Co vás vedlo k tomu vzít si do pěstounské péče holčičku? Jednou jste o sobě řekla, že do všeho skáčete po hlavě, byl to i tento případ?
Vůbec ne. Dozrál k tomu čas. Ještě v době, než jsem měla vlastní, brávala jsem si domů děti z dětských domovů. A když kluci povyrostli, dlouhou dobu, skoro dva roky, ke mně jezdila na víkend holčička z Klokánku, která měla maminku ve vězení. Věděla jsem, že si jednou, až nastane ta pravá doba a potkám to pravé dítě, určitě někoho vezmu nastálo. Když jsem potkala Sašenku, hned mi bylo jasné, že je to ona. Byla to láska na první pohled!
Jak je možné jen tak někoho potkat?
Už léta jezdím do plzeňského dětského domova Domino, kterému pomáhám, a tam jsem ji potkala. Párkrát k nám přijela na víkend a pak jsem požádala o pěstounskou péči.
Radila jste se s někým, než jste do toho šla? Třeba Lucie Benešová k sobě podobně vzala Sáru…
Lucka má Sáru právě z Domina. V době, kdy se pro to rozhodovala, jsme spolu točily seriál Horákovi a já jsem jí doporučila právě tento dětský domov. Lucka tedy byla do jisté míry mojí inspirací, ale s nikým jsem se o tom neradila. Je mi jasné, že by mě většina lidí zrazovala; bohužel mnohdy na podobnou věc reagují negativně a já rozhodně žádné „radily“ nepotřebuji.
Váš život se tím asi musel hodně změnit, že?
Moji synové z prvního vztahu jsou už víceméně dospělí – je jim sedmnáct a devatenáct, mají svůj život. No a já se teď naopak musím vracet zpátky a plnit klasické mateřské povinnosti. Zase jsem se stala tak trochu taxikářkou, musím řešit školu, kroužky. Nám to však s mým současným manželem přijde přirozené, možná i proto, že Saša k nám naprosto ladí. Ráda zpívá, je muzikálně nadaná, chodí na balet, takže máme i podobné zájmy. Učí se v soukromé Scio škole, kde výuka začíná v devět hodin a to mi dost pomáhá. Také nemají domácí úkoly, vše dělají ve škole. Ve třídě je jen deset žáků a přístup k nim je individuální.
Jak vůbec zvládáte malé dítě? Jiná žena by byla ráda, že už jí děti odrostly. Vy začínáte znova téměř od nuly.
Zvládám to stejně jako svoje syny – někdy líp, někdy hůř.
Jak vaši synové přijali novou sestřičku?
Moc hezky. Starší Andrej studuje na hudební konzervatoři v Plzni, takže jezdí domů jenom na víkend. Chodí spolu na procházku se psy, ale jinak je spíš zalezlý v pokoji a cvičí. Naopak s mladším Daliborem, který dělá baletní konzervatoř, má Saša společné zájmy. Často spolu cvičí, protahují se, syn jí radí, co má jak dělat. Taky ji hlídá, když večer pracujeme, takže je to pro něho příprava, až bude jednou sám táta. A Sašenka říká, že si jednou najde muže, jako je on. Naše holčička je darem pro všechny, tím myslím i babičky, které jsou z ní nadšené.
