Eliška Hanušová Bašusová nejen o Ulici
Jak to máte s příjmením?
Po svatbě jsem oficiálně pouze Bašusová. Abych ale nemátla případnou hrstku fanoušků v divadle a v Ulici, tak si umělecky ponechávám nadále i Hanušovou. Zvažovala jsem variantu Eliška Bašus Hanušová, ale táta prohlásil, že jestli to udělám, tak mi nepřijde na svatbu.
Jaká byla vaše cesta k herectví?
Táta je jedním z mála rodičů - herců, kterému vůbec nevadí, když jeho děti zláká tahle profese. Táta totiž herectví miluje. Na rozdíl od Jindřišky jsem se ale pro herectví rozhodla až na poslední chvíli, měsíc před uzávěrkou přihlášek na DAMU. Pouze jsem to zkusila – a ono to vyšlo.
Co vám profesně dala Ulice?
Je to specifické herectví – rychloherectví. Na rozdíl od filmu jede scéna na tři kamery naráz a třeba jen třikrát. Naučí vás to improvizovat, být pohotový, pracovat i s chybou. Ulice mi taky dala spoustu přátel. Je tam vážně jedinečná parta lidí, kteří spolu pracují spoustu let. Vážím si toho, že jsem mezi ně zapadla.
Eliška Hanušová Bašusová Do povědomí se dostala díky roli v seriálu Ulice. Její scénou je Divadlo v Celetné, kde za svou „srdcovku“ považuje roli Roxany v Cyranovi po boku Martina Hofmanna. Účinkuje i ve Studiu DVA, na Nové scéně Národního divadla a na Fidlovačce, kde hraje v muzikálu Šakalí léta. Jako absolventka katedry alternativního a loutkářského divadla má slabost i pro menší autorské projekty. Loni si vzala Kryštofa Bašuse, s nímž má od jara syna. |
V čem jste si se sestrou podobné?
S Jindřiškou nás povahově spojuje, že jsme hodně citlivé po rodičích. Zvlášť po tátovi. Obě jsme hodně emotivní. Na každé z nás se to ale projevuje trochu jinak.
Jak vás změnilo mateřství?
Rozhodně jsem zodpovědnější a víc mi chutná čokoláda. Cukru v mém jídelníčku přibylo, protože se moc nevyspím.
Jak táta přijal roli dědy?
Vstřebává to zvolna jako všechny velké změny v našich životech. Než se stihl rozkoukat, byla svatba a najednou měl vnuka. Ale pere se s novou rolí statečně, bojuje. S kočárkem na vycházku ještě nevyrazil, ale zrovna dnes se s ním prošel po zahradě. I to byl pokrok.
Kdy se vrátíte ke hraní?
Na mateřskou jsem si stihla odskočit díky koroně. Lépe jsem si to načasovat snad ani nemohla. Teď hned se mi ještě do práce nechce, asi by se mi hrozně stýskalo po synovi. Léto si ještě užijeme společně, ale od září začínám normálně naplno hrát.
Proč se líbí váš Instagram?
To je mi stále ještě záhadou. Snad to spustila popularita Ulice, jejíž fanoušci si mě našli a sledovanost mi začala nevinně stoupat. Aktuálně mě začalo sledovat i víc matek. Snažím se tam dávat vtipné věci ze života a být co nejpřirozenější. Možná právě to matky baví. Když vidí, že v tom nejsou samy a že ani tahle holka z Ulice není vždy upravená a dokonalá a že jsme si všechny rovny.
Jindřiška Hanušová o hraní i rodině
Kdy vás uchvátilo hraní?
Už v sedmi letech, kdy jsem se objevila v hraném dokumentu, mě to umělecké prostředí fascinovalo natolik, že jsem si naivně řekla: Chci být herečkou! Samozřejmě jsem netušila, co to pořádně obnáší. Ovlivnilo mě i to, že nás rodiče odmala brali do divadel. Viděly jsme, jak tam jsou spokojení, že mají přátele, jak příjemné to je prostředí.
Jindřiška Hanušová Po Elišce a Alžbětě je nejmladší dcerou choreografky Jany Hanušové a herce Miroslava Hanuše. Debutovala jako sedmiletá v hraném válečném dokumentu Hanin kufřík, menší role měla v seriálu Anatomie života a ve filmu Americké dopisy. Hrála i s Eliškou, a to v reklamě na Kofolu. Od loňska studuje činohru na DAMU, předtím vystudovala obchodní akademii. „Trošku utrpení, ale aspoň vím něco málo o účetnictví,“ říká s úsměvem. |
Jaká byla vaše cesta k herectví?
Rodiče nebyli proti, abych si za tím šla, ale projevili názor, že na konzervatoři jsou lidé ještě mladí, a ne osobnostně hotoví. A že pokud se tomu chci věnovat, ať si počkám až na DAMU. Zprvu jsem byla naštvaná, ale zpětně jsem jim vděčná. Měli pravdu.
Jaké je vaše zamilované místo?
Naše chalupa v Jindřichově Hradci, kam jezdíme odmala – na Velikonoce, na prázdniny. Eliška tam měla i svatbu. Celá naše rodina se tam uchýlila i během loňského prvního jarního lockdownu, strávily jsme tam s rodiči a našimi kluky tři týdny.
Jaký rodinný zvyk držíte?
Kompletně celá rodina jezdíme každoročně v zimě na hory a v létě k moři, většinou do Chorvatska. Daří se nám to udržet, i když se rozšiřujeme o kluky, manžele, miminka.
Co dělá vaše sestra Alžběta?
Všechny tři jsme měly odmala zálibu v tancování. Pro nás s Eliškou to byl můstek k herectví, Bětka potřebu veřejně exhibovat neměla. Učí češtinu a občanku na gymnáziu.
(Eliška: Neznám nikoho, kdo by měl lepší předpoklady být učitelkou než Bětka. Tu práci bere jako poslání, miluje ji a studenti milují ji.)
Jak Elišku změnilo mateřství?
Ještě jsem si naplno nezvykla, že je z Elišky máma. Najednou se provdala, a než jsem to pobrala, stala jsem se tetou. Přijde mi ale, že se nezměnila. Že na to byla připravená už předtím. Snad jen je teď unavenější.
Kdo komu telefonuje častěji?
Z nás tří sester určitě nejčastěji zavolá Eliška. Během korony jsme si svého času telefonovaly přes videohovory i třikrát denně. Nejstarší Bětka s námi konzultovala dlaždičky do koupelny a kuchyně, Eliška nám ukazovala přes kameru bříško. Teď intenzita volání opadla na normál, jak jsem se vrátila do školy a není už tolik času.
Jak mámu baví nová práce?
Máma jako choreografka přišla o práci mezi prvními v oboru, ale v rámci péče o seniory se chytla a našla v tom nový smysl. Je hrozně akční, energická. Je schopná vyřídit za den tolik věcí, že jsem to u nikoho ještě neviděla. Myslím, že i proto si jí tam považují.
