Stihla se potkat s několika přáteli, například výtvarníkem Bořkem Šípkem, který jí zčásti projektoval byt v Bejrútu, ale pak už spěchala "domů", kde na ni čeká spousta práce. Její klientela se úspěšně rozrůstá a v posledních letech už i o Čechy. "Našli si mě přes internet," říká Matragi.
Elektronickou cestou také získává od svých zákaznic z celého světa míry a šije bez zkoušky. "Já jsem na tom vlastně založila svoji kariéru, že jsem byla schopná ušít šaty, aniž bych zákaznici viděla. Ovšem osobní kontakt je vždycky lepší. Člověk se pak lépe strefuje do vkusu."
Blanku Matragi však kontaktují nejen ženy, ale i muži. Ti ji přemlouvají, aby napsala knihu. Zajímá je její osobní příběh, kdy coby absolventka UMPRUM přišla do Bejrútu v době války a otevřela si módní salon. Další ji zase přesvědčují, aby v Praze udělala výstavu. "Ty módní přehlídky jsou na naše lidi asi moc rychlé. Oni si chtějí na šaty sáhnout a prohlídnout si detaily," říká Matragi a slibuje, že příští přehlídku v Praze spojí i s výstavou.
Teď má před sebou spoustu úkolů - například svatební šaty pro pár, který se chce vzít ve Vatikánu. "Pořád strašně moc pracuju," potvrzuje, že ani s léty se na jejím životním stylu nic nemění. Před několika roky začala jezdit na kolečkových bruslích. Nejčastěji a nejraději v přístavu, kde kotví její jachta. Za dvě hodiny je schopná najet dvacet kilometrů. A k tomu tančí latinsko americké tance.
 |
