Co předcházelo tomu, že ambiciózní muž ve vašem věku jede reprezentovat svou zemi na mezinárodní soutěž Mr Gay World?
Začalo to tím, že jsem byl osloven prezidentem československé verze soutěže Gayman a dostal jsem od poroty divokou kartu. To znamenalo, že jsem se nemusel účastnit žádného castingu. Přemýšlel jsem, jestli mám takovou výzvu přijmout, protože jsem si byl vědom, že tam budu mezi mladými pány, kteří jsou mladší o dvacet let a víc, a zda to má ještě vůbec smysl. Napadlo mě, že v životě jsem spoustu věcí vzdal nebo si říkal, že ono to přijde později, ale nepřišlo to nikdy. Tak jsem si řekl, že je to třeba poslední šance, kdy mám nějakou možnost si užít život do sytosti. Tak z toho důvodu jsem to přijal.
Je pro vás heslo „nikdy není příliš pozdě“ důležité?
Nevím, jestli je důležité, ale asi se podle toho řídím, protože v podstatě v životě u mě všechno probíhá trošičku později, ve smyslu vysoké školy a tak dále. Ale i toto přišlo později a asi to má svůj správný čas a správné místo.
Už jste zjišťoval, jak budou vypadat vaši konkurenti na mezinárodní soutěži a kolik let je nejstaršímu z nich?
Ano, zjišťoval. Už je to zveřejněné na oficiálních stránkách, kde si můžete všechny kandidáty najít. Jsem tam opět bezkonkurenčně nejstarší. Mimochodem jsem i nejstarší vítěz československé verze této soutěže, a co jsem tak koukal, tak ti kluci jsou pětadvacet, třicet let. To je prostě mládí. Je nás deset finalistů a musím říct, že někteří vynikají nejen tělem, ale i intelektem, takže to je potom velmi těžké bojovat. Ale jak jsem řekl, já se nikdy nevzdávám a nedám se.
Jaká je vaše profese?
Studoval jsem něco úplně jiného, než dělám, a sice mezinárodní studia, byl jsem zaměřený na německy mluvící země. Pracuji pro německou firmu, němčinu tam používám také a v dnešní době dělám v oddělení brandingu a packagingu. To znamená, že se věnuji obalům a kartonům výrobků a koordinuji veškerou výrobu od vizuální, designové stránky až po textovou. Texty teda nedělám já, ale dávám to všechno dohromady.
Vaše postava asi nebude zadarmo, navíc po čtyřicítce. Kde se hledá motivace?
(smích) Motivace? Ke sportu mám velice blízko a vždy jsem měl. Už od útlého mládí jsem se chtěl hýbat, bavilo mě to. Udělal jsem si i trenérské zkoušky na kulturistiku a fitness, ale tu práci jsem nedělal a nedělám. Cvičím s pár známými a tak dále. Když má někdo zájem, tak jim pomáhám s postavou. Ale dřina to je a letitá, to se nedá udělat a změnit během pár měsíců. To není možné. Chce to celá léta nebát se a cvičit a cvičit.
Kde je podle vás ve společnosti nastavena hranice mládí? Nebo si ji každý nastavujeme individuálně sami tím, jak se o sebe staráme?
Nad tím jsem přemýšlel, protože samozřejmě životní očekávání se prodlužuje, lidé se dožívají stále vyššího věku. Je to určitě něco jiného než dřív. Když si vzpomeneme, jak vypadali lidi kolem padesátky, šedesátky ještě před padesáti lety, bylo to samozřejmě stylem oblékání i stylem života, tak dnešní doba je někde jinde. Takže co je vlastně dneska mládí? Já nevím, já se stále cítím mlád. (smích) Cítilo se tak hodně lidí. Zpíval to i Karel Gott a myslím, že mlád se člověk může cítit stále a neustále.
Jakých ohlasů se vám dostalo, když jste se se svým soutěžením svěřil okolí?
Byl jsem překvapený – bylo vesměs pozitivní. To jsem strašně rád. Každý mi asi potvrdí, kdo se něčeho podobného zúčastnil, že přijde i pěkná nakládačka, zvláště od lidí, kteří vám to nepřejí. Ale tak s tím do toho člověk jde a počítá s tím. Jinak ohlasy byly velice pozitivní. V práci mi holky velice fandí a jsem rád, že pracuji v otevřené společnosti, kde si nemusím vymýšlet žádné nepravdivé příběhy, že si mohu žít svůj život, a to je strašně hezké.
Jste ve vážném vztahu?
Ano, jsem s prstýnkem na ruce a ve vážném vztahu. Už mám taky i věk, abych ve vážném vztahu byl a věděl, o čem to je. Pro mě je vztah něco velmi důležitého. Myslím si, že je důležitá důvěra jeden k druhému. Bez toho to nejde. Když vám denně píše spousta lidí, musíte si důvěřovat. Na tom to stojí.
Když se vám povede dostat do povědomí společnosti a budete osoba, která dokáže někoho ovlivnit, co se budete snažit mezi lidmi šířit?
Reagoval jsem už na různé příspěvky, naposledy to bylo v magazínu LUI, kde se objevila fotka Marka Bendy a zpráva o tom, že se v tomto volebním období nechce bavit o manželství stejnopohlavních párů. Na to jsem reagoval, že je potřeba jednat, s tím člověkem mluvit a ne hned odsuzovat. Dostalo se mi i dost velké kritiky, až jsem se podivil.
Netolerance je na obou stranách. Jenom ukazujeme jeden na druhého, že ten druhý má být demokratický, otevřený, všechno vědět a tak dále, ale sám si člověk nezamete před vlastním prahem. Já jsem o tom přesvědčený, je to moje vize a chtěl bych, aby to v mém případě fungovalo. K jakýmkoli rozhovorům přistupovat otevřeně, s úctou, neurážet člověka, se kterým diskutuji a který má jiné názory.
Takže je to hlavně téma sňatků stejnopohlavních párů?
To je žhavá otázka tady v České republice. Ale nemohu se věnovat jen věcem, které jsou aktuální jen u nás. Musím se věnovat i věcem, které jsou aktuální po celém světě a vybral jsem si otázku transgenderu. Zjistil jsem, že je to velice třaskavá látka a mě takové baví. Vím, že za to schytám asi obrovský kartáč od spousty lidí, ale s tím jsem do toho šel. Proto jsem si to vybral.
Chtěl bych, aby se v této otázce něco pohnulo. Mě samotného se to žádným způsobem nedotklo, neznám osobně lidi v okolí, kteří by měli takové problémy se společností, setkal jsem se s tím až teď a docela mě to oslovilo. Transgenderu se chci věnovat, protože to vidím jako obrovský problém české společnosti. Strašně málo se o tom ví a kritika vůči tomu je tady obrovská. Je to škoda.
Jsme podle vás o pár kroků pozadu před západní Evropou?
My v Čechách jsme zvyklí rozdělovat západní a východní Evropu. Ono to takhle úplně nefunguje. Samozřejmě i na Západě jsou problémy, není stát jako stát, stejně tak i na Východě nebo v Americe. V některých státech je to absolutně v pořádku, v jiných naopak velice zlé. Já bych to rozděloval na ty státy, ne Východ a Západ, ale na ty s otevřenější optikou, kde jsou tolerantnější, a na ty, kde ta tolerance je menší.
Řekl bych, že Česko si vůbec nevede špatně, naopak. Holt tady je ten problém třeba v těch dvou bodech, co jsem nastínil, ale věřím, že to chce jen čas. Vidím, co se stalo za těch posledních pár desítek let a kam už se společnost pohnula. Dneska je to už úplně někde jinde.
