Možná budu za blbce, ale nepoznal jsem z toho, jestli zůstala na vozíku už napořád.

Je na něm dodnes.

Je to smutný příběh hlavně proto, že by stačilo tenkrát použít bezpečnostní pásy. Její kamarádka je měla a nestalo se jí prakticky nic.

Neznám detaily, ale pokud Marika seděla vzadu, tak tam se tehdy snad ještě nepoutalo, přinejmenším ne ve všech typech aut.

Koloseum... Kolosální problém některých vozíčkářů je dojít si svobodně na záchod. Pokud k tomu potřebujete asistenci druhého, musíte si ji zaplatit... Pak si musíte dojít v čase, kdy na vás má čas asistent a kdy milostivě dorazí. Jinak hrozí plenky a infekce nebo se kroutit do doby, než na záchod dojde.

(Je rozdíl mezi Českem a Slovenskem. Slovensko je v účelné podpoře lidí s postižením údajně dál, než Česko.)

Česko si prošlo krutou bezohlednou sociální reformou za dob Nečase, Schwarzenberga, Drábka, Bárty (vláda ODS, TOP-09 a VV) a v souvislosti se světovou recesí. 50% českých vozíčkářů a lidí s postižením přišlo o podpory. Prosadily se ale církevní restituce...

V Česku se vedou xenofobní debaty o příspěvku na péči a Drábek zavedl nové hodnocení, kdy plno vozíčkářů přišlo o peníze. Pokud potřebujete asistenci 24 hodin denně, máte problém, kde sehnat cca 20-25 tis. měsíčně na hrazení asistence. (Aktuálně sice proběhlo navyšování příspěvků ale je zde krize s covidem...)

Hromadná péče v ústavu je samozřejmě levnější, dokonce se v ústavu vyplácí příspěvek na péči mírně nižší.

Český systém je fakticky nastaven tak, aby si vozíčkáři i dnes zvolili dobrovolně život v ústavech, kde mají přežívání a umírání o poznání snazší, než jiný způsob života. Pokud si bláhově zvolí svobodu a vlastní byt, stát jim pořádně zatopí, aby to snadné rozhodně neměli. V mém okolí všichni vozíčkáři pracovali za dost dobré platy či čerpali granty na studium. Jinak by si život mimo ústav nemohli dovolit.

Jde o to, jak české sociální ústavy mají obrat klienta o veškeré peníze? V xenofobním Česku je podpora vozíčkářů veřejností přijatelná, jen pokud svoji státní podporu obratem předají na financování nějakého ústavu služeb.

Bolševický tlak na uklizení lidí s postižením z veřejného prostoru přežívá vesele dál i dnes. Má jen jinou formu. Jde primárně o dobrý byznys provozovatelů sociálních ústavů.

Kdybyste rovnou napsal stručně Nesnáším demoblok, byly bychom ušetřeni vašich nekonečných pohádek!

Tak mohu potvrdit, že za komunistů bylo velkým překvapením potkat vozíčkáře. Tedy ještě jako malý kluk jsem v parku občas viděl někoho na vozíku s pohonem na kliku, asi válečného veterána. Jinak ale postižení "neexistovali", určitě i proto, že "sehnat" (ano, nikoli koupit, ale předtím ještě i sehnat) funkční vozík byl velký problém ve vyspělém socialistickém zdravotnictví, ostatně jako byl problém se vším... No a nějaká nízkopodlažní přeprava?

Nenechte se nachytat propagandistickými nesmysly z Dietlovy "Nemocnice", uvnitř bylo vše o dost jiné... Vím ze zákulisí dost, i třeba o pořadnících na léčbu umělou ledvinou. Kdo nebyl "perspektivní kádr", měl smůlu

Za bolševika se od určitého věku už neléčilo. Pravidlo. Dnes nastala zásadní změna. Na covid se umírá nejčastěji v seniorském věku. Po ulicích pochodují davy a demonstrují za to, aby žádná omezení na covid pro nějaké seniory nebyla. Přímo osvícený pokrok k vyspělejší civilizaci.

Není pravda, že zimní pneumatiky tenkrát neexistovaly. Existovaly, ale v zimě nebyly ani zdaleka povinné a navíc málokdo si je dobrovolně montoval.

Ale tak montoval si je ten, kdo chtěl někam vyjet a né se klouzat na OR6 a vozit v kufru pytle s pískem. Já je v té době měl, a taky celou zimu sněžilo.

David Lukeš (cca 40) je na tom stejně jako Marika. V mládí úraz a je na vozíku. Má za sebou Kladruby - před cca 20 lety. Nevěděl jsem, že Paraple má tým zdravotníků a umí poskytovat rehabilitace...

Já poslouchal jak to mají děti s postižením v lázních - v současnosti. Rodiny nadšené, že ten zápřah převezme na chvíli někdo jiný. V lázních neprostý nedostatek personálu a odborného personálu. V Česku nechce nikdo dělat těžkou práci. 30 bezmocných dětí ukládá večer také jedna sestra. Děti pokálené, brečící, bez pomoci, bez mámy. Maká se. Cvičení přes den jedou. Tvrdý režim. Pro změnu hulvátské neodborné zacházení a úrazy. My skončili, když jsme jakéhosi sadistu v bílém popadli pod krkem... Nikdy více.

Brodský se zastřelil, než by něco takového podstoupil. Měl jsem tady pečovatelky, sestry, co nesnášely nepřátelskou vozíčkářku. Normálně se na ní domlouvaly, co jí provedou za zlomyslnost. To je taková libůstka sester před vyhořením. Mučit bezmocného pacienta ponižováním do naprosté nelidskosti. Ta šikanovaná vozíčkářka měl dvě cesty. Sebevraždu nebo sestrám škodit, udávat je a dělat jim naschvály. Co vím, bojovala. Boj o život. Nevím, jestli ještě žije? Válku s deseti pečovatelkami nemohla vyhrát.

Další vozíčkářka, Slovenka v Praze. Známá aktivistka. Potkal jsem teď její asistentku. Svět je malý... Žila v prostředí, kde jí všechny dámy v okolí pomlouvaly a mluvily o ní jen s despektem a nepřátelstvím. Také válčila s tak nepřátelským světem vlastní arogancí.

Totální nelidské hrůzy.

Jen, co vím o Marice z médií, bylo v jejím životě něco podobného. Konflikt s pečovatelkou. Tak to si umím živě představit, o co asi mohlo jít.

To zní hrozně, co píšete. Z části je to asi nedostatkem peněz v tomhle oboru, nevím. Ale kdyby ti ošetřovatelé byli aspoň pořádně placení, třeba by se chovali líp, nevím

.. jeste, ze si kdys nasel jeden z papalasu, ktereho lze zminit.

Marika je taková slovenská Kate Bush. Podobá se jí těžkou melodikou, texty a trochu i tím hlasem. Její skladby jako Vyznanie, Smutní malá baletka nebo Koloseum jsou skvosty. Měla tenkrát velké štěstí a díky obrovské vůli to nevzdala. Díky.

Krásná ženská, krásný hlas. KOLOSEUM!!!