Až mi bude lékař nutit léky, abych přežil, vyhledám jiného, říká Dušek

  0:01aktualizováno  0:01
Jaroslav Dušek (57) má svůj svět. Alternativní, pro někoho možná podivínský. „Od roku 1991, kdy jsem poprvé šel přes žhavé uhlíky, nepolykám léky,“ řekl pro týdeník 5plus2. Ačkoliv už nehraje ve filmech tak často jako ve své zlaté éře Pelíšků či Horem pádem, na podzim zazářil ve snímku Úsměvy smutných mužů.

Herec Jaroslav Dušek | foto: Adolf Horsinka

Svérázný herec Jaroslav Dušek uvede v premiéře 24. ledna v pražském Divadle Na Jezerce novou hru Sláva strojů a měst, v níž má pod palcem takřka vše. I když... „Naše hra nepotřebuje režiséra v běžném smyslu, vzniká spíš souhrou aktérů,“ tvrdí Dušek.

Fotogalerie

Na jaký příběh diváky při premiéře 24. ledna vlastně pozvete?
Hra je o pracovní výzvědné návštěvě dvou amerických inženýrů a německého redaktora u českého včelaře. Jde o dynamické setkání i groteskní střetnutí odlišných vizí smyslu a účelu života. Sláva strojů a měst je původně kniha právníka, ředitele pojišťovny a hlavně milovníka kultury Jaromíra Rašína, synovce prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína, zastřeleného při atentátu v lednu 1923. 

V čem je příběh psaný členem slavné prvorepublikové rodiny aktuální pro dnešního diváka?
Kniha byla napsána ve 20. letech minulého století s překvapivou jasnozřivostí, tudíž promlouvá k dnešku jasně a silně. Místy je aktuální natolik, že až lehce mrazí. Sláva strojů a měst je aktuální jednak svou esencí, jednak tím, jak se stoletým předstihem předvídá se zarážejícími detaily mnohé dnešní zápletky a přehmaty. Překvapila mě pronikavá předvídavost autora, zpracovaná v příjemné kombinaci s určitou exaltovanou naivitou. Je to prostě napínavé, pronikavé, poetické i vtipné. Protože ve hře vystupuje včelař a včely, mělo by jít o chutnou koMEDii, sladkokyselou tragikoMEDii i bzučivou grotesku, která občas tasí i laskavě káravé žihadlo.

Trvalo vám dlouho převést knihu do divadelní podoby?
Myšlenka na převedení knihy na jeviště se vynořila před několika lety, kdy jsem text dostal od jednoho z diváků. Zrála postupně, občas jsem vybrané pasáže předčítal různorodému publiku, zajímalo mě, nakolik je tehdejší jazyk a styl sdělitelný i dnes. Uvažoval jsem o různých jevištních pojetích, nakonec zvítězilo trio, které uvidíte.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Zajímavé je, že vy hru režírujete a zároveň hrajete téměř všechny ostatní postavy, včetně těch ženských.
Zahraji vypravěče, českého včelaře, německého redaktora, dva americké inženýry, manželku včelaře i jeho tajemného přítele. Nelze vyloučit, že sehraji i nějakou včelu či trubce. Celý život provozuji takzvané principálské divadlo, které nepotřebuje režiséra v běžném slova smyslu, tedy někoho, kdo by na přípravu hry dohlížel jaksi zvenčí. Naše hra vzniká spíše „zevnitř“, souhrou aktérů. Na jevišti se mnou budou ještě Petr Nikl, který se patrně stane filigránskou multiprojekcí oddané včelí matky a jak ho znám, tak i včelího otce; a hudebník Ondřej Smeykal. Ten bude oscilovat mezi trubcem, hudcem i trubačem, velecikádou, tam-tamem, celým úlem zvuků a tónů, jimiž protká představení tak, aby diváci roztančili všechny buňky svých zázračných těl. Režírujeme se navzájem s přispěním laskavého obecenstva.

S jakým pocitem budou podle vás lidé z divadla po představení odcházet?
Na to jsem nesmírně zvědav.

Některá vaše další vystoupení jsou velmi spontánní. Divákům vyprávíte, pokládáte publiku otázky, improvizujete. Odkud čerpáte tolik informací, kterými posluchače bavíte?
Některé z paměti mé osobní, některé z paměti prostoru, většinou jde o kombinace, které pro mě jsou často překvapivé. Snad ani nejde o čerpání, spíš probíhá jakási vzájemná rezonance.

Věnujete se spiritualitě, sebepoznání, hledání duchovních pravd. Dlouhá léta máte zkušenosti s chozením po žhavém uhlí. Jak si různé duchovní pravdy či cvičení ověřujete?
Inu, nezbývá mi, než vlastní život prožívat sám na sobě. Mám neskonale raději tajemný život než jednotlivé pravdy.

Jaroslav Dušek s manželkou Ivetou, dcerou Agátou a synem Martinem.

Jaroslav Dušek s manželkou Ivetou, dcerou Agátou a synem Martinem.

Narodil jste se v magické datum 30. dubna, které vychází na filipojakubskou či Valpuržinu noc. Ovlivnilo vás narození v den pohanského svátku?
Narodil jsem se za úplňku, v neděli ráno, za úsvitu. Nevím, nakolik to ovlivnilo mne a nakolik jsem to ovlivnil já. Mám dobrý vztah k jitru, k poledni, k večeru i k noci.

Jednou jste vyprávěl, jak jste v devatenácti letech přemýšlel o existenci a bytí a do svých úvah jste zahrnul i dobrovolný odchod. Co se vám na světě tehdy tolik nelíbilo?
Domnívám se, že to patří k tradičním jinošským úvahám. Jak praví Jiří Wolker: „Noc valí se k ránu a člověk se narodil, aby buď vlekl svět, nebo jím vlečen byl.“ Stav mysli nebyl tehdy tíživě neradostný ani zasmušile nepříjemný. Byl spíše tázavý a jímavý. Šlo o prosté kladení vnitřních otázek. O zkoumání možností, dovedených do krajnosti. A rozhodl jsem se pro život. Nelituji. Vždycky jsem žil rád, život mne baví i se všemi jeho stíny.

Jaroslav Dušek

■ Narodil se 30. dubna 1961 v Praze.
■ Jako herec miluje mystifikace a improvizace. Na přelomu tisíciletí si zahrál v několika filmových hitech (Pelíšky, Musíme si pomáhat, Divoké včely, Pupendo, Horem pádem atd.), patřil k nejvíce vyhledávaným hercům té doby.
■ Vloni po několikaleté pauze od filmování na sebe upozornil jednou z hlavních rolí ve snímku Úsměvy smutných mužů.
■ Je autorem libret k operám Opera La Serra a Nagano.
■ Známý je také svým alternativním způsobem života, má například hliněný ekodům, téměř všude chodí bos apod. O podobném stylu života a také o moudrosti starých indiánů hovoří i při svém proslulém divadelním představení Čtyři dohody.
■ V roce 2008 mu Český klub skeptiků Sisyfos udělil anticenu Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“.

Rád chodíte bos, například do televizních debat. Říká se také, že jíte jednou denně. Je to pravda?
Asi je pravda, že se to říká, ale co mohu o sobě s jistotou tvrdit? Nedržím se žádného striktního pravidla. Někdy jím i víc jídel denně, někdy žádné. Někdy nejím nic i několik dní či týdnů. Jak to přijde. Tělo napoví.

Prý striktně nepolykáte léky, je to tak?
Nevím, proč bych to měl dělat. Od roku 1991, kdy jsem poprvé šel přes žhavé uhlíky, nepolykám léky.

Jste pravděpodobně zdravý, ale co až lékaři řeknou, že léky polykat musíte, jinak můžete zemřít?
Vyhledám jiné lékaře.

Působíte velmi svobodně a poměrně spokojeně. Je něco, co vás omezuje?
Jistě, vždycky se něco najde, jenže většinou až s odstupem. V dané chvíli to člověk zachytí jen se štěstím. Proto je přínosné pěstovat souhru přímo před diváky. Vědomí úlu vidí víc.

Co se vám přes veškeré úsilí na vaší duchovní cestě nepodařilo, respektive myslíte, že vás čeká v budoucnu nějaký duchovní posun?
Nevyvíjím úsilí, protože vím, že mně se stejně nic podařit nemůže. Spíše jsem na čekané. Čekám na tu milost, kdy to přijde. Miluji radu jednoho indiána: „Odpočívej a přitom buď ve střehu.“ Myslím, že nás všechny čeká velké překvapení.

Baví vás víc duchovní rozvoj, zkoumání vnitřního světa a určitá mystika, nebo spíše hraní a divadlo?
Baví mě život. Ten mne uchvacuje. Baví mě ta nevyzpytatelnost, prodchnutá láskyplným tajemstvím, které odolává nekonečnému zkoumání. Okamžik věčnosti, ta neutuchající hra, pozorovaná moudrými blázny a provozovaná bláznivými mudrci. Před zrcadlem, za zrcadlem nikdo nesmí stát! Už jdu! Deset, dvacet, člověk!

Dlouhá léta jste pracoval jako kantor. Jaké jste měl zaměření?
Učil jsem třináct let, od roku 1987 do roku 2000, na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde jsem po většinu času vedl dramatické oddělení. Převzal jsem ho po milovaném Ivanu Vyskočilovi, díky jeho doporučení. On tehdy vyslyšel výzvu studentů DAMU a odešel tam budovat svou katedru autorské výchovy a pedagogiky. Mými předměty byly autorská výchova, základy jevištní improvizace, umělecký přednes, herecká výchova a tak podobně. Na FAMU jsem se pokoušel inspirovat k improvizaci studenty scenáristiky a režie v ročníku Věry Chytilové. Učil jsem na dramatické výchově na DAMU, na zlínské Vyšší odborné škole herecké. Víc si momentálně nevzpomínám. Občas se účastním nějaké Dílny improvizace, ale to jen zřídka. Spíš se v posledních letech učím sám.

Autor:

Nejčtenější

Manžel žil tajný život s několika dalšími ženami, přiznala Houdová

Helena Houdová, Miss ČR z roku 1999, žije v Americe, má tři děti a je velkou...

Modelka a bývalá miss Helena Houdová (39) se po rozvodu s manželem Omarem Amanatem (46) odstěhovala se svými třemi...

Pravda vyjde najevo a my nebudeme za bestie, říká Šafářová o vztahu

Na utkání se Spartou nechyběla ani tenistka Lucie Šafářová, fanynka Komety Brno...

Tenistka Lucie Šafářová (31) promluvila o vztahu s Tomášem Plekancem (36). Hokejista, který se rozvádí se zpěvačkou...

Karel Gott zrušil velkolepý koncert ke svým 80. narozeninám

Karel Gott a jeho manželka Ivana Gottová

Kvůli doporučení lékařů si fanoušci bohužel musí vymazat v kalendáři jeden z nejočekávanějších koncertů letošního roku....

Přiznávám, že jsem pila hodně, říká Dagmar Patrasová k autonehodě

Dagmar Patrasová na oslavě 80. narozenin Jiřího Krampola (12. 6. 2018,...

Dagmar Patrasová (62) měla na druhý svátek vánoční autonehodu nedaleko svého bydliště na Vinohradech. Policisté jí...

Novotného sestra: Byl vždycky trochu hovado, ale manželka ho zpracovala

Pavel Novotný a jeho sestra Lenka Fialová

Někdejší protekční fracek, král bulváru a pokerová star Pavel Novotný (37) je nyní starostou pražských Řeporyjí. Jeho...

Další z rubriky

Na další děti jsem už moc stará, říká ve 46 letech Gwyneth Paltrowová

Gwyneth Paltrowová (Los Angeles, 29. října 2014)

Gwyneth Paltrowová (46) neuvažuje nad tím, že by si s manželem Bradem Falchukem (47) pořídila vlastního potomka....

Nemám tolik sledujících na internetu, nejsem Lady Gaga, říká Kotvald

Petr Kotvald

Petr Kotvald (59) se stejně jako jeho kolegové snaží zaujmout i mladší fanoušky. Kromě fungování na sociálních sítích...

Možná vypadám jako tvrďák, ale jsem velký romantik, říká Petr Kolář

Petr Kolář

Zpěvák Petr Kolář (51) má za sebou i drsnější období s pár excesy. Rocker sice říká, že v hlavě je pořád bouřlivák,...

Najdete na iDNES.cz