Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich
„Seděl jsem tou dobou v Nizozemsku, kde jsem čekal na politický azyl. Vnímal jsem to velice negativně, protože mi bylo jasné, že se tím moje už tak slabá naděje, že budu v Nizozemsku moci zůstat, blíží nule. Byl jsem asi rád za moje příbuzné a kamaráda, ale já měl zcela jiné plány a tohle se do nich vůbec nehodilo. Takže cinkání klíči ani žádná euforie se u mne nekonala, to musím říci zcela upřímně. Přineslo to pro mne spoustu praktických problémů. Jsem ovšem rád, že se to stalo, to jistě. Jen mám takový vnitřní pocit, že s těmito vzpomínkami si do budoucna nevystačíme,“ říká Zdeněk Pohlreich.
Muzikant a textař Ivan Mládek
„Seděl jsem v hospodě U Nádraží v Dobřichovicích. Pozdě večer uprostřed obvyklého opileckého reje vešel do dveří úplně mokrý náš soused hrabě Kinský. Na otázku, zda spadl do Berounky, odpověděl, že se namotal do nějaké demonstrace na Národní třídě a že policajti zase kropili. Pár lidí se zasmálo, Kinský usedl ke kamnům a dál se pilo a hrálo. Teprve druhý den mi volal Luděk Sobota, že jsme vyzýváni ke stávce, jestli s Banjo Bandem do toho jdeme, on že váhá. Po zkušenostech ze všech marných protibolševických revolt jsem také váhal, ale po mrtvém studentovi, kterého skvěle zahrál tajný policista soudruh Zifčák, jsem váhat přestal. Komunistů jsme měli všichni plné zuby, rušili jsme všechna představení a rozjeli se po republice agitovat.
Prožíval jsem spíš tu dobu, přímo 17. listopad málo lidí zaregistrovalo. Pro hodně lidí to byla doba naděje v něco lepšího, ale s úplným pádem komunismu nikdo nepočítal, spíš jen s jeho nápravou – která samozřejmě nebyla možná. Protože mi ještě nedošlo, že si totalitu svrhávají sami českoslovenští a sovětští komunisté, díval jsem se na dění pesimisticky a pro jistotu balil kufry. Vzpomínám na listopad s láskou. Byla sice zrušena jen totalita, ale bez sovětských tanků bylo otázkou času, kdy padne i socialismus – i ten něžnými revolucionáři zamýšlený s lidskou tváří. Národ si o tom rozhodl ve svobodných volbách v roce 1992, ve kterých zvítězila pravice a otevřela se cesta k rychlému rozbití socialistické ekonomiky kuponovou privatizací. Byla geniální, i když ne moc legislativně ochráněná. Ale když se kácí les, lítají holt třísky,“ říká Ivan Mládek.