Miss Roma 2000 neumí romsky

- Letošní soutěž o nejkrásnější Romku. Jmenuje se Martina Gažíková, je jí sedmnáct, s rodiči a třemi bratry žije v jednom z činžáků v Českém Těšíně. Druhým rokem studuje integrovanou střední školu obchodního podnikání. Její otec je již několik let bez práce, matka je v domácnosti. Na svou okatou dceru jsou patřičně hrdí. Ostatně na tohle děvče s titulem Miss Roma 2000 jsou teď prý pyšní Romové z celého města. "Slibovali pěkné ceny.

Zahraniční zájezd, mobil, televizi," vysvětluje paní Gažíková, proč dceru přihlásila do soutěže, ale pak mávne rukou: "Jenže nakonec byly ceny ubohé. No co. Hlavně že to dokázala. Jsem pyšná, když Cikán něco dokáže." Dcera Martina svou účast v soutěži komentuje lapidárně: "Mamka mě přihlásila a řekla, že půjdu. Nedalo se nic dělat, šla jsem tam. Předtím jsem o nějaké soutěži Miss Roma nikdy neslyšela. A teď mě na něco takového hned tak nikdo nedostane. Bylo to velmi únavné a hodně stresující. Vyhrála jsem, myslím, kvůli postavě. Mám dlouhé nohy." Když už vyhrála, říkala si, že by s titulem v kapse mohla okusit práci modelky. "Hned po soutěži jsem čekala nějaké nabídky. Ale zatím nic. Asi se budu muset pokusit sehnat něco sama. Možná se přihlásím do nějakého konkursu pro modelky."

* V čem ta soutěž byla pro vás tak stresová?

Nejhorší byla chůze v botách na vysokých podpatcích. Byly povinné, stejně jako plavky a večerní toaleta. Musely jsme v nich chodit i několik hodin. A já takové boty měla na veřejnosti poprvé, vůbec jsem v nich neuměla chodit. Sehnaly jsme je teprve pár dnů před soutěží. Obula jsem si je doma na pár minut, když jsem přišla ze školy, a zkoušela v nich trochu chodit.

* Asi jste se to naučila docela dobře, když jste vyhrála.

Ani moc ne. To spíš, že mám ty dlouhé nohy. Ve finále jsem při promenádě ve večerních róbách zakopla a boty mi sklouzly z nohou. Snažila jsem se to sice rychle nějak zamaskovat, ale určitě si toho všichni všimli. Pak jsem si řekla, že už je to stejně všechno jedno, a strach ze mě trochu spadl. Všechny dívky měly zpočátku hrozný strach, že upadnou.

* Nestyděla jste se v plavkách před tolika lidmi?

Před cizími ne, ani porota mi nevadila. Ale moc jsem se styděla před rodinou. Chtěla jsem, aby tam nikdo z rodiny nešel. Nakonec kvůli mně přišlo asi třicet lidí. Byla jsem z toho nešťastná. Naštěstí jen chvíli. Celková atmosféra pak byla báječná.

* Když jste viděla soupeřky, čekala jste, že vyhrajete?

Ale vůbec ne. Bylo tam hodně krásných dívek z celé republiky. Vítězství mě dost překvapilo, samozřejmě jsem měla radost. Ale že bych brečela štěstím, to jistě ne. Neukápla ani slza. Měla jsem toho dost, myslela jsem, že padnu únavou, chtěla jsem hned po soutěži domů do postele. Ale nakonec jsem zůstala na závěrečném večírku. Byl báječný, tancovala jsem do pěti ráno. Dokonce jsem se konečně naučila čardáš.

* Tancujete ráda?

Moc ráda. Často chodím na diskotéky.

* A další záliby?

Poslouchám hudbu, hlavně disko a soul. Taky mám ráda dívčí romány.

* Děláte něco pro svou postavu? Cvičíte? Držíte dietu?

Vůbec se nehlídám. Jím všechno. Ráda mlsám, jen maso od jisté doby skoro nejím, nějak mi přestalo chutnat. A sportovně založená taky moc nejsem. Pokud jde o pohyb, mám ho dost při tanci.

* Dala vám ta soutěž něco? Tedy kromě titulu a toho čardáše?

Pořádně jsem nejedla ani nespala. Měla jsem hrozný strach, že něco spletu. Ty další věci, jako to, že nás dvacet dívek namačkali do jedné malinké šatny, takže jsme se musely převlékat na záchodě, protože jinde nebylo místo, to jsem už ani moc nevnímala. Ale že ostatní holky byly moc fajn, to vím moc dobře. Držely jsme všechny spolu. To setkání s nimi za všechny ty stresy stálo.

* Mluvily jste spolu romsky?

Když mi některá z dívek nabízela třeba sodovku a mluvila na mě romsky, vůbec jsem jí nerozuměla. Mamka mi to musela přeložit. Já totiž romsky nerozumím ani slovo. Na soutěži jsem poprvé poznala, že je to chyba. Dřív mě ani nenapadlo, že to někdy budu potřebovat.

* A chcete se romsky naučit?

Snad ano, někdy později. Zatím se učím ve škole němčinu.

* U vás doma se romsky nemluví?

Někdy ano, ale ne moc často. Rodiče spolu občas prohodí pár romských slov, ale ani žádný z mých sourozenců už tuhle řeč neumí. Mluví se tak v málokteré místní rodině. Jen když se sejde rodina na nějaké zábavě, povídají si ti starší romsky.

* Udržuje vaše rodina nějaké romské tradice?

Ani ne. Jedině snad tu, že rodina drží pohromadě. Nejvíce lidí u nás bývá na Štědrý den po večeři. Je to totiž zároveň i den narození mého otce. Sejde se až sto lidí. Ta setkání mám docela ráda. Můžu si popovídat s bratranci, které často nevídám.

* Žijete na Karvinsku, které je známo rasistickými útoky proti Romům. Jak to vnímáte?

Je to velká nespravedlnost. Kdybych měla tu moc, snažila bych se proti rasismu něco dělat. I některé romské holky to často schytají od kluků, kteří sympatizují se skiny. Mou sestřenici, která jezdila do učení do Havířova, napadli skinheadi na nádraží. Tady v Českém Těšíně je naštěstí poměrně klid. Nikdo nám neubližuje.

* Máte vy nějakou takovou zkušenost?

Jednou jsem šla s kamarádkami, Romkami i bílými, na diskotéku. A pořadatelé nám řekli, že Cikány dovnitř nepouštějí. A taky nás nepustili. Naše bílé kamarádky ovšem ano. Bylo to strašně ponižující. Šla jsem pryč, neřekla jsem nic, nejsem hádavý typ. Vztek jsem dusila v sobě. Jinde zase nepouštějí romské kluky, ale holky ano. Podle toho, jak se kdo pořadatelům líbí.

* A jak vycházíte se spolužáky?

Moc dobře. V celé škole je kromě mě ještě jedna Romka. Je to kamarádka z Těšína. Ale bavíme se spolu všichni bez ohledu na pleť. Mám spoustu kamarádů tmavé i bílé pleti.

* Je něco, co se vám na Romech nelíbí?

Když někteří olašští Romové vidí podnapilého člověka, často se na něho nalepí a pak ho okradou. Stydím se za ně.

* Maminka o vás říká, že byste měla jít na práva. Půjdete?

Mamka chce, abych jako právnička hájila pro Romy spravedlnost. Ale nevím, jestli bych na to měla hlavu. Raději bych šla na nějakou ekonomicky zaměřenou školu. Vždyť mě ze všech předmětů nejvíce baví účetnictví.

* Prý až jednou budete úspěšná a bohatá, budete mít na všechno v domácnosti služku. Tatínek o vás říká, že umíte uvařit jen čaj.

To jsou jen řeči. Ale je pravda, že na vaření moc nejsem.

* A budete úspěšná a bohatá?

Chci udělat maturitu, a kdyby to šlo, tak snad i tu vysokou. Pak taky procestovat svět a k tomu se šťastně vdát. To zatím stačí.

* Už jste byla někde ve světě?

Zatím jsem byla jen v Čechách. Na Chomutovsku u příbuzných. Jinak nikde. Jo a pak chodíme do Polska. Pěšky přes most nakupovat.

* Co plánujete na prázdniny?

Letos už určitě vyrazím s kamarády někam na čundr. Tedy jestli mě mamka pustí.

* Maminka je starostlivá?

Někdy až moc.