Syna Luciána jste měla v na dnešní dobu neuvěřitelném věku, už ve dvaadvaceti letech.
Byli jsme zamilovaní, takže jsme chtěli dítě. Mně to vůbec nepřišlo divné. Přitom moje kolegyně měly děti až o deset či ještě více let později. Moje mamka se tehdy lekla: „Ty už nebudeš pracovat!“ „Ale, mami, to, že porodím dítě, neznamená, že jsem bezruká!“ Mladí rodiče jsou fajn, myslím si, že mateřství by se nemělo odkládat.
Laru jste pak měla v osmatřiceti, takže můžete srovnávat, že?
První dítě, mateřství i těhotenství žena prožívá trochu dramatičtěji, aspoň u mě to tak bylo. Lara byla moje třetí dítě, takže jsem byla logicky v mnohem větším klidu. Ale taky jsem zjistila, že je lepší být mladý rodič, člověk nemá o dítě takový strach, výchova je tak nějak snazší a především za mlada máte lepší nervy. Když to přeženu, tak jsem ve dvaceti klidně mohla být pět hodin v hluku a nic to se mnou neudělalo. Dneska vyskočím už po patnácti minutách.
Lucián má za rodiče herce, překvapuje mě, že si ho tato profese taky nepřitáhla.
Úplně se vymkl, herectví ho nezajímá, nemá v sobě žádné umělecké vlohy. Po kom zdědil vztah k technice, to netušíme. Svět jedniček a nul si našel sám asi v devíti letech a od té doby v něm jede. A naplno. U počítače sedí nonstop.
A Sára?
Máme ji v pěstounské péči a jsem jednoznačně pro, aby se takovým dětem pomáhalo. Když člověk může, má zázemí, schopnosti a samozřejmě hezký partnerský vztah, pak by do toho měl jít. Není to jednoduché, to jistě ne, ale ani s vlastními dětmi to někdy není snadné. Sára je s námi od svých sedmi let, a dnes už jí je dvacet a staví se na vlastní nohy. Jsem mimo jiné aktivní patronkou organizace Dejme dětem šanci, která mnoha způsoby pomáhá právě takovým dětem.
Takže jste v určitém období měla doma čtyři děti.
Kdepak čtyři, dva roky, kdy s námi bydlela Anežka, Luciánova přítelkyně, která studovala v Praze, dokonce pět. To jsem si tehdy v duchu říkala: „To už je trochu moc… Hm, ale jsem docela dobrá!“ Tehdy jsme ještě bydleli v Dejvicích, docela namačkaní, což by ani tak nevadilo. Náročnější pro mě bylo každý den vařit. Můj problém možná je, že jsem nikdy nezavedla žádný rozpis práce, nejraději si všechno dělám sama, protože vím, že to bude hotové šup šup a navíc nejlíp.
Chápu, než byste čekala, až se ten, komu jste zadala úkol, bude mít k dílu.
Radši to vyřeším sama. Uznávám, že jsem v tom měkká, není to právě nejlepší, ale na druhou stranu si myslím, že jsou naše děti hodné, slušné a dobře vychované.
Manžel pomáhá?
Ne. V domácnosti vůbec. Kdysi jsem si myslela, že bychom si mohli úkoly rozdělit, ale nakonec jsem pochopila, že muž, který pracuje a živí rodinu, navíc naši obrovskou, by měl být od běžných starostí osvobozený. A já jsem tu od toho, abych řešila obyčejné věci. Patřím k těm, kteří uznávají klasickou roli muže a ženy, muž by měl mít na bedrech především uživení rodiny a žena to ostatní.
Lucie BenešováHrála v mnoha filmech, po narození dcery se etablovala zejména jako seriálová herečka (Gympl, Vinaři a další). V divadle ji můžete vidět například v Divadle Kalich v komedii Dvě noci na Karlštejně. Nejstaršího syna Luciána (23) má s hercem Filipem Blažkem (46), Sára (20) je v pěstounské péči a s manželem Tomášem Matonohou (48) mají syna Štěpána (13) a dceru Laru (7). |
13. března 2019 |
