O vás je známo, že do svého soukromí novináře zpravidla nepouštíte. Změnilo se něco?
Můj názor na bulvární žurnalistiku se nemění, neboť ani bulvární redaktoři se nemění.
Zeptám se jinak: Jak se má Marek Vašut v soukromém životě? Kam až mě pustíte?
Já si můžu vybrat to, co pustím. Řekl bych, že se rozhoduji "ad hoc", ale rozhodně absolutním tabu je moje rodina a moje vztahy. Do toho skutečně nikomu nic není. Můžu vám říct, že maminka má radost ze své čivavy, tím to končí.
V čem je podle vás největší problém české bulvární žurnalistiky?
To není jen otázka českého bulváru, ale bulváru všeobecně. Vadí mi nerespektování soukromí lidí, kteří svůj život striktně rozdělují na privátní a veřejnou sféru. To by měli respektovat. Samozřejmě je spousta kolegů, kteří to nečiní a dávají rovnítko mezi svůj soukromý a veřejný život. Ti ať s nimi spolupracují. Ti si to přejí, vyžadují, ale já chápu, že je to činí svým způsobem nezajímavými. Když něco můžete dostat zadarmo, není to takový rajc jako zakázané ovoce. Pořád si neuvědomují, že ne všechno to, co lidi zajímá, je předmětem veřejného zájmu ve smyslu, že by to mělo být publikováno.
Kdy jste vnímal první bulvární útok, který vám nebyl po chuti?
První útok byl už začátkem devadesátých let, kdy se bulvár v Česku teprve rozjížděl a kdy zdaleka nebyl tak drzý a neomalený a často zlý jako teď. Soudně jsem to poprvé řešil někdy koncem devadesátých let.
Kolikrát jste se už domáhal svých práv na soukromí u soudu?
Mám za sebou několik soudů a kromě toho prvního, kdy jsem do toho vstupoval ještě neponaučen, jsem v tomto směru byl úspěšný.
Proč první proces nevyšel?
Soudní proces má nějaké náležitosti a musíte tomu věnovat pozornost, musíte si vybrat dobrého právníka. Představoval jsem si to tak, že když má někdo pravdu, tak musí zvítězit, což je velký omyl. Soud nalézá právo, nikoliv spravedlnost. To je důležitý poznatek. Poučil jsem se a všechny další soudy jsem vyhrál. Vždycky s lepším výsledkem. Pravdou také je, že se v čase mění i názory soudů. K lepšímu. Jak se stále častěji můžeme dočíst, ochrana soukromí není prohraná kauza.
Pavel Novotný o praktikách bulváruCelý rozhovor čtěte zde. |
Četl jste rozhovor portálu SME.sk s šéfredaktorem bulvárního média Pavlem Novotným, v němž popisoval praktiky bulváru a zmínil i vaše kauzy?
Četl. Ten člověk je cynik. A v mé kauze nemá pravdu. Opakuje nesmysly, které někde v seriózních novinách napsali, ale nebylo to úplné. Ty lži byly závažnějšího charakteru. A je evidentní, že pan Novotný nečetl rozsudek. Hraje si na pana chytráka, ale nemá všechny informace. Musí hájit své barvy, proto říká, že jsem něco neprokázal. Čiší z něj neznalost. Ale on nepotřebuje kontrolovat zdroje, papouškuje to, co si najde na internetu. Jen recykluje a potvrzuje nekvalitní práci. Je to povrchní plácnutí do vody. Zjednodušování se nese celým tím rozhovorem. Nevím, kam tím mířil. Z psychologického hlediska možná cítí vinu, že žije ve lži a bere za to mrzký peníz, tak se potřebuje trochu očistit, ulevit své duši.
Týden na koni za dobré peníze nevyšel
Rád bych se dostal i k vaší práci. Hrajete v seriálu TV Nova Doktoři z Počátků. Pokud se nepletu, do seriálu jste naskočil po dlouhé době…
Není to úplně pravda. Mám za sebou seriál Sanitka, který se začal točit na podzim 2011. Na obrazovky míří až teď.
Co bylo rozhodující, že jste roli v Doktorech přijal?
Vždycky se tam musí sejít tři faktory, tedy jestli člověk má vůbec čas, jaká ta role je a v neposlední řadě je to i záležitost ekonomická.
Marek Vašut v seriálu Sanitka II
A je pro vás seriál jako žánr přitažlivý?
Nemůžu říct, že je přitažlivější než film, ale v pomyslném trojboji divadlo - film - televize je někde uprostřed. Já mám nejradši film, pak televizi a divadlo je až na třetím místě.
Co máte ještě roztočeno?
Kromě Doktorů z Počátků točím i seriál Borgia, už třetí pokračování, a pár projektů je zase na horizontu, ale o tom se nedá mluvit. Jednotlivé projekty se vynořují a zanořují. Jak říká staré přísloví: There is no business like show business. Nikdy nevíte. Ani když je podepsaná smlouva.
Příklad?
Na jaře jsem měl točit velice pěkný dánský televizní seriál o druhé německo-dánské válce. Měl jsem roli pruského oficíra, víc než týden na koni, na to jsem se moc těšil, všechno bylo dojednáno, setkal jsem se s režisérem, padli jsme si do noty a před podpisem smlouvy mi volala castingová ředitelka, že Němci, kteří jsou významnými koproducenty, se rozhodli, že role pruských oficírů musí hrát němečtí herci. Já to chápu. Myslím, že si před tím pořádně nepřečetli scénář, který je velice pěkný. Najednou se chytli za nos a zjistili, že v pěkném koprodukčním seriálu mají hrát Češi. Tak jsme to stopli, s náležitou omluvou a malou finanční kompenzací za to, že jsme si mysleli, že budeme pracovat. Ale tak to prostě chodí. Většina z nás je spíš zdrženlivá, než aby mluvila o projektech, které budou. Borgia 3 je projekt, který běží. A ještě můžu říct, že se na podzim objevím v muzikálu Mata Hari.
Hrajete raději venku, nebo u nás?
Pro mě to není vůbec důležité, protože jsem herec na volné noze. Kdo zavolá první, ten má přednost. A jestli mě zavolá produkce z Mongolska, abych hrál buddhistického mnicha z Evropy v Ulánbátaru, tak tam pojedu.
Mimochodem - je ještě něco, co se vám v herecké profesi nesplnilo?
Mně se splnilo víc, než jsem si kdy jako student mohl vysnít.
Marek Vašut mluvil o právu na soukromí také před časem v Show Jana Krause:
