Po dlouhé době jste zpět na jevišti a rovnou v muzikálu. Co vás k tomu vedlo?
Vylezla jsem tak nějak z nory, protože mě k tomu vedla úžasná muzika Janka Ledeckého. S Jankem se znám už ze soutěže Hlas Česko-Slovenska, kde jsme spolu měli krásný duet. Teď, když tato nabídka přišla, neváhala jsem ani chvilku. Je to pro mě i taková výzva. Většinou, když jsem byla oslovena k nějaké roli, stylizovali mě vždy do Barbie panenek. Tady budu mít možnost zahrát si arabskou kurtizánu a to je mi možná i temperamentem bližší.
Kvůli roli jste změnila i barvu vlasů. Jak se blondýna cítí v roli brunety?
Je to afro a jsem moc spokojená. Hodně jsem to řešila, přeci jen je to velká změna. Na druhou stranu jsem přírodní bruneta, takže se to vlastně s mýma tmavýma očima dobře snáší. Změnila jsem hodně i líčení, dřív jsem si hodně zvýrazňovala oči, dnes se líčím velmi málo.
Kdy jste se začala odbarvovat na blond?
Mám takovou tu tmavou myšinu. Od patnácti jsem blondýna. Nakonec mi ta změna velmi prospěla i tím, že jsem měla z odbarvování hodně zničené vlasy. Dávám si je teď vlastně dohromady.
Přestala jste trošku zpívat a tak nějak zmizela ze světa showbyznysu.
Chystala jsem jeden projekt v zahraničí, ale na čas jsme to odsunuli. Jinak zpívám stále. Připravuji nové písničky, pracuji na tom se svým přítelem, a ne jen s ním. Oslovila jsem i své známé, muzikanty a tak dále. A venku mám novou píseň s Frantou Černým „Budem se bát“, ke které jsme natočili krásný klip.
Jak dlouho už trvá tento váš vztah?
Slavili jsme teď čtyři roky od seznámení. Moc jsem o něm nemluvila, nechtěli jsme. Je to tak osobní a krásná a křehká věc, vztah mezi lidmi, že jsem ani neměla potřebu o tom mluvit. Jsme spolu čtyři roky, takže to vypadá, že už je to možná i napořád.
Janek Ledecký a Markéta Poulíčková na premiéře muzikálu IAGO (21. září 2017)
Jste romantický typ ženy, který touží po žádosti o ruku a aby mělo všechno svůj řád - nejdříve svatba, pak děti?
Zrovna jsme to nedávno doma řešili. Podívala jsem se na něj a říkám: „Víš, kdy se dělají děti?“ A on: „Kdy?“ A já na to: „Po svatbě.“ Ano, jsem ten klasický typ, nechtěla bych dítě bez toho, aniž by mi přítel navlíkl snubní prstýnek.
Toužíte už po rodině?
Já to tak ještě necítím. Jsem živel a ještě takové děcko. Dva roky bych chtěla počkat a věnovat se práci. Po této jakési pauze to dlužím sama sobě. Takže teď bych se do toho chtěla opravdu obout a jen zpívat. Určitě se nebráním ani muzikálům, protože pokud je to takhle dobrý projekt jako IAGO, tak určitě nebudu ani chvilku váhat. Muziku dělám, protože mě to baví a chci dělat jenom projekty, které mě baví. Kvalita je u mě na prvním místě. Jezdím koncertovat často do zahraničí se symfonickým orchestrem a na koncertech máme třeba i pět tisíc lidí, takže se na kontakt s lidmi v divadle moc těším.
Co bylo pro vás nejtěžší? Hrát, zpívat, nebo tančit?
Rodiče mi říkají, že jsem od narození velká herečka, a se zpíváním problém nemám. Nejhorší je tanec, protože to mi moc nejde. V muzikále je velmi náročná choreografie, kterou jsem musela vysloveně dřít, abych si vše zapamatovala. Takže doufám, že se divákům budu líbit.
