Klausovci nemají rádi současnou vládu - nešli k referendu, aby "to nehodili Špidlovi". Podnikají a chtějí mít firmu ve ztrátě, aby "socialistům neplatili daně". Antiklausovci zase obrečeli prezidentskou volbu. Vypadalo to, že se jim zhroutil svět, a dodnes se nemohou vzpamatovat.
Oba tábory mají svou pravdu. Děda Novák (antiklausovec) pak třeba mnoho týdnů nemluví se svým synem "Je to blázinec," přiznávají jedni i druzí, ale vinu vidí vždy u té části příbuzenstva, která má na prezidenta opačný názor.
Zasaženi virem
Nejsou však zdaleka sami, kdo je "postižen" vztahem k osobě hlavy státu. Také mezi známými a populárními Čechy jsou skupiny fanatických Klausových příznivců a úplně zarytých odpůrců. Volba Václava Klause prezidentem pak obě skupiny přiměla k nebývalé aktivitě. Píší do novin i na internet, veřejně diskutují a hádají se. Jedni i druzí jsou nakaženi podobným virem. Jejich diagnóza má jednoduché jméno: Klaus.
Odpůrci už od jara hlasitě trpí. Podle jejich veřejných projevů soudě, v předsíni jim už stojí zabalené kufry a chystají se opustit nadobro zemi. "Nevím, zda je to pocit na zvracení, nebo spíš na emigraci," reagoval například na jaře výtvarník David Černý na volbu Klause prezidentem. (Po několika měsících ještě v Česku stále žije, takže to zřejmě přebolelo - pozn. aut.)
Klausovci se naopak ochotně svěřují se svým štěstím. Někteří z nich vypadají, že by ho chtěli za ženu, nebo alespoň do příbuzenstva. "Václav Klaus nemá žádnou chybu. Je nejlepší ze všech českých politiků," libuje si Petr Kratochvíl z Divadla Ta Fantastika a upřesňuje hloubku vztahu: "Kdybych měl dceru v odpovídajícím věku a Klaus neměl Livii, bylo by pro mě ctí dát mu ji za ženu." (Třicetiletá Kratochvílova dcera je ještě svobodná, Klaus se však rozvádět nehodlá - pozn. aut.)
Obě skupiny mají jedno společné: zápal, s nímž se o Klausovi vyjadřují. I vzdělaní a kulturní antiklausovci nemají daleko k nečekaně ostrým slovům: "Klausova hlava je něco jako pravěký falický symbol, tak si vysvětluji jeho oblíbenost u žen," říká David Koller, kapelník nejznámější české skupiny Lucie. Prezidentovi příznivci o něm zase mluví se zarážejícím obdivem. "Dovedu si představit, že bych byl s Václavem Klausem rok na opuštěném ostrově," svěřuje se herec Jiří Kodet a dodává: "Naše společné úsilí by vedlo k tomu, aby ten rok nebyl vůbec, ale vůbec nudný." (Všimněte si zdvojeného výrazu "vůbec, ale vůbec" - pozn. aut.)
Kdo patří kam?
Obě skupiny jsou nejen stejně zapálené, ale i rovnoměrně rozložené mezi profese. Obzvláště v showbyznysu. Mezi hudebníky je první milovnicí zlatá slavice Lucie Bílá, k odpůrcům se v poslední době zařadil zmíněný David Koller. U výtvarníků je to ještě jasnější - klausovec Milan Knížák a odpůrce David Černý spolu vedou spory téměř neustále. Láska či nenávist k prezidentovi už pronikly i do uměleckých děl. Nejprodávanější spisovatel Michal Viewegh tvrdí, že éra, kdy se kritikou Klause soustavně zabýval, minula. Říká: "Jsem tím nekonečným soubojem už unaven." Stejně se však nechal jeho zvolením vyprovokovat dokonce k básnickému opusu:
"Strašidelné stíny hazardního hráče nezaženou už žádné vypínače, už se nesou výkřiky a tleskání už se hráč svým hostům uklání, jsou tu i Ransdorf a Grebeníček, jak hezky se k nim chová, nechybí ani Železný a Jana Dědečková..." Na to, že by se s existencí Václava Klause vyrovnal, to také moc nevypadá, ústředním motivem jeho dlouhé básně je parafrázovaný nezvalovský motiv "je tu však něco těžkého, co drtí, ctižádost, ješitnost a ambice až k smrti".
Ale zaveršovat umí i nejeden klausovec. Ivan Mládek napsal před dvěma lety panu profesorovi k šedesátinám: "Kormidlo ODS naštěstí svírá ten, co má ježečka, brejle a kníra, stále je Jura, ač vlasy šedé, kdo by to řekl, že je mu šede."
Dnes už sice Václav Klaus nesvírá kormidlo ODS, ale - obrazně řečeno - celé země. Obdiv Ivana Mládka má však stále, i když mu je "dvaašede". Osoby do hloubi duše zasažené Václavem Klausem, ať tak či onak, se najdou i v řadě dalších profesí. Proč však patří do jednoho, nebo druhého tábora?
Motivy lásky a nenávisti
Někteří Klause milují, či nesnášejí takřka od nepaměti. Jiní vyjadřovali názor postupem času. Výrazní příznivci se po boku "pana profesora" objevili po takzvaném sarajevském atentátu. První bylo dnes již legendární vystoupení Lucie Bílé, která, jak sama říká, nemohla snést pohled na to, jak se proti Václavu Klausovi všichni spikli. Řada dalších umělců podpořila Václava Klause o něco později, těsně před volbami, na Staroměstském náměstí.
Přišli třeba Karel Gott, Lešek Semelka, Miroslav Žbirka, Jiřina Jirásková, Jiří Bartoška nebo Martin Dejdar. Závěrečná píseň "Dej mi pac" vešla do dějin. "Škoda, že je Václav Klaus ženatý, měli bychom tu novou Evitu," zhodnotil Martin Dejdar hudební vystoupení Václava Klause. (Další z lidí, kdo mluví o Klausovi a ženitbě. Zdá se, že muži ve středním věku na paní Livii žárlí - pozn. aut.)
Co lidem ze showbyznysu na prezidentovi, který, jak říká, čte nejraději odbornou literaturu a na televizi se vůbec nedívá, tak imponuje? "Je to člověk, který ví, co dělá, a nemění často názory. Jeho postoje jsou konzistentní. Ze současných i minulých politiků toho ví nejvíce," říká divadelník Petr Kratochvíl. Další oceňují jeho rozhled, vzdělání a čitelnou politiku. "Václav Klaus mě zaujal již v listopadu 1989, v době OF, v divadle svým razantním přístupem, který mi byl blízký," říká herec Kodet, jemuž imponuje také "neměnnost Klausových názorů".
To by však u Klausových odpůrců narazil. Ti tvrdí, že prezident mění názory, jak se mu to zrovna hodí. Vyčítají mu také, že není ochoten uznat jakoukoli chybu. Hudebník David Koller dříve Klause volil, dnes už by to neudělal. "Nikdo nemusí nic vysvětlovat a nikdo nenese za nic žádnou odpovědnost, tímhle heslem se řídí česká politika. A Václav Klaus je tím, kdo tenhle politický styl pomohl zavést," říká. Nejvíce jej rozčililo, když nový prezident pozval na schůzku na Hrad zástupce KSČM.
"Myslím, že Václav Klaus by měl odstoupit. Okamžitě a navždycky. Ostatně jako každý, kdo se paktuje s fašisty nebo s komunisty," vyzývá kapelník Lucie hlavu státu. O abdikaci mluví i výtvarník Černý, to prý je to jediné, čím by mu mohl Václav Klaus udělat radost. Oba také patří mezi signatáře petice S komunisty se nemluví. A mezi signatáři samozřejmě nechybí ani spisovatel Michal Viewegh.
To, co příznivci označují za pevnost postojů, mají odpůrci za nemístnou aroganci. "Já bych od každého správného hospodáře čekal, že řekne: Tohle se nám povedlo, a tohle zase ne. To on, ale ani nikdo z jeho blízkých neudělal. A taky nikdy nepřiznal, že se v něčem spletl," uvádí David Koller.
Proč právě Klaus
Jak je patrné, obdivovatelé a kritici Václava Klause se spolu asi nikdy nedomluví. Poctivě řečeno, ani se moc nesnaží. Místo věcných argumentů nejčastěji nastupuje jednoduché nálepkování. "Arogantní populistický cynik," volají jedni. "Jediný slušný politik s pevným názorem," říkají druzí. Proč se tak vášnivě přou právě o Klause? Proč ne třeba o Špidlu nebo o Cyrila Svobodu? Vysvětlení nabízí sociolog Jan Hartl: "Václav Klaus polarizoval společnost na dva tábory svými vyhraněnými názory a velice vyhrocenou rétorikou. Do politiky rád míchá emoce, což má za následek vznik skalních stoupenců a odpůrců. Nic dalšího bych v tom nehledal."
Václav versus Václav?
Nabízí se ještě jedno možné vysvětlení. Pozoruhodné na příznivcích i odpůrcích Václava Klause je totiž také to, že většinou mají poměrně vyhraněný názor na Klausova předchůdce na Hradě. Klausovi kritici jej většinou obdivují, lidé, kterým je Klaus blízký, pro něj často nemají jediné dobré slovo. Funguje to celkem spolehlivě - jedním z nejhlasitějších kritiků Václava Klause je politolog Jiří Pehe, který pro Havla pracoval, mezi nejvýraznější Klausovy zastánce patří publicista Petr Žantovský, který často a rád kritizoval Havlovu "kulturně-mediální frontu".
Jako kdyby se do názorů na Klause stále promítal dávný mocenský souboj dvou Václavů, který začal v době, kdy se Klaus stal v roce 1990 předsedou Občanského fóra, do té doby výrazně "havlovské" organizace. Potýkání obou nejvýraznějších politiků polistopadové éry se táhlo až do letošního ledna, kdy Václav Havel opustil Hrad. A vlastně neskončilo dodnes. Klaus ve zřejmé narážce na "havlovské elitářství" prohlašoval, že chce být prezidentem všech lidí. Havel zase popichuje Klause za záměr jezdit "lidovými" škodovkami. Dělení na "havlovce" a "klausovce" je patrné mezi umělci, novináři, dokonce proniklo i do světa byznysu.
Ať jsou za rozdílnými názory na prezidenta Klause emoce, které vnáší do politiky, či staré spory s Václavem Havlem, jedno je jisté: prezident dělí českou veřejnost jako žádný jiný politik moderní doby. Téměř každý k němu zaujímá nějaký postoj a jen málokomu je lhostejný. (V tomto směru je opravdu prezidentem všech, jak si předsevzal - pozn. aut.)
Jak je rozeznat?
Vzhledem k tomu, že na klausovce či antiklausovce můžete narazit celkem kdekoli, není od věci připomenout pár základních znaků, podle kterých je okamžitě rozeznáte. Můžete se tak vyhnout nepříjemnému zjištění, že váš šéf či milovaná bytost patří do opačného tábora než vy, dříve, než bude nenávratně pozdě.
Kritici Václava Klause mají buď všechny, anebo alespoň některé z následujících znaků - často mluví o morálce, nesnášejí Vladimíra Železného, rozčiluje je "mafiánský kapitalismus 90. let" a říkají, že nám Klaus pokazí hladký vstup do Evropské unie. Pokud si pamatujete spoustu vtipných historek o Klausovi a jeho příznivcích a umíte dobře napodobovat jeho přízvuk, přijmou vás za své.
Klausovi obdivovatelé zase hovoří o tom, že má být každý odpovědný sám za sebe, nesnášejí stávkující redaktory České televize, rozčiluje je "bruselský byrokratismus" a říkají, že do Evropské unie musíme se "vztyčenou hlavou". Dokážete-li si jasně říci, kolik příkoří už musel Klaus vytrpět, a máte-li pocit, že Klausovi kritici jsou zpravidla budižkničemové, pak jste jejich.
A co na to prezident?
Jak se vlastně na střety kolem své osoby dívá ten, kterého se nejvíce týkají, sám Václav Klaus? Oceňuje své příznivce, vadí mu lidé, kteří jej nemají rádi? Odpověď je celkem překvapivá. Jedním telefonátem na Hrad zjistíte, že nic takového jako rozpolcení české veřejnosti ohledně Klause neexistuje. Nebo to alespoň říká jeho nový tiskový mluvčí Petr Hájek. "K čemu že by se to měl pan prezident vyjádřit? Hovoříte o dvou táborech - Klausových odpůrců a příznivců?" nesouhlasí tiskový mluvčí. "O ničem takovém nevím."
Že by mluvčí opravdu nevěděl, že má Václav Klaus své vášnivé příznivce a odpůrce? "Ne. Nic takového neexistuje. Žádné dva tábory. Je to jako s ostatními politiky, prostě někteří lidé je v určitou dobu podporují, jiní zase ne. Nedá se to však nijak pojmenovat ani vyčíslit," trvá na svém Hájek. (V takovém případě je namístě se P. T. váženému čtenářstvu omluvit. Právě jste dočetli článek o něčem, co není - pozn. aut.)
PRO
Lucie Bílá
"Neumím popsat pocit vděčnosti, spřízněnosti, něžnosti, který jsem pociťovala k těm, kteří odolali masivnímu vymývání mozků, nevídané oblbovací a osočovací kampani, kdy z každé novinové stránky samozvaní umravňovači ukazovali na ně prstem: To jsou oni, v lepším případě hloupá hovádka, v horším - tuneláři a rozkradači kapitalistického majetku!"
Nejpopulárnější česká zpěvačka se takto vyjádřila o setkání celebrit po "Sarajevu" (rok 1997). Od té doby podporuje Klause pravidelně.
PROTI
Michal Viewegh
"Nemám, co bych k Václavu Klausovi ještě řekl. Napsal jsem a vyjádřil vše, co jsem chtěl. Mám doma krásnou ženu a malé dítě a nehodlám utrácet svůj život v každodenní politické mizérii."
Předposlední román tohoto nejpopulárnějšího českého spisovatele nesl název Báječná léta s Klausem.
PROTI
David Černý
"Ano, pokud říkáte tomu, že je někdo blazeovaný slizoun, osobní šarm, Václav Klaus to skutečně má."
Posledním dílem tohoto světoznámého českého výtvarníka byla instalace, uvnitř které se Klaus s Knížákem navzájem krmí dětskou krupičkou.
PRO
Milan Knížák
"Způsob, jakým byl z vlády odstraněn Václav Klaus, byl jasnou intrikou a Václav Havel nejen že tuto intriku posvětil, dokonce projevil nebývalou aktivitu i navzdory své nemoci, jako by byl popoháněn nějakou podivnou silou."
Tak reagoval známý zastánce Václava Klause na pád jeho vlády po odhalení aféry s falešnými sponzory ODS.
Momenty v kariéře, které rozdělily veřejnost
V kariéře Václava Klause bylo několik zlomových okamžiků. Tehdy tábory jeho "odpůrců" a "příznivců" vznikly nebo zažívaly velké otřesy. Přicházeli do nich další lidé, a naopak jiní odcházeli.
Byly to především tyto chvíle:
1989: Rozkol
Po revoluci mnohé manželky štvaly své manžely. Dělily se totiž na "havlovky" a "klausovky", podle toho, kterého politika měly raději. K této atmosféře přispěl i rozpad Občanského fóra, při němž se Klaus vydal svou vlastní cestou založením ODS.
1997: Šok
V tomto roce vyvrcholily problémy, které se pojily s vládou ODS (krachy bank, ekonomické balíčky, devalvace měny). Objevily se také nové informace o neprůhledném sponzoringu této strany. Klause opustili jeho koaliční partneři i blízcí z ODS. Naopak mnoho jiných považovalo jeho pád za nespravedlivý a hlasitě se ho zastali.
1998: Prohra
V tomto roce Václav Klaus poprvé prohrál volby, ale díky opoziční smlouvě zůstal jedním z klíčových hráčů české politické scény. Řady jeho oponentů se rozšířily poté, co se "spojil" se Zemanem, jedním ze socialistů, proti nimž předtím mobilizoval.
2003: Finále
Nástup Václava Klause do prezidentské funkce vyvolal zděšení v řadách jeho odpůrců a nadšení jeho příznivců. Ti předtím prožívali těžké chvíle, když Klaus odešel z čela ODS a na chvíli to vypadalo, že zůstane bez vysoké politické funkce.
Oba tábory mají svou pravdu. Děda Novák (antiklausovec) pak třeba mnoho týdnů nemluví se svým synem "Je to blázinec," přiznávají jedni i druzí, ale vinu vidí vždy u té části příbuzenstva, která má na prezidenta opačný názor.
Zasaženi virem
Nejsou však zdaleka sami, kdo je "postižen" vztahem k osobě hlavy státu. Také mezi známými a populárními Čechy jsou skupiny fanatických Klausových příznivců a úplně zarytých odpůrců. Volba Václava Klause prezidentem pak obě skupiny přiměla k nebývalé aktivitě. Píší do novin i na internet, veřejně diskutují a hádají se. Jedni i druzí jsou nakaženi podobným virem. Jejich diagnóza má jednoduché jméno: Klaus.
Odpůrci už od jara hlasitě trpí. Podle jejich veřejných projevů soudě, v předsíni jim už stojí zabalené kufry a chystají se opustit nadobro zemi. "Nevím, zda je to pocit na zvracení, nebo spíš na emigraci," reagoval například na jaře výtvarník David Černý na volbu Klause prezidentem. (Po několika měsících ještě v Česku stále žije, takže to zřejmě přebolelo - pozn. aut.)
Klausovci se naopak ochotně svěřují se svým štěstím. Někteří z nich vypadají, že by ho chtěli za ženu, nebo alespoň do příbuzenstva. "Václav Klaus nemá žádnou chybu. Je nejlepší ze všech českých politiků," libuje si Petr Kratochvíl z Divadla Ta Fantastika a upřesňuje hloubku vztahu: "Kdybych měl dceru v odpovídajícím věku a Klaus neměl Livii, bylo by pro mě ctí dát mu ji za ženu." (Třicetiletá Kratochvílova dcera je ještě svobodná, Klaus se však rozvádět nehodlá - pozn. aut.)
Obě skupiny mají jedno společné: zápal, s nímž se o Klausovi vyjadřují. I vzdělaní a kulturní antiklausovci nemají daleko k nečekaně ostrým slovům: "Klausova hlava je něco jako pravěký falický symbol, tak si vysvětluji jeho oblíbenost u žen," říká David Koller, kapelník nejznámější české skupiny Lucie. Prezidentovi příznivci o něm zase mluví se zarážejícím obdivem. "Dovedu si představit, že bych byl s Václavem Klausem rok na opuštěném ostrově," svěřuje se herec Jiří Kodet a dodává: "Naše společné úsilí by vedlo k tomu, aby ten rok nebyl vůbec, ale vůbec nudný." (Všimněte si zdvojeného výrazu "vůbec, ale vůbec" - pozn. aut.)
Kdo patří kam?
Obě skupiny jsou nejen stejně zapálené, ale i rovnoměrně rozložené mezi profese. Obzvláště v showbyznysu. Mezi hudebníky je první milovnicí zlatá slavice Lucie Bílá, k odpůrcům se v poslední době zařadil zmíněný David Koller. U výtvarníků je to ještě jasnější - klausovec Milan Knížák a odpůrce David Černý spolu vedou spory téměř neustále. Láska či nenávist k prezidentovi už pronikly i do uměleckých děl. Nejprodávanější spisovatel Michal Viewegh tvrdí, že éra, kdy se kritikou Klause soustavně zabýval, minula. Říká: "Jsem tím nekonečným soubojem už unaven." Stejně se však nechal jeho zvolením vyprovokovat dokonce k básnickému opusu:
"Strašidelné stíny hazardního hráče nezaženou už žádné vypínače, už se nesou výkřiky a tleskání už se hráč svým hostům uklání, jsou tu i Ransdorf a Grebeníček, jak hezky se k nim chová, nechybí ani Železný a Jana Dědečková..." Na to, že by se s existencí Václava Klause vyrovnal, to také moc nevypadá, ústředním motivem jeho dlouhé básně je parafrázovaný nezvalovský motiv "je tu však něco těžkého, co drtí, ctižádost, ješitnost a ambice až k smrti".
Ale zaveršovat umí i nejeden klausovec. Ivan Mládek napsal před dvěma lety panu profesorovi k šedesátinám: "Kormidlo ODS naštěstí svírá ten, co má ježečka, brejle a kníra, stále je Jura, ač vlasy šedé, kdo by to řekl, že je mu šede."
Dnes už sice Václav Klaus nesvírá kormidlo ODS, ale - obrazně řečeno - celé země. Obdiv Ivana Mládka má však stále, i když mu je "dvaašede". Osoby do hloubi duše zasažené Václavem Klausem, ať tak či onak, se najdou i v řadě dalších profesí. Proč však patří do jednoho, nebo druhého tábora?
Motivy lásky a nenávisti
Někteří Klause milují, či nesnášejí takřka od nepaměti. Jiní vyjadřovali názor postupem času. Výrazní příznivci se po boku "pana profesora" objevili po takzvaném sarajevském atentátu. První bylo dnes již legendární vystoupení Lucie Bílé, která, jak sama říká, nemohla snést pohled na to, jak se proti Václavu Klausovi všichni spikli. Řada dalších umělců podpořila Václava Klause o něco později, těsně před volbami, na Staroměstském náměstí.
Přišli třeba Karel Gott, Lešek Semelka, Miroslav Žbirka, Jiřina Jirásková, Jiří Bartoška nebo Martin Dejdar. Závěrečná píseň "Dej mi pac" vešla do dějin. "Škoda, že je Václav Klaus ženatý, měli bychom tu novou Evitu," zhodnotil Martin Dejdar hudební vystoupení Václava Klause. (Další z lidí, kdo mluví o Klausovi a ženitbě. Zdá se, že muži ve středním věku na paní Livii žárlí - pozn. aut.)
Co lidem ze showbyznysu na prezidentovi, který, jak říká, čte nejraději odbornou literaturu a na televizi se vůbec nedívá, tak imponuje? "Je to člověk, který ví, co dělá, a nemění často názory. Jeho postoje jsou konzistentní. Ze současných i minulých politiků toho ví nejvíce," říká divadelník Petr Kratochvíl. Další oceňují jeho rozhled, vzdělání a čitelnou politiku. "Václav Klaus mě zaujal již v listopadu 1989, v době OF, v divadle svým razantním přístupem, který mi byl blízký," říká herec Kodet, jemuž imponuje také "neměnnost Klausových názorů".
To by však u Klausových odpůrců narazil. Ti tvrdí, že prezident mění názory, jak se mu to zrovna hodí. Vyčítají mu také, že není ochoten uznat jakoukoli chybu. Hudebník David Koller dříve Klause volil, dnes už by to neudělal. "Nikdo nemusí nic vysvětlovat a nikdo nenese za nic žádnou odpovědnost, tímhle heslem se řídí česká politika. A Václav Klaus je tím, kdo tenhle politický styl pomohl zavést," říká. Nejvíce jej rozčililo, když nový prezident pozval na schůzku na Hrad zástupce KSČM.
"Myslím, že Václav Klaus by měl odstoupit. Okamžitě a navždycky. Ostatně jako každý, kdo se paktuje s fašisty nebo s komunisty," vyzývá kapelník Lucie hlavu státu. O abdikaci mluví i výtvarník Černý, to prý je to jediné, čím by mu mohl Václav Klaus udělat radost. Oba také patří mezi signatáře petice S komunisty se nemluví. A mezi signatáři samozřejmě nechybí ani spisovatel Michal Viewegh.
To, co příznivci označují za pevnost postojů, mají odpůrci za nemístnou aroganci. "Já bych od každého správného hospodáře čekal, že řekne: Tohle se nám povedlo, a tohle zase ne. To on, ale ani nikdo z jeho blízkých neudělal. A taky nikdy nepřiznal, že se v něčem spletl," uvádí David Koller.
Proč právě Klaus
Jak je patrné, obdivovatelé a kritici Václava Klause se spolu asi nikdy nedomluví. Poctivě řečeno, ani se moc nesnaží. Místo věcných argumentů nejčastěji nastupuje jednoduché nálepkování. "Arogantní populistický cynik," volají jedni. "Jediný slušný politik s pevným názorem," říkají druzí. Proč se tak vášnivě přou právě o Klause? Proč ne třeba o Špidlu nebo o Cyrila Svobodu? Vysvětlení nabízí sociolog Jan Hartl: "Václav Klaus polarizoval společnost na dva tábory svými vyhraněnými názory a velice vyhrocenou rétorikou. Do politiky rád míchá emoce, což má za následek vznik skalních stoupenců a odpůrců. Nic dalšího bych v tom nehledal."
Václav versus Václav?
Nabízí se ještě jedno možné vysvětlení. Pozoruhodné na příznivcích i odpůrcích Václava Klause je totiž také to, že většinou mají poměrně vyhraněný názor na Klausova předchůdce na Hradě. Klausovi kritici jej většinou obdivují, lidé, kterým je Klaus blízký, pro něj často nemají jediné dobré slovo. Funguje to celkem spolehlivě - jedním z nejhlasitějších kritiků Václava Klause je politolog Jiří Pehe, který pro Havla pracoval, mezi nejvýraznější Klausovy zastánce patří publicista Petr Žantovský, který často a rád kritizoval Havlovu "kulturně-mediální frontu".
Jako kdyby se do názorů na Klause stále promítal dávný mocenský souboj dvou Václavů, který začal v době, kdy se Klaus stal v roce 1990 předsedou Občanského fóra, do té doby výrazně "havlovské" organizace. Potýkání obou nejvýraznějších politiků polistopadové éry se táhlo až do letošního ledna, kdy Václav Havel opustil Hrad. A vlastně neskončilo dodnes. Klaus ve zřejmé narážce na "havlovské elitářství" prohlašoval, že chce být prezidentem všech lidí. Havel zase popichuje Klause za záměr jezdit "lidovými" škodovkami. Dělení na "havlovce" a "klausovce" je patrné mezi umělci, novináři, dokonce proniklo i do světa byznysu.
Ať jsou za rozdílnými názory na prezidenta Klause emoce, které vnáší do politiky, či staré spory s Václavem Havlem, jedno je jisté: prezident dělí českou veřejnost jako žádný jiný politik moderní doby. Téměř každý k němu zaujímá nějaký postoj a jen málokomu je lhostejný. (V tomto směru je opravdu prezidentem všech, jak si předsevzal - pozn. aut.)
Jak je rozeznat?
Vzhledem k tomu, že na klausovce či antiklausovce můžete narazit celkem kdekoli, není od věci připomenout pár základních znaků, podle kterých je okamžitě rozeznáte. Můžete se tak vyhnout nepříjemnému zjištění, že váš šéf či milovaná bytost patří do opačného tábora než vy, dříve, než bude nenávratně pozdě.
Kritici Václava Klause mají buď všechny, anebo alespoň některé z následujících znaků - často mluví o morálce, nesnášejí Vladimíra Železného, rozčiluje je "mafiánský kapitalismus 90. let" a říkají, že nám Klaus pokazí hladký vstup do Evropské unie. Pokud si pamatujete spoustu vtipných historek o Klausovi a jeho příznivcích a umíte dobře napodobovat jeho přízvuk, přijmou vás za své.
Klausovi obdivovatelé zase hovoří o tom, že má být každý odpovědný sám za sebe, nesnášejí stávkující redaktory České televize, rozčiluje je "bruselský byrokratismus" a říkají, že do Evropské unie musíme se "vztyčenou hlavou". Dokážete-li si jasně říci, kolik příkoří už musel Klaus vytrpět, a máte-li pocit, že Klausovi kritici jsou zpravidla budižkničemové, pak jste jejich.
A co na to prezident?
Jak se vlastně na střety kolem své osoby dívá ten, kterého se nejvíce týkají, sám Václav Klaus? Oceňuje své příznivce, vadí mu lidé, kteří jej nemají rádi? Odpověď je celkem překvapivá. Jedním telefonátem na Hrad zjistíte, že nic takového jako rozpolcení české veřejnosti ohledně Klause neexistuje. Nebo to alespoň říká jeho nový tiskový mluvčí Petr Hájek. "K čemu že by se to měl pan prezident vyjádřit? Hovoříte o dvou táborech - Klausových odpůrců a příznivců?" nesouhlasí tiskový mluvčí. "O ničem takovém nevím."
Že by mluvčí opravdu nevěděl, že má Václav Klaus své vášnivé příznivce a odpůrce? "Ne. Nic takového neexistuje. Žádné dva tábory. Je to jako s ostatními politiky, prostě někteří lidé je v určitou dobu podporují, jiní zase ne. Nedá se to však nijak pojmenovat ani vyčíslit," trvá na svém Hájek. (V takovém případě je namístě se P. T. váženému čtenářstvu omluvit. Právě jste dočetli článek o něčem, co není - pozn. aut.)
PRO
Lucie Bílá
"Neumím popsat pocit vděčnosti, spřízněnosti, něžnosti, který jsem pociťovala k těm, kteří odolali masivnímu vymývání mozků, nevídané oblbovací a osočovací kampani, kdy z každé novinové stránky samozvaní umravňovači ukazovali na ně prstem: To jsou oni, v lepším případě hloupá hovádka, v horším - tuneláři a rozkradači kapitalistického majetku!"
Nejpopulárnější česká zpěvačka se takto vyjádřila o setkání celebrit po "Sarajevu" (rok 1997). Od té doby podporuje Klause pravidelně.
PROTI
Michal Viewegh
"Nemám, co bych k Václavu Klausovi ještě řekl. Napsal jsem a vyjádřil vše, co jsem chtěl. Mám doma krásnou ženu a malé dítě a nehodlám utrácet svůj život v každodenní politické mizérii."
Předposlední román tohoto nejpopulárnějšího českého spisovatele nesl název Báječná léta s Klausem.
PROTI
David Černý
"Ano, pokud říkáte tomu, že je někdo blazeovaný slizoun, osobní šarm, Václav Klaus to skutečně má."
Posledním dílem tohoto světoznámého českého výtvarníka byla instalace, uvnitř které se Klaus s Knížákem navzájem krmí dětskou krupičkou.
PRO
Milan Knížák
"Způsob, jakým byl z vlády odstraněn Václav Klaus, byl jasnou intrikou a Václav Havel nejen že tuto intriku posvětil, dokonce projevil nebývalou aktivitu i navzdory své nemoci, jako by byl popoháněn nějakou podivnou silou."
Tak reagoval známý zastánce Václava Klause na pád jeho vlády po odhalení aféry s falešnými sponzory ODS.
Momenty v kariéře, které rozdělily veřejnost
V kariéře Václava Klause bylo několik zlomových okamžiků. Tehdy tábory jeho "odpůrců" a "příznivců" vznikly nebo zažívaly velké otřesy. Přicházeli do nich další lidé, a naopak jiní odcházeli.
Byly to především tyto chvíle:
1989: Rozkol
Po revoluci mnohé manželky štvaly své manžely. Dělily se totiž na "havlovky" a "klausovky", podle toho, kterého politika měly raději. K této atmosféře přispěl i rozpad Občanského fóra, při němž se Klaus vydal svou vlastní cestou založením ODS.
1997: Šok
V tomto roce vyvrcholily problémy, které se pojily s vládou ODS (krachy bank, ekonomické balíčky, devalvace měny). Objevily se také nové informace o neprůhledném sponzoringu této strany. Klause opustili jeho koaliční partneři i blízcí z ODS. Naopak mnoho jiných považovalo jeho pád za nespravedlivý a hlasitě se ho zastali.
1998: Prohra
V tomto roce Václav Klaus poprvé prohrál volby, ale díky opoziční smlouvě zůstal jedním z klíčových hráčů české politické scény. Řady jeho oponentů se rozšířily poté, co se "spojil" se Zemanem, jedním ze socialistů, proti nimž předtím mobilizoval.
2003: Finále
Nástup Václava Klause do prezidentské funkce vyvolal zděšení v řadách jeho odpůrců a nadšení jeho příznivců. Ti předtím prožívali těžké chvíle, když Klaus odešel z čela ODS a na chvíli to vypadalo, že zůstane bez vysoké politické funkce.
| LEDEN 1994 - 71 LEDEN 1995 - 59 ÚNOR 1996 - 55 LEDEN 1997 - 49 LEDEN 1998 - 24 KVĚTEN 1999 - 37 LISTOPAD 1999 - 32 KVĚTEN 2000 -26 LISTOPAD 2000 - 30 KVĚTEN 2001 - 32 LISTOPAD 2001 - 38 KVĚTEN 2002 - 39 LISTOPAD 2002 - 42 LEDEN 2003 - 47 BŘEZEN 2003 - 56 LEGENDA: čísla udávají procento oblíbenosti u občanů Zdroj: STEM |
 Předsedové ODS a ČSSD Václav Klaus a Miloš Zeman si na brífinku po nočním jednání (22. ledna) dávají přednost, kdo bude dřív mluvit |
 Jan Ruml a Václav Klaus přicházejí na společný oběd... |
 Předseda Václav Klaus jako host sjezdu KDU-ČSL |
 Václav Klaus s manželkou |
 |
 Dagmar Havlová a Václav Klaus ve Vladislavském sále. |
 Charitativní módní přehlídka na podporu Nadace Terezy Maxové na pražském Žofíně. (31.5.2002) |
 Václav Klaus a Lucie Bílá (Setkání s názvem Naše osudová volba, kterým ODS ukončila svou kampaň.) |
 Václav Klaus ve volebním štábu ODS, do kterého dorazil až po 19 hodině. |
 Václav Klaus podává před televizní debatou ruku Vladimíru Špidlovi. |
 Václav Klaus při setkání s prezidentem Václavem Havlem. 16. června 2002. |
 Na mítingu. |
 Václav Klaus prochází kolem demonstrantů před volbou prezidenta na Pražském hradě. (28. února 2003) |
 Václav Klaus pózoval pro svůj oficiální fotoportrét. Nejpovedenější snímek bude viset ve školních třídách a na úřadech. "Doufám, že zvítězí rozum nad byrokratickým duchem a portrét vyvěsí jen lidé, kteří si to přejí a mají pocit, že je to tak správně," řekl prezident po hodinovém fotografování. Portrétem hlavy státu se podle historiků vzdává úcta panovníkovi již od poloviny 19. století. (5. března 2003) |
 Prezident Václav Klaus na náměstí v Soběslav. (26. března 2003) |
