Momentálně pobýváte v Bratislavě, kde pokračujete v natáčení talentové televizní soutěže. Máte vůbec spočítáno, kolikrát jste zasedla v porotě podobných soutěží?
Podle mě jsem byla v porotě už sedmkrát. Jednou z toho v Německu v soutěži Popstars. V Talentu jsem už potřetí, takže je to můj nejdelší soutěžní vztah. Člověk se hledá! (smích)
Tady posuzujete umělecký talent soutěžících. Jak vnímáte fenomén souzení a hodnocení obecně?
Lidi tam chodí soutěžit dobrovolně. Ví, do čeho jdou, a musí počítat s tím, že hodnocení nemusí být příjemné. Já nechci nikomu ublížit, takže pokud přijde někdo, kdo by to nemusel snést, třeba dítě nebo nějaký citlivý člověk, chováme se samozřejmě jinak.
Jste hodně aktivní na sociálních sítích. Stala jste se někdy terčem haterů, souzení vaší osoby?
Tím si projde každý, kdo je nějak viditelný. Zvyknout si na to nejde nikdy, ale dá se to „přehlížet“. Já už dokonce nesnášenlivé komentáře mažu. Přece jenom je to „moje“ platforma a nechci, aby se tam rozvíjela nenávist. Ale je to velice výjimečné.
Z vašich postů často čiší aktivismus a jste příkladem solidarity s potřebnými.
Známé lidi je prostě víc vidět. Je škoda toho nevyužít, když jde o dobrou věc. Spousta lidí neví, kam přispět nebo co dělat lépe. Proto ráda pomůžu. Také se inspiruji na jiných účtech, kde jsou jiné potřebné informace. K tomu jsou sociální sítě skvělé. Lidé se dozví spoustu věcí.
A když je třeba, ráda se osobně zapojím, jako třeba teď do projektu Hvězdy dětem, kdy jsem se díky fotografiím Moniky Navrátilové stala součástí charitativního kalendáře na příští rok. Do prodeje půjde už na podzim.
Pokud ji potřebujete, kam si chodíte pro pomoc vy sama?
K manželovi, ke kamarádkám. Třeba i zavolám do Německa klukům z kapely. Já se nejraději vypovídám a je mi líp. Nedávno jsem se byla poprvé podívat u psycholožky. Je zajímavé svěřit se někomu, kdo s vámi není nijak spojený, kdo má na vás jiný pohled.
Už téměř dva roky každý všední den moderujete vlastní dopolední pořad v rádiu. Zaznamenala jste nějaké neobvyklé reakce? Které téma vám dalo nejvíc zabrat?
Ten čas letí, to je neuvěřitelné. Prvního půl roku jsem pouze reagovala na dotazy lidí, teď už si jedu normální hodinku, na kterou se každý den připravuji. Vyhledávám různá témata, ptám se lidí a přeju k narozeninám. Nejtěžší bylo si na tu každodenní práci ve stejnou dobu zvyknout. Přece jenom pracuju jiným způsobem. Někdy měsíc v kuse, od rána až do noci, pak zase týden volno… Byl to nezvyk, ale Maruška začala chodit do školy, a proto mi ta pravidelnost přišla i vhod.
Jak to děláte, když jste mimo Prahu? Vzhledem k aktuálnosti témat se pořad asi nedá dlouho dopředu předtáčet.
Předtáčím opravdu jen výjimečně. Když nejsem, tak prostě nejsem. Přece jenom jsme rádio. Rádio musí být vždy aktuální.
Stále platí, že každý týden prostřednictvím sociálních sítí čtete dětem? Jak tohle vzniklo?
Čtu spíš dospělým. Ale teď to kvůli natáčení Talentu tři týdny nebylo možné, protože čtu každé pondělí ve 20 hodin. Nestíhala jsem. Už to ale zase půjde. A těším se. Začali jsme číst s Maruškou. Každý svou knížku, ale spolu v pokoji. Chtěli jsme, aby se rozečetla. Aby v knížkách našla svoji fantazii, která tvoří všechny postavičky. Chvilku to trvalo, ale podařilo se. Už si občas vezme knížku i sama. Proto mě napadlo to čtení online. Protože dospělí mají také touhu víc číst.
Nikdy jste nechtěla být zpěvačkou, přesto je zpěv dnes vaší hlavní profesí. Jak je na tom vaše dcera Marie? Na vašem YouTube kanále je písnička, kterou sama nazpívala. A evidentně zpívat umí.
Maruška zpívá nonstop. Nedávno mi řekla jedna kamarádka, která s námi byla na dovolené, že děti, které si pořád prozpěvují, jsou šťastné děti. Tak to mě potěšilo. A zpívá krásně. Dokonce si občas hraje na klavír a jakoby si skládá písničky. To si pak na tajňačku stoupnu někam, aby mě neviděla, a poslouchám. Občas si něco i nahraju. Nevím, jestli z ní bude zpěvačka. Ať dělá, co ji bude bavit. Hlavně ať je spokojená.
Jak vaše dcera reaguje, když vás vidí v televizi?
Trošku se vytahuje, ale to je asi normální. My se na televizi moc nekoukáme. A když už, tak si vybíráme, na co se budeme dívat. Takže mě viděla u známých. Ale už si zvyká. Je to pro ní už vlastně normální. Ale je pyšná.
Jste provdaná za lékaře. Dokázala byste říct, jak vás vaše profese vzájemně obohacují či ovlivňují?
On je sice lékař, ale duší je umělec. Dřív sprejoval, kreslil, skateoval, pořád poslouchá hudbu a leží v knihách. A má obrovskou fantazii. Za to jsem ráda. Protože to máme společné. Já ho prý nechám lítat a on mě zase stáhne na zem, když jsem v nebezpečné výšce. Já Beran a on Váha. Skvělé spojení.
Vaše sólová deska na sebe nechala dlouho čekat, vydala jste ji teprve před třemi lety. Kdy se fanoušci mohou těšit na další?
Jo, to nevím. Chtěla jsem dřív, ale pandemie ze mě udělala maminku a učitelku a já si toho života v domácnosti šíleně užívala. Teď už zase začínám mít chuť něco dělat.
Na albu s názvem Barvy jste autorkou všech textů. Píšete si do šuplíku další ? Poznamenáváte si nápady třeba během dne do mobilu?
Určitě. Když mě něco napadne, kousek textu nebo hezká melodie, hned si to nahraju na mobil. Mám ho plnej nápadů. Akorát to pak už moc neposlouchám. Jenom ty, které mají opravdu potenciál. Potřebuju někoho, kdo mě kopne do zadku a řekne: Dělej, nebuď líná! Já líná nejsem, ale mám dítě, o které se chci maximálně dobře postarat. Prostě mě to naplňuje.
Co pracovního i osobního máte momentálně před sebou?
Prázdniny. Malá přestavba doma. Taky chceme vytřídit půlku věcí, které máme. Je to šílené, jak člověk hromadí. Máme toho prostě moc. Oblečení, které sice už nenosíme, ale vzdát se ho nechceme. Takže budeme radikálnější. Moc se těším na léto. Na klid na vesnici, na rybník, na zahradu, na grilování a letní kino.
9. března 2019 |
