Máte už tříletého syna Davida. Vybavujete si ještě chvíle, kdy se vám narodil?
Barvitě. Byl to tak silný zážitek, že na to vzpomínám často. Jsem opravdu vděčná, že vše proběhlo bez komplikací a že mám ten dar být matkou a mít zdravé dítě. Porod byl přirozený, bez jakýchkoli medikamentů. Věděla jsem, že to všechno za to stojí, a i když to opravdu bolelo, bylo to krásné.
Jaká slova se vám vybaví, když řeknu mateřství?
Naplnění, smysl života, nekonečná láska, ale zároveň také permanentní strach. A únava.
Byl strach o malého Davida někdy takový, že se vám o tom zdálo?
Nejednou. Vždy jsem se strachovala o své blízké, ale s Davídkem je to někdy až hraniční. Snažím se nebýt úzkostlivá matka, ale strach o jeho život a zdraví mě někdy ubíjí. Dřív jsem se divila svým rodičům, proč tak lpějí na tom, abych posílala průběžně zprávy, že jsem v pořádku, a proč do noci čekali, než se vrátím domů, místo toho, aby šli spát. To člověk pozná, až když se sám stane rodičem. Nebudu jiná.
Čím vás naposledy Davídek dostal?
Davídek začal brzy mluvit, na chlapečka je opravdu šikovný a upovídaný. Jeho slovní zásoba mě často překvapuje. A už začíná šířit fámy. Ve školce paní učitelce tvrdil, že má maminka miminko v bříšku. V tomhle trošku předbíhá. Sourozence si přeje, ale chtěl by rovnou brášku, který bude chodit a mluvit.
Vy byste mu jeho přání splnit ještě nechtěla?
Toužím po dalším dítěti a vskutku je mi jedno, jestli to bude holčička, nebo kluk. Vždycky jsem chtěla dceru, ale díky Davídkovi vím, že i synové stojí za to, takže jen zmíním otřepané, ale upřímné klišé - hlavně toužím po tom, aby i další potomek byl zdravý.
Je váš syn spíš vzdorovitý nebo hodný?
Každý den zkouší, jestli náhodou nepolevím a to, co včera neprošlo, neprojde třeba dnes. Naštěstí je s ním většinou kloudná domluva a pokud nikam nepospíchám a jsem v dobrém rozpoložení, je všechno skvělé. Strůjcem většiny napjatých situací jsem já a má touha být všude včas.
Jak se synem zvládáte pracovat?
Dva dny v týdnu chodí do školky. Našli jsme v Plzni skvělou soukromou anglickou školku a Davídek tam chodí rád. V kolektivu dětí je nadšený. Nikdy nebyl velký „mamánek“ a má nepřítomnost ho netrápí. Své práce jsem se nechtěla vzdát. Mám veliké štěstí, že mě živí moderování, které je možné skloubit s mateřstvím. A už brzy jsem zjistila, že krátká odloučení jsou přínosná nejen pro mě, ale i pro synka. Více se na sebe těšíme a užíváme si společného času.
Moderujete hlavně v Praze, ale žijete v Plzni. Hodně času tak strávíte v autě.
Někdy mám cestování plné zuby, hodiny strávené za volantem raději nepočítám, ale partnerský život je o kompromisech a manželovi se z Plzně nechce. Já si tu za těch osm let zvykla. Je to krásné, klidné město. I když by mi život v Praze ušetřil spoustu času pro jiné aktivity, mohu upřímně říci, že jsem v Plzni spokojená.
Váš manžel David Křížek je jachtař a kvůli tomu bývá často pryč. Nestýská se vám?
Stýská. Navíc od té doby, co je syn na světě, mi manžel doma chybí nejen jako partner, ale také jako pomocná ruka. Obdivuji všechny ženy, které vychovávají své děti samy.
Říkáte, že jste se našla coby moderátorka. Takže modeling už děláte jen jako koníček?
Z přehlídkových mol jsem se už stáhla, předvádím opravdu výjimečně. Focení ale vyhledávám i nadále a baví mě moc. Dokud o mě bude zájem, budu se v modelingu ráda pohybovat i v dalších letech. Moderování nebylo mým snem, nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla živit právě touto činností, ale klienti mě přesvědčili o tom, že má smysl se právě této práci věnovat a pracovat na sobě. Pochvala za dobře odvedenou práci je mým hnacím motorem. Portfolio akcí, které moderuji, se rozšiřuje a já jsem moc spokojená.
Máte ale vystudované právo na právnické fakultě ZČU s magisterským titulem a politologii na filozofické fakultě ZČU s titulem bakaláře. Nikdy jste se tomu nechtěla věnovat?
Kdybych se chtěla věnovat právu, dosavadní pracovní aktivity by musely jít stranou a myslím, že by to byla škoda. Moderování mi poskytuje více volnosti a flexibility. Ale let strávených studiem rozhodně nelituji. Čas uplatnění nabitých vědomostí v budoucnu jistě přijde.
V minulosti jste byla také gymnastkou a trénovala jste mladé gymnastky. Jak to máte se sportem nyní?
Od gymnastiky jsem se vzdálila přestěhováním do Plzně. Sport ale miluji i nadále. Začala jsem běhat, jsem ambasadorkou projektu Women’s challenge, jehož cílem je zlákat k běhu více žen. Běžela jsem 10km úsek štafety v rámci Pražského maratonu a v červnu bych ráda uběhla 1/2 maraton. Trénuji několikrát týdně a nejen že si během udržuji postavu, ale také u toho skvěle relaxuji. K tomu všemu jsem ještě letos začala hrát golf. Po tomto sportu jsem pokukovala už několik let a teprve na rodičovské dovolené jsem na něj našla čas.
