh na panáky čili figuríny "navlečený do šílených šatů, který si nemohli koupit."
Děčínská rodina jezdila obvykle autobusem na Maxičky a lesem pěšky do Dolního Žlebu. Šest až osm kilometrů, naštěstí z kopce. "Byla to dokonalá nuda. Těšil jsem se jedině na cestu zpátky, motorákem, kde se mohlo poslouchat, jak v tatrovce řadí šaltpákou a projíždí se aspoň dva tunely."
Jednou za uherský rok se konal "velký, celodenní nedělní výlet. Většinou Hřensko, jednou však i Drážďany, kde jsem poprvé uviděl živého orangutana a obrovskou výlohu květinářství, po níž stékala voda. To na mě udělalo velký dojem."
Dost dlouto trvalo než jsem se z těch rodiných procházek - já a rodiče, který si neměli co říct - emancipoval. Povolili mi někdy v šesté třídě chodit na fotbalová utkání Kovo Děčín třeba s Duklou Tachov nebo s mužstvem dnes dávno vydolované obce Hrdlovky. V osmé třídě už jsem měl permanentní vstupenku na utkání extraligy v boxu a zápasy se konaly v deset dopoledne a nedělní ceremoniál tak u nás upadl. Měl jsem oběd v troubě."
Ještě s jedním rituálem byla neděle svázána - s koupáním:
"Až do roku 1967 jsme neměli žádnou koupelnu, a to znamenalo, že se každou neděli přivlekla do kuchyně plechová vana, kam se lila vařící voda ze sporáku. A já jsem směl o nedělích hasičovat - stříkat hadicí studenou vodu do horké ve vaně. Všichni jsme se v té vodě každou neděli vykoupali."

Osmdesátá s Chalupou
Politicky a společensky mrtvá doba sedmdesátých let dovolila aspoň do jídelníčků vnést pestrost. Zjevily se špagety a "čína" a začaly těžce konkurovat zaběhnutým knedlozelovepřům a svíčkovým. A taková drobnost změnila podobu nedělních dopolední v zemi.
Nová jídla se mohla začít vařit až v jedenáct hodin. Matky tedy déle spaly a děti se v panelácích nudily. Stát tomu vyšel geniálně vstříc: od osmi hodin ráno vysílal jediný televizní program Studio Kamarád, v němž populární Jirka Chalupa svým klidným hlasem přikoval děti k obrazovkám a rodiče nechal spát. Tchyně lály svým snachám a matky svým dcerám, jak se "můžou tak dlouho válet v posteli a neuvařit na poledne." Manželé, pamětníci rozhlasových poledních zvonů, ve dvě odpoledne nad pravě úspěšně dovařeným obědem provokovali temným hlasem: bim, bam, bim, bam...
Odpolední procházky zůstaly. Jen se na ně nechodilo v "nedělních šatech", k idee "musíme do přírody" přibyla nová utkvělá představa rodičů "musíme si zasportovat," hromadnou dopravu zastínily trabanty a škodovky, každý večer přijíždějící k městu s vajíčkovými platy nad zadním sedadlem. To se vracely mladé rodiny od rodičů na venkově, kde levně strávily nedělní oběd a nudně odpoledne. Zkrátka městským dětem se alibisticky dopřávalo venkova. Když nebylo na benzín šlo se aspoň třeba "na ovečky". Zaklínadlo, které si musí pamatovat aspoň dvacet tisíc rodin z pražského Jižního Města. Poblíž betonové aglomerace, v obci Kateřinky, zázrakem přetrval chov obcí, kolem něhož vedla cesta "do přírody". Děti plotem prostrkávaly ovečkám chleba a útrpně pak vydržely i procházku asfaltovými cestičkami lesoparku...
A nedělní koupání? O tom už se neví. V paneláku se kolem sedmé roztočí kohoutky koupelnových jader - každý den. Ten pokrok!

Devadesátá s Vávrou
Kuře! To vlétlo v konzumní podobě do všech nedělních domácností. Maso už se nevaří jen jednou týdně a neděle pozbyla - možná i proto - svoje slavnostní kouzlo.
Popisuje osmiletá Emma z pražských Vršovic:
"V neděli vstává první táta a jde dělat snídani. Potom nás vzbudí a někdy nás s bráchou nechá snídat rohlík s nugetou a mlíkem v pyžamu. Musíme si aspoň vyčistit zuby. Honza se chce dívat na Novu, tam dávají Flintstonovi a Spider Mana a hádáme se, protože já chci koukat na Jedničku, kde je Jú hele Neděle.
No a táta dělá kuře - pečený, na smetaně nebo v číně, protože máma je každou neděli v kostele. Když přijde, tak obědváme, Honza pořád odbíhá, nebaví ho jíst, já zase nechci polívku. Pořád se spěchá, protože máma se dívá na Vávru v Sedmičce nebo na to Pravý poledne.
No a většinou pak musíme jít na nějakou výstavu - to mě vůbec nebaví, ale vydržím to, protože pak za odměnu s námi musí naši do McDonaldu. Máma říká: Každý musí chvíli trpět - to jako, že ona trpí v McDonaldu - to nechápu. Až budu velká, tak nechám děti normálně v teplákách, půjdeme na oběd do McDonalada a pak do kina a pak je nechám jít na diskotéku. To bych taky taky chtěla."

Autor:

Nejčtenější

Soud vyhověl Plekancovi. Vondráčková má manželovi odevzdat pasy dětí

Tomáš Plekanec (26. 11. 2018)

Soud v Kanadě rozhodl, že hokejistovi Tomáši Plekancovi (36) vydá pasy jeho synů, šestiletého Matyáše a tříletého...

Stát se matkou pro mě bude velká výzva, říká Taťána Gregor Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá na tiskové konferenci nadace Krása pomoci a AEGON...

Taťána Gregor Brzobohatá (31) je dosud jedinou Češkou s titulem Miss World. Ten získala topmodelka již v osmnácti...

Původně jsem šla na konkurz na Dášu, prozradila Romana ze seriálu Most!

Zdeněk Godla, Michal Isteník, Dominika Býmová a Cyril Drozda v seriálu Most!...

Dominika Býmová (31) je jednou z hvězd seriálu Most!. Herečka prozradila, že nejdřív šla na konkurz na jinou postavu....

Nechápala jsem, že mě lidé obviňují, říká Rytmusova snoubenka Alagič

Jasmina Alagič (Party finalistů SuperStar, Fashion klub Kotva, 9. 5. 2018)

Jasmina Alagič (29) našla podle svých slov v Rytmusovi (42) ideálního partnera. Přestože jejich vztahu nikdo nevěřil,...

Jiřina Bohdalová žaluje Komerční banku za padělané obrazy

Herečka Jiřina Bohdalová na snímku z 5. února 2019

Herečka Jiřina Bohdalová (87) zažalovala Komerční banku kvůli prodeji padělaných obrazů, informoval ve čtvrtek...

Další z rubriky

SOCKY: Propagátoři trendu bosé chůze a nahá chodidla ve výtahu

SOCKY (únor 2019)

Chození naboso, dokonce i v zimě, se těší stále větší oblibě. Moderátor Dominik Vršanský zjistil, kteří čeští umělci...

Albert Černý: Rádi bychom na Eurovizi měli úspěch jako Mikolas Josef

Albert Černý ze skupiny Lake Malawi v pořadu Limuzína s Mírou Hejdou na ÓČKO...

Albert Černý a skupina Lake Malawi budou hájit české barvy na letošním ročníku semifinálového klání mezinárodní hudební...

Můj manžel je taková paní Columbová, říká tenistka Sestini Hlaváčková

Tenistka Andrea Sestini Hlaváčková se svým manželem Fabriziem na tiskové...

Andrea Sestini Hlaváčková (32) nejčastěji běhá na kurtech za míčky. Pro příležitost, jakou byl Česko-Slovenský ples, se...

Najdete na iDNES.cz