Svěřil jste se mi, že je o vás nějaký enormní mediální zájem...
Ne, to jsem si dělal srandu, že jsem přišel na natáčení a už jsem udělal asi šest rozhovorů a pět set fotek a ještě jsem se nedostal tady k holkám, co mě chtějí obléknout. Takže to je takové srandovní.
Točíte tu film Když prší slzy. Jaká role vás čeká?
Čeká mě úplně malinká rolička. V podstatě bych řekl, že to jsou asi čtyři věty. Nic moc tam nemám, jsem jenom nepříjemný na Lucku Zedníčkovou, nerad, samozřejmě. Měl by to být film o násilí, já tedy násilník rozhodně nejsem. Ale moje rolička má být o tom, jak se někteří chlapi chovají k ženským jako kreténi. Teď se moc nehraje a netočí, takže i jeden natáčecí den je zpestření šedého života bez herectví, jaký teď máme.
Jak byste zhodnotil poslední kvartál tohoto roku, co se týče profese a příjmů?
Psycho! Únik peněz je to samozřejmě markantní. Už od března jsme z obrovské plejády představení, co jsme měli odehrát, odehráli tak jednu osminu, devítinu, takže skoro nic. Zrušila se spousta natáčení. Já osobně chodím do různých jiných prací, spíše to jsou manuální práce, nějaké zednické a tak. Ale je to bída.
Ve zprávách jsem viděl, že zas bude nějaký čtvrtý stav, což mi přijde úplně na hlavu. Můj názor je, že když se před tím virem budeme schovávat, tak tady bude vždycky. Když budu deset let schovaný v lese a vylezu ven, tak to stejně dostanu. Jsem určitě pro promoření a už bych to všechno otevřel. Spíš je důležité, aby bylo hodně zdravotních složek, ale už je to celé strašně dlouhé a otravné.
Vidíte v něčem i pozitiva? Že si třeba zlepšíte postavu manuální dřinou?(smích) Pozitiva jsou v tom, že si lidé u první vlny uvědomili, že je na světě třeba větší blahobyt, než je potřeba. Samozřejmě byla nějaká procenta rozvodů, ale také se lidi začali více věnovat svým rodinám a takzvaně přibrzdili. U druhé vlny už je to takové otravné a na hlavu.
Ale člověk si může například více vážit peněz, zbytečně neutrácet a zjistit, že spousta věcí se dá udělat i s nějakým omezeným limitovaným rozpočtem. Když si teď něco nemůžeme dovolit, zjišťujeme, že to jde i bez toho. Pokud se budeme bavit o drobných podnikatelích, tak tam jsme v tak záporných číslech, že už je to skoro nevratný proces. Je to bída a bylo by dobré, kdyby už to skončilo.
Kvůli Účastníkům zájezdu si lidé dodnes myslí, že jsem gay, říká Nosek |
Zaznamenal jste v této době, že jste více empatičtější?
Nevím. Protože často jsem trošku „přinas*anej“. Už je člověk z těch věcí frustrovaný. Empatický si myslím, že jsem i normálně. Člověk má určitě více času přemýšlet nad věcmi do budoucna. V něčem je to dobré. Ale jak jsem říkal, je to už opravdu dlouhé.
Rozčiluje vás, že ve vzduchu pořád visí strašák nejistoty? Že se bude zavírat. Co se týče divadelního hraní, musí to být velmi stresující.
Díky tomu, že chodím do různých jiných prací, tak si myslím, že i kdyby divadlo skončilo nadobro, že bych se nějak uživil. Ale je to škoda, celé mi to přijde takové… Nikdy se nedozvíme, jak je to doopravdy. Pokud bychom sáhli do nějakých konspiračních teorií... Je to samozřejmě frustrující, když člověk nemůže hrát. Srandovní je, jak spousta herců dělá i jiné práce, že se toho nebojí, takže se prostě nějak uživíme. Ale mizí kulturní odkaz.
Abychom to odlehčili. Na co se vy osobně rád na Vánoce díváte?
Na Vánoce určitě trošku vypnu a podívám se na pohádky. Najednou se ze mě stane malý chlapec. Dívám se na pohádky od Mrazíka, přes Tři oříšky pro Popelku... Ale jinak se už moc těším na lyže! Pokud bude zas zavřeno, tak se nikam nedostaneme. Dárky samozřejmě ještě nemám, protože jak se otevřely krámy, kamkoliv člověk přijde, tak je tam strašně narváno. Dneska nebylo možné skoro nikde zaparkovat. Ale myslím, že Vánoce budou letos o hodně klidnější.
Spousta herců mívá problém se na sebe na obrazovce koukat, máte to také tak?
Ne. Když už se tedy podívám na nějaký svůj film, tak na premiéře. Nebo se na to dívám z nějakých autodidaktických důvodů. Abych věděl, co dělám blbě. Ale že bych nějak říkal, že je dneska úterý, to bych se mohl podívat na nějaký svůj film, tak to ne. Myslím, že ten problém obecně, myslím u herců, je v tom, že dívat se sám na sebe je fakt divné. Jestli jste se někdy slyšel z nějakého záznamu, tak už když slyšíte svůj hlas, tak zní jinak, než se slyšíte sám. Je to peklo. Při mé profesi jsem na to už zvyklý, ale není to nic příjemného.
7. září 2016 |
