Olga Menzelová
produkční, manželka Jiřího Menzela
Narodila se 25. ledna 1978. Vystudovala sportovní gymnázium v Českých Budějovicích, Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze, nyní studuje produkci na DAMU. V šestadvaceti letech si po pětileté známosti vzala Jiřího Menzela. Na pražské Kampě vloni zorganizovala výstavu Země krásná neznámá, kterou navštívilo 1,3 milionu lidí.
Proč je můj vztah s manželem výjimečný
Nikdy jsem nezažila takovou spřízněnost s druhým člověkem, jako mám s Jirkou. Cítím se vedle něj úplně svobodná, můžu říct a udělat cokoliv a vím, že se neurazí. Je to osvobozující.
Jak se na sebe těšíme
Jsme skoro pořád spolu a ještě jsme se neomrzeli. I když si třeba dáme schůzku ve městě, těšíme se na sebe jako blázni. Je to podobné, jako když na někoho čekáte na nádraží.
Jak mě Jiří představoval lidem
Když jsme ještě nebyli manželé, Jiří o mně říkal, že jsem uprchlice z Albánie, kterou vychovává a na kterou dostává dotace od státu.
Co se mi v životě změnilo díky Jiřímu
Už vím, ve které ruce se drží vidlička a ve které nůž. A Jirka mě taky vzal do divadla, abych viděla, jak divadlo vypadá zevnitř.
Jak vnímáme náš věkový rozdíl
Nevnímáme. Možná je viditelný zvenku, ale my ho tak necítíme. Občas mám pocit, že jsem dospělejší než Jirka.
S čím jsme se potýkali, než jsme se vzali
Vůbec nám nešel společný zpěv. Zpívala jsem „Kde domov můj“, on „Kolíne, Kolíne“ a dohromady to znělo jako „All you need is love“.
Jak máme rozdělené domácí práce
Já pracuju a vydělávám. Jiří je doma. Hezky se o mě stará. Chystá mi snídaně, připravuje a nahřívá bačkůrky, když přijdu domů. Jiří je tvárný materiál. Mám s ním báječný život.
Co spolu rádi děláme
To se nedá zveřejnit.
Jak ho berou mí vrstevníci
Mí kamarádi a spolužáci ho mají rádi a vždycky mi říkají, abych Jiřinku vzala s sebou.
Jestli chceme děti
Nesmýká to se mnou, a když vidím své kamarádky s kruhy pod očima a naštvanými manžely, tak mě to zatím nijak neláká.
Jiří Menzel
režisér, manžel Olgy Menzelové
Narodil se 23. února 1938. Filmový a divadelní režisér, herec i scenárista, nedávno dokončil film Obsluhoval jsem anglického krále. Držitel Oscara za nejlepší zahraniční film za snímek Ostře sledované vlaky z roku 1967, téměř o dvacet let později získal film Vesničko má středisková nominaci ve stejné kategorii.
Proč jsem se nikdy předtím neoženil
Věděl jsem o sobě, že jsem přelétavý ptáček a žádná by se mnou štěstí neudělala. Ale s Olinkou jsme spolu byli najednou už pět let a já nechtěl, aby to přestalo.
V čem se lišíme
V dochvilnosti. Lépe řečeno v Olinčině nedochvilnosti. Na odchod z domova mi stačí pět minut. Olince hodina. Mně netrvá takovou dobu jako jí, abych byl hezký. Olinka na tom musí dlouho pracovat.
Co se mi po svatbě změnilo
Mám méně místa v šatníku a v koupelně.
V čem jsme s Olgou stejní
Máme stejný smysl pro humor. Jednou jsme spolu byli v Záhřebu v hotelu a já se odněkud vracel. Napadlo mě, že udělám fórek: zaklepu na dveře, budu klečet na kolenou, a až otevře, bafnu na ni zespoda. Ona mi otevřela a klečela na kolenou taky. Měli jsme hlavy naproti sobě ve stejné rovině a zírali na sebe. Stává se nám často, že na co jeden z nás myslí, má v hlavě i druhý.
Co byl poslední důvod k sňatku
Pan velvyslanec Šitler nám jako svatební dar objednal tříhodinovou masáž v luxusním thajském hotelu Oriental. Nechtěl jsem o to přijít, a tak jsem si Olinku vzal.
Jak máme rozdělené domácí práce
Já mám na starosti snídaně, Olinka večeře. Vydělal jsem na tom, protože večeře jsou pracnější.
Jak spolu sportujeme
Oli si vezme brusle a já jedu za ní. Autem.
Co se mi na Olze líbí
Má výjimečný talent komunikovat s lidmi. Dokáže se skamarádit i se ženami středního věku, které ty blondýny jinak moc nežerou.
Jestli chceme děti
Plánujeme něco na způsob nové Klapzubovy jedenáctky.
Kam bychom se chtěli ještě podívat
Moc rád bych vzal Olinu na cestu po Americe, ještě nikdy tam nebyla. Nebo do Braníka. Tam taky nebyla.
