Ceny a bohatství
Získat titul nejkrásnější dívky země není špatné. Drahý automobil dostanete hned, ke statisícům máte dveře dokořán, k milionům jsou minimálně pootevřeny. Aspoň teoreticky. Kromě Ivany Christové, vítězky soutěže krásy z roku 1989, dostala každá Miss automobil, kosmetiku a další dary. »Pro první tři dívky dohromady máme nasmlouvány na rok kontrakty v hodnotě jednoho milionu korun,« doplňuje žeň Jiří Bartyzal, produkční z pořádající agentury Art Produktion K./2. Největší zájem a nejvíce práce je samozřejmě pro vítězku. »Miss sice dostane auto, nějakých pár zájezdů po světě a další dary. Ale pak se ráno probere a zjistí, že nemá na benzin, že auto není proclené nebo jiné zádrhele - trvalo mi například tři měsíce, než jsem získala značku,« nabízí pohled na realitu Michaela Maláčová, Miss roku 1991. Nejkrásnější dívka republiky je hájena dvanáct měsíců, kdy jí prosperitu zajišťují předem dohodnuté kontrakty. »Já jsem jako Miss dostávala někdy až 80 tisíc měsíčně,« odhaluje část požitků nejkrásnější dívka roku 1996 Petra Minářová. Pak se ve světě modelingu musí i sebepůvabnější kráska ohánět sama. To už je ovšem řehole. Práce v této branži je nárazová. »Některý měsíc je dobrý, jindy si nevyděláte ani korunu,« říká Petra Minářová. Krásky upozorňují také na to, že desetitisícové honoráře nejsou to, co si mohou připsat rovnou na konto. Nemalou část pohltí výdaje za kosmetiku, šaty,kadeřnici, posilovnu, cestování či za další propagaci. Na výši příjmů se samozřejmě projeví i to, zda kráska získá práci doma, nebo v zahraničí, kde jsou odměny mnohem vyšší.
Zvítězit neznamená prosadit se
Ze všech dívek, které usilují o korunu krásy,bývá samozřejmě nejžádanější ta, jež titul Miss dobude. Náskok nemusí trvat nejen věčně, ale ani příliš dlouho. Například vicemiss Iva Kubelková je přinejmenším stejně úspěšná, ne-li známější než vítězka Petra Minářová. Podobná situace se opakovala v roce 1998: Kateřina Stočesová se rozešla ve zlém s pořádající agenturou Art Produktion K./2 a druhá v pořadí - Alena Šeredová - obsadila čtvrté místo v Miss W orld a stala se jednou z našich nejúspěšnějších modelek. »Pro Miss je vždy práce zajištěna dopředu, pro dívky, které skončí na druhém a třetím místě, jí bývá méně. Proto se musí více snažit, aby se prosadily samy. A to pro ně může být - a pro mě určitě byla - ohromná výhoda,« říká Alena Šeredová. Podobnou zkušenost, ovšem z opačné strany,přiznává i vítězka titulu z roku 1990 Renáta Gorecká.
Titul jako obchodní jméno
Kdo by si nevybral mezi stejně dobrými salony ten, který patří Miss? Proč nechodit nakupovat do butiku, jehož majitelkou je největší krasavice v zemi? I když titul není doživotní perpetuum mobile na slávu a na peníze,reklamou k nezaplacení je určitě. Pavlína Baburková, Miss 1992, si založila modelingovou agenturu, Iva Kubelková síť kadeřnických salonů, na podnikání se připravovala Eva Kotulánová (1994). I když si mnohé z nich dávají předsevzetí, že se prosadí bez toho, aby na svůj titul upozornily,odolat tomu, že vítězství otevírá dveře, je těžké. »Vadí mi vydobývat si nějaká privilegia tím, že jsem Miss,« říká v knize Tajemství deseti královen Eva Kotulánová. Ale přiznává, že někdy se jí titul opravdu hodí. »Třeba když zařizuji domeček a potřebuji, aby mi dodavatel dal nějaký dobrý termín,« říká a odkrývá svoji fintu: »Mám vizitky,kde je psáno, že jsem Miss, a zase jiné, kde to není.«
Za slávu se platí
Snad s výjimkou Moniky Žídkové, Miss z roku 1995, se rozešly s partnery, které našly jako ještě neznámé, byť hezké ženy. »Rozešli jsme se asi po půlroce mého kralování, protože nedokázal unést, že se třeba vidíme jednou za týden, a začal žárlit. Na mou práci i na lidi kolem mne,« přiznává Petra Minářová v knize Tajemství deseti královen. Úspěch na pódiích krásy však otevírá jiné, pohříchu bohatší náruče. T řeba tu, jež patří hokejistovi Jaromíru Jágrovi, závodníkovi Martinu Kolocovi, moderátorovi Bořku Slezáčkovi či producentovi Petru Kratochvílovi. Za peníze a věhlas platí ztrátou soukromí. »Je to daň, ale všechny jsme chtěly, aby nás lidé poznávali,« říká Alena Šeredová. Kdyby ovšem nezískaly titul Miss, nezajímal by jejich život ať šatník, make-up, či dokonce ložnice - nikoho, či málokoho. Ivana Christová by možná stále pracovala jako kreslička v Prešově,Kateřina Stočesová by někde v květinářství vázala růže, z dalších by se staly sice krásné, ale neznámé a špatně placené učitelky.
Získat titul nejkrásnější dívky země není špatné. Drahý automobil dostanete hned, ke statisícům máte dveře dokořán, k milionům jsou minimálně pootevřeny. Aspoň teoreticky. Kromě Ivany Christové, vítězky soutěže krásy z roku 1989, dostala každá Miss automobil, kosmetiku a další dary. »Pro první tři dívky dohromady máme nasmlouvány na rok kontrakty v hodnotě jednoho milionu korun,« doplňuje žeň Jiří Bartyzal, produkční z pořádající agentury Art Produktion K./2. Největší zájem a nejvíce práce je samozřejmě pro vítězku. »Miss sice dostane auto, nějakých pár zájezdů po světě a další dary. Ale pak se ráno probere a zjistí, že nemá na benzin, že auto není proclené nebo jiné zádrhele - trvalo mi například tři měsíce, než jsem získala značku,« nabízí pohled na realitu Michaela Maláčová, Miss roku 1991. Nejkrásnější dívka republiky je hájena dvanáct měsíců, kdy jí prosperitu zajišťují předem dohodnuté kontrakty. »Já jsem jako Miss dostávala někdy až 80 tisíc měsíčně,« odhaluje část požitků nejkrásnější dívka roku 1996 Petra Minářová. Pak se ve světě modelingu musí i sebepůvabnější kráska ohánět sama. To už je ovšem řehole. Práce v této branži je nárazová. »Některý měsíc je dobrý, jindy si nevyděláte ani korunu,« říká Petra Minářová. Krásky upozorňují také na to, že desetitisícové honoráře nejsou to, co si mohou připsat rovnou na konto. Nemalou část pohltí výdaje za kosmetiku, šaty,kadeřnici, posilovnu, cestování či za další propagaci. Na výši příjmů se samozřejmě projeví i to, zda kráska získá práci doma, nebo v zahraničí, kde jsou odměny mnohem vyšší.
Zvítězit neznamená prosadit se
Ze všech dívek, které usilují o korunu krásy,bývá samozřejmě nejžádanější ta, jež titul Miss dobude. Náskok nemusí trvat nejen věčně, ale ani příliš dlouho. Například vicemiss Iva Kubelková je přinejmenším stejně úspěšná, ne-li známější než vítězka Petra Minářová. Podobná situace se opakovala v roce 1998: Kateřina Stočesová se rozešla ve zlém s pořádající agenturou Art Produktion K./2 a druhá v pořadí - Alena Šeredová - obsadila čtvrté místo v Miss W orld a stala se jednou z našich nejúspěšnějších modelek. »Pro Miss je vždy práce zajištěna dopředu, pro dívky, které skončí na druhém a třetím místě, jí bývá méně. Proto se musí více snažit, aby se prosadily samy. A to pro ně může být - a pro mě určitě byla - ohromná výhoda,« říká Alena Šeredová. Podobnou zkušenost, ovšem z opačné strany,přiznává i vítězka titulu z roku 1990 Renáta Gorecká.
Titul jako obchodní jméno
Kdo by si nevybral mezi stejně dobrými salony ten, který patří Miss? Proč nechodit nakupovat do butiku, jehož majitelkou je největší krasavice v zemi? I když titul není doživotní perpetuum mobile na slávu a na peníze,reklamou k nezaplacení je určitě. Pavlína Baburková, Miss 1992, si založila modelingovou agenturu, Iva Kubelková síť kadeřnických salonů, na podnikání se připravovala Eva Kotulánová (1994). I když si mnohé z nich dávají předsevzetí, že se prosadí bez toho, aby na svůj titul upozornily,odolat tomu, že vítězství otevírá dveře, je těžké. »Vadí mi vydobývat si nějaká privilegia tím, že jsem Miss,« říká v knize Tajemství deseti královen Eva Kotulánová. Ale přiznává, že někdy se jí titul opravdu hodí. »Třeba když zařizuji domeček a potřebuji, aby mi dodavatel dal nějaký dobrý termín,« říká a odkrývá svoji fintu: »Mám vizitky,kde je psáno, že jsem Miss, a zase jiné, kde to není.«
Za slávu se platí
Snad s výjimkou Moniky Žídkové, Miss z roku 1995, se rozešly s partnery, které našly jako ještě neznámé, byť hezké ženy. »Rozešli jsme se asi po půlroce mého kralování, protože nedokázal unést, že se třeba vidíme jednou za týden, a začal žárlit. Na mou práci i na lidi kolem mne,« přiznává Petra Minářová v knize Tajemství deseti královen. Úspěch na pódiích krásy však otevírá jiné, pohříchu bohatší náruče. T řeba tu, jež patří hokejistovi Jaromíru Jágrovi, závodníkovi Martinu Kolocovi, moderátorovi Bořku Slezáčkovi či producentovi Petru Kratochvílovi. Za peníze a věhlas platí ztrátou soukromí. »Je to daň, ale všechny jsme chtěly, aby nás lidé poznávali,« říká Alena Šeredová. Kdyby ovšem nezískaly titul Miss, nezajímal by jejich život ať šatník, make-up, či dokonce ložnice - nikoho, či málokoho. Ivana Christová by možná stále pracovala jako kreslička v Prešově,Kateřina Stočesová by někde v květinářství vázala růže, z dalších by se staly sice krásné, ale neznámé a špatně placené učitelky.
