Uvidíme vás v nové řadě StarDance. S jakými pocity vstupujete do tohoto pořadu, který je diváckým fenoménem?
Jsem roztančená farářka, které čas od času dojde dech. Opravdu nejsem velká tanečnice. Tančím úplně poprvé, učím se to od začátku. Ale zároveň do mě vstupuje taková radost, kterou docela často prožívám ve své službě, když mi něco dává smysl. Tanec se stal integrální součástí mého života a já si vůbec nedokážu představit, že tréninky i soutěž jednou skončí. Za to budu možná i ráda. Ale to, že skončí ten každodenní pocit toho, že si obouvám boty a rovnám se, mi bude chybět.
Vybudovala jste si vášeň pro tanec?
Dalo by se říct, že ano. Nevím, jestli si tanec oblíbil mě, ale já tanec rozhodně. Každopádně je tam pořád rovina toho, že častokrát jen předstírám, že tančím. Naučit se chápat tanec, naučit se ho precizně, to chce prostě mnoho hodin, které nemáme. Trénuji skoro každý den tři až čtyři hodiny. Neděle jsou vyhrazené bohoslužbě, to netancujeme.
V několika rozhovorech jste přiznala, že byste na účast ve StarDance nemohla kývnout, pokud byste nebyla v církvi, v jaké jste. Nemusíte dodržovat celibát. A co si budeme říkat, tanec intimní záležitostí je.
Pamatuji si na první lekci valčíku, kdy jsem stála vedle svého tanečníka. Najednou jsem měla cizí nohu mezi vlastními stehny a připadalo mi to až příliš intimní. Myslela jsem, že to snad ani nezvládnu. Ale na druhou stranu, když tanečník stojí v tom postavení, dívá se vzhůru k nebi a nohama je zároveň pevně na zemi, tak si říkám, že jsou to věci mezi nebem a zemí. Církev československá husitská umožňuje žít v manželství. A do manželství a do partnerství intimita prostě patří. Takže si myslím, že se to zas až tak nevylučuje.
Jak coby farářka pohlížíte na filmového faráře Otíka z trilogie Slunce, seno?
Kolegy nikdy nepomlouvat! Myslím, že každý farář má ty svoje věrné, a zároveň má možnost oslovit někoho, koho jiní neosloví. Nedělám si ambice být farářkou úplně všech. Stačí mi, že jsem autentická, že se té službě naplno věnuji a dělám, co můžu. To je pro mě asi náplň mé služby. Že jsem k dispozici člověku. A jestli někdy budu nosit ten kapesníček se čtyřmi uzlíčky a budu se u toho jako na pouti zbožně tvářit a budu to prožívat s těmi farníky? I to možná bude jedna z fází mého farářování. (smích)
Nebudeme vypouštět žádná tajemství, protože to je mezi nebem a zemí, ale řekněte nám, měla jste na začátku problémy a červenala jste se při zpovědích?
Víte, že spíš ne? On se člověk snaží všechno slyšet, aby mu nic neuniklo, a vlastně ani nijak nereaguje. Já nejsem soudce, nejsem výslechový komisař. Spíš potřebuji vědět, že tomu člověku dávám veškerou svoji pozornost, že je v bezpečném prostředí. A to, co říká, je pro mě posvátné. On se vyznává z hříchů, vyznává se člověku, ale slyší to vlastně bůh. To je hlavní rovina dialogu ve zpovědi. Nemám pocit, že bych se červenala. Zároveň se někdy stane, že ten člověk potřebuje mnohem víc ticho a určité urovnání v sobě a k tomu sdělení někdy dojde až ex post. Ale to jsou prostě věci, na které je dobré si počkat a příliš netlačit.
S Tomicovou a Schneiderovou se protančil do finále. Teď má Dědík farářku |
Hledají u vás věřící vnitřní klid?
Já ho častokrát hledám u nich. Většinou přiběhnu na faru a tam mám řadu sezení, po hodinách, půlhodinách, čtvrthodinách. Myslím, že ten klid si mohou dopřát jen ti dva lidé spolu. Když bude jeden z nich nervózní, tak to vždycky do toho vztahu přenáší. Najít společně klid je úloha modlitby nebo nějakého ztišení. Ve chvíli, kdy jsou tam ambice co nejvíc toho zvládnout a co nejvíc si toho říct, spíš to vyvolává tenzi. Takže já tiše sedím, poslouchám, a zjistila jsem, že méně mluvit je někdy více.
Viděla jste seriál Nový papež s Johnem Malkovichem?
Viděla jsem i Mladého papeže. Musím říct, že jsem těmi seriály, tou první i druhou sérií, uchvácena. Zajímá mě svět římskokatolické církve. Tím, že jsem se několikrát osobně setkala s papežem, kolikrát vím, že je něco v seriálu nesmysl a že by se papež asi takhle nechoval. Je to ale taková kapka důležité esence do klidné vody, kterou zkrátka potřebujeme, abychom začali nad některými věcmi přemýšlet.
Chybí nám trpělivost a nejsme zvyklí snášet nepohodlí, říká farářka Kopecká |
Seriály Mladý papež i Nový papež mnohokrát šokují…
Nechodí po špičkách, jdou opravdu za hranu. Člověk ty seriály buď miluje, nebo je opravdu nenávidí a budí ho ze sna. Ale na druhou stranu, věci víry přece mají rozdmýchávat určitou vášeň. Nemají nás nechávat letargické a v klidu. To ten seriál dělá moc dobře. Člověka nutí nebo ho vede k tomu, aby přemýšlel o věcech, o kterých by u jiných seriálů a typů literatury nebo filmové produkce nepřemýšlel.
Řekla byste, že je papež František renesanční osobou pro církev?
On je pro církev požehnáním, a to nejen pro římskokatolickou. Myslím, že mu naslouchají mnozí další lidé. Mnozí faráři z jiných církví, mnozí farníci se inspirují jeho literaturou, jeho slovem i gesty, chováním. Tím, že je skutečný, naplňuje to, co říká, a nemlátí prázdnou slámu. Každé setkání s papežem Františkem pro mě bylo ohromně inspirující. Musím říct, že jsem mu zavázaná, že mě zbavil předsudků o katolících a že vede člověka k víře. I když sám do žádné církve patřit nikdy nechtěl.
Kdo podle vás vyhraje další řadu StarDance?
15. září 2021 |
