V novém seriálu Za oponou hrajete roli Kamila Pstroužka. Prozradíte, jak se herci hraje role herce?
Docela dobře a musím říct, že Kamil Pstroužek moc herec není. On si to spíš myslí, že je herec, ale podle mě moc hereckého talentu nepobral. On je takový životní zoufalec a kvůli tomu se dostane do problémů, které se mu trochu odráží ve tváři, protože pořád na sobě má nějaké boule a modřiny. Takže je to vlastně pro diváka trochu detektivka, co se mu vlastně děje, že má stále nové a nové šrámy a tak se snaží nějak zacházet se životem, aby trochu proklouzl, trochu jako pstroužek.
Znám takové typy lidí. Kamil Pstroužek asi není úplně dříč. Ani nevím, jak se dostal k herectví, ale možná že si myslel, že to není moc těžká práce a že je to taková trochu hra na levou. A ono mu to vlastně částečně vycházelo, protože to divadlo, ve kterém hraje, není vůbec úspěšné. Je to divadlo před krachem, a po nástupu nového ředitele, kterého hraje Hynek Čermák, se tam všechno radikálně mění a všichni se k tomu musí nějak postavit, samozřejmě i Kamil Pstroužek.
Říkal jste, že je to taková detektivka, že Kamil stále chodí s novými zraněními. Zjistí divák na konci, proč tomu tak bylo?
Právě za mnou je tady taková maska, protože takhle Kamil Pstroužek nevypadá ve skutečnosti, takže je to v podstatě těsně před odhalením, kdy divák zjistí, proč má Kamil Pstroužek stále ta zranění.
Co vám pomohlo ztotožnit se s touto rolí?
Myslím, že tato role patří do skupiny mých oblíbených rolí, kterým říkám, že to jsou takoví nešťastníci, nebo pitomci. To se hraje dobře, protože samozřejmě člověk za život potká spoustu takových lidí, kterým není úplně naděleno, nebo jsou to takoví nešťastníci a zoufalci a vlastně to trochu maskují a frajeří z nějaké nejistoty nebo neúspěchu. Ale zase to bývají lidi svým způsobem i třeba ryzí. A v té prostotě a naivitě v přístupu k životu mohou být třeba i zábavní a něčím pro diváka sympatičtí, okouzlující nebo dojemní.
Seriál Za oponou na iDNES KINOV komediálním seriálu Za oponou nastupuje do zapadlého divadla Blancharde nový ředitel (Hynek Čermák). Hned po nástupu zjišťuje tristní stav divadla i ansáblu a hodlá tomu udělat přítrž! Očekává aktivní účast ode všech – k nelibosti všech. |
Říkal jste, že jste se v průběhu života setkal s takovými lidmi. Nemusíte samozřejmě jmenovat, ale bylo to přímo ve vaší branži? Setkal jste se s nějakým hercem, který by tím životem a kariérou proplouval stejně jako tady Kamil?
Musím říci, že asi ne. A nebo ten člověk kolem mě tak proklouznul, že jsem ho ani nezaregistroval v tom smyslu, že bych si pamatoval jeho jméno, nebo že bych věděl více o jeho osudu, ale samozřejmě takoví určitě jsou. Ale já mám kliku, že se pohybuji mezi herci, kteří jsou pracovití, šikovní, talentovaní a svědomití. Takže typ herce, jako je Kamil Pstroužek, jsem v životě možná potkal, ale asi si na něj nevzpomínám.
Je to internetový seriál. Jak dlouho vám trvalo natáčení? Máte pocit, že se to nějak liší s natáčením televizním?
Nevím, kolik byl celkový počet dní, ale myslím si, že to bylo do patnácti dnů. Vlastně je to skoro tak, že se točil jeden díl za jeden den, takže času je málo. Ale na druhou stranu musím říct, že Dan Pánek i celý štáb a tým byl skvěle připravení. Zázemí bylo na profesionální úrovni, ale samozřejmě nemůžete mít nároky, jako když točíte velký film, kde je větší rozpočet. Nemůžete tedy čekat nějaký velkolepý catering, ale vlastně tam všechno bylo. Bylo o nás dobře postaráno.
Nikomu nám nebyla zima, neměli jsme hlad, vozili nás na plac, obklopovali nás milí, sympatičtí, pracovití lidé. To je největší deviza toho, že i když projekt nemá velký rozpočet, poté, co vidíte nadšení lidí a snahu, aby to dopadlo dobře, zapomenete na nějaké svoje latentní požadavky a velké nároky a děláte to s velkým zápalem a snažíte se stát součástí týmu. Občas se stává, že u menších projektů bývají lidé zapálenější a musí vykazovat větší tempo než při velkých produkcích, kdy toho času je hodně a je to trochu volnější.
Druhý díl seriálu Za oponou s názvem Lístečky sledujte na iDNES KINO.
Tomáš Havlínek a Jaroslav Plesl v seriálu Za oponou (2019)
Seriál je zábavný. Vzpomenete si na nějakou zajímavou historku z natáčení?
Vždy, když se mě někdo ptá na historky z natáčení, tak si nemohu na nic vzpomenout. A když je kolem mě nějaký kolega, tak mi říká, vždyť jsme tam přeci zažili tohle a tohle a já říkám a jo. Takže teď si asi nevzpomenu, ale musím říct, že vždycky, když točím, jsem do toho tak zabředlý a snažím se být hodně soustředěný a ty zábavné věci pouštím z hlavy, abych byl koncentrovaný na tu věc samotnou. Ale musím říct, že celé to natáčení bylo zábavné. Tam se nestalo, že by někomu spadla polička na hlavu, že bychom se tomu smáli. Dan, režisér, nás nechával pracovat a improvizovat. I scénář byl skvěle napsaný. Už když jsem ho četl, tak jsem se u toho skutečně smál.
Takže ona najednou nemusí přijít přímo nějaká zábavná historka nebo veselá událost. Celé to natáčení byla vlastně zábava, protože si hrajete a Dan Pánek je režisér, který je ochotný o věcech diskutovat, přijímá vaše nabídky a nějakou tu kreativitu. Sám je tvůrčí člověk a je fajn, že občas se stává, když točíte komedii, že je to velmi vážné. Tady však při natáčení byla velmi dobrá nálada. Já jsem tam měl spoustu kamarádů, kolegů z divadla, nebyl tam nikdo, kdo by mě štval, takže to beru jako takovou desetidenní veselou historku.
Jana Pidrmanová, Hynek Čermák, Lenka Krobotová, Kamil Halbich, Simona Babčáková a Jaroslav Plesl v seriálu Za oponou (2019)
Když byste měl diváky na tento seriál nalákat, v jaké situaci máte Kamila Pstroužka nejraději? Jaká situace vás nejvíce bavila?
Velmi zábavná situace pro mě byla, když Kamil Pstroužek předstíral, že je někdo jiný a zapojí všechny své herecké schopnosti, kterých moc není, aby někoho přesvědčil, že je někým jiným. To mě hodně bavilo. A potom pro mě bylo hodně zábavné, když hraje představení v divadle a s kolegy hrají hodně špatnou divadelní hru... a hrají ji opravdu hodně špatně.
A vážně do toho tak divadelně šlapeme a je to opravdu taková divadelní šmíra, taková ukázková. Ale vždycky, když si člověk může zahrát takovou věc a může se do toho opravdu obout a udělat si srandu ze všech takových těch hereckých manýr a věcí, které jsou na tom našem povolání k smíchu, tak to je občerstvující a pro herce hrozně zábavné.
