I začátek jejího života byl tragický. Dětství strávila Norma Jean Bakerová, dcera neznámého otce a duševně vyšinuté matky, narozená 1. června 1926, střídavě v sirotčincích a rodinách pěstounů. V devíti letech ji znásilnili. V šestnácti se poprvé vdala a záhy potom její půvab objevil první fotograf. Stala se z ní "pin-up girl", jejíž fotky si američtí vojáci lepili na dvířka skříněk. Nafotila akty na kalendář a vzniklá aféra jí posloužila jako dobrá reklama.
A pak se rozzářila světla ramp. "Hollywood je místo, kde vám zaplatí milión dolarů za polibek a padesát centů za duši," říkala. Po prvních pokusech přišel muzikál Muži mají radši blondýnky (1953), kde exceloval její herecký, pěvecký, taneční a
komediální talent. Následovalo půlroční divoké manželství se světovou baseballovou jedničkou Joem DiMaggiem v roce 1954.
Na konci padesátých let už po ní šílel celý svět. Na otázku, co si obléká na noc, říkala "Chanel číslo pět". Natočila filmový evergreen Někdo to rád horké s Jackem Lemmonem a Tonym Curtisem (1959). Pracovat s ní ale nebylo jednoduché. "Už zase můžu jíst a spát," prohlásil režisér Billy Wilder po natáčení filmu. "Už se můžu podívat na svou manželku a nemám chuť ji udeřit za to, že je žena."
"MM" toužila po složitějších rolích: "Chci se stát skutečnou umělkyní a nevyvolávat jen erotické choutky. Nechci, aby mě publiku prodávali jako celuloidové afrodiziakum." Její vnitřní svět byl plný rozporů. Zmítala se mezi extrémním sebevědomím a pochybnostmi o sobě samé. Sláva ji jednou opájela, podruhé
drtila. Potřetí se vdala, za dramatika Arthura Millera, ale i jejich vztah nakonec ztroskotal.
Po filmu Mustangové (1961) zemřel její filmový partner Clark Gable na infarkt a jeho žena ji obvinila z toho, že svými rozmary během filmování přispěla k jeho smrti. Následovala nešťastná aféra s bratry Kennedyovými. Začalo se hovořit o jejích
kontaktech s FBI.
"Ve mně je mnoho lidí. Jde z nich na mě hrůza." Sama, opuštěná, se hroutila do zoufalství, selhávala v práci a utíkala k práškům: "Kariéra je báječná věc, ale když je v noci zima, člověk se k ní nemůže přitulit."
Na konci byla cesta k zániku a věčnosti. A ke vzpomínkám podobným, jaké má fotograf Bert Stern: "Marilyn byla tím samým větrem a závanem, který maluje básník Blake okolo svaté postavy. Byla světlem, bohyní i měsícem. Dálkou i snem, tajemstvím i nebezpečím."
 Marilyn Monroe |
 Šaty Marilyn Monroeové, ve kterých se zůčastnila oslav narozenin amerického prezidenta J.F.Kennedyho v roce 1962 |
 |
