Při své profesi jste asi hodně rozlítaná, vím, že s výchovou syna vám pomáhá maminka. Stává se, že se v něčem neshodnete?
No jéje! Mamča je na rozdíl ode mne velice opatrná, po celý svůj život se poddávala úzkosti, a proto od druhých vyžaduje neustálé hlášení, kde je, kam jede, jak dojel… Romi jezdí se svým tatínkem na Moravu po D1 a kdybych měla neustále myslet na to, co všechno by se mohlo stát, tak bych se zbláznila. Maminka ale svoje strachy nedokáže opanovat, což mně mrzí, ničí jí to život. Já jsem si proti nim byla nucena vybudovat zdravé obranné mechanismy, abych mohla žít v klidu. Člověk mnohdy nemůže ovlivnit okolnosti a už vůbec nemůže měnit druhé, takže musí pracovat sám na sobě a měnit sebe.
Paniku máme v sobě občas všichni. Jak tedy na ni, poradíte?
Je to jednoduché. Je třeba si říct, co chci a co pro to musím udělat, abych se zbytečně netrápila. Vždyť přece nechceme být nešťastní, ale naopak šťastní. A vždycky máme na výběr – buď se budu stresovat, nebo se naučím být v klidu. Typickým příkladem je manželství; když se trápím tím, že mi manžel zahne a opustí mě, tak žiji ve stresu. A podle toho soužití vypadá. Ale když si ujasním, že ten strach je nesmyslný a pokud budu pohodová, milá, okouzlující, pak pravděpodobnost problémů eliminuji na minimum a jsem v klidu. A jestli mě stejně podvede, tak mě to osvobodí – proč bych byla s někým takovým? Budu se trápit, ale každé trápení má nejen začátek, ale i konec.
Máte v tomto směru osobní zkušenost?
Zažila jsem to v manželství s Jirkou (Pomeje, pozn. red). Nešlo o to, že by mi zahnul, ale já ho tak moc milovala, že jsem se bála, až se to stane. A tehdy jsem se naučila se svými strachy bojovat. Uvědomila jsem si, že když budu skvělá manželka, proč by mě měl chtít opustit kvůli jiné? Je třeba žít jen tím, že já miluji jeho a on miluje mne, nic zbytečně neřešit. Dávat do čehokoli negace, strach, to nikam nevede.
Co kdybychom to aplikovali na práci? Práce herce na volné noze je nejistá a pak je docela snadné dostat se do kolotoče otázek: Co když zítra nikdo nezavolá? Co když neprojdu konkursem? Co když tahle inscenace skončí?
Nejsem věřící, ale mám dojem, jako by nade mnou někdo bděl; kdykoli to se mnou vypadalo špatně, tak vždycky nějaká nabídka přišla. Ale musela jsem tomu pomoci i já sama, nemít strach. Strach totiž paralyzuje. Výběr, co chci, funguje na všechno, stačí říct si: „Nechci se stresovat, nechci se bát,“ a naopak si musím představit pozitivní vývoj situace.
