Některé otázky a odpovědi jsou delší než obvykle, vyměňovali jsme si je po mailu. Výjimečně. Jiného bychom přesvědčili, že sejít se osobně je lepší, ale Karlu Šípovi jsme vstříc vyšli. Slušně vysvětlil, že aspoň se bude moct zabavit psaním během nekonečné karantény. A protože má ty pětasedmdesátiny...
Který ze všech narozeninových 1. červnů vám z jakéhokoliv důvodu uvázl v paměti nejvíc? Sedmdesátiny. Nejsem notorický slavič, bez sebeoslavování se obejdu, dokonce to nemám moc rád. Ale pochopil jsem, že pominout tuhle číslici by byl hřích. Organizace se chopila manželka, já chtěl jediné. Aby se to konalo na parníku. Uzavřený prostor plující po vodě. Nikdo nezvaný se tam nedostane, předčasně se vytratit lze jen kraulem. Sezvaní hosté – a bylo jich požehnaně, kolem sta – si ten nápad pochvalovali, neboť to dávalo všem jedinečnou příležitost chovat se nenuceně.
A taky se tak chovali. Vrcholem bylo půlnoční překvapení. Manželka požádala přítomné, aby se dostavili na horní palubu. Pár metrů od nás stál jiný parník, ze kterého začal lítat ohňostroj, v jehož finále vysázel na noční oblohu jméno KAREL. Dojemná chvíle.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
