„Neberu všechno, co je mi nabídnuto. Ze scénářů si vybírám, což považuji za privilegium svého věku,“ řekla sympatická a stále usměvavá dáma, která o sobě mluví nerada.
„Ano, oslovily mě třeba scénáře v cyklu Nevinné lži, proto jsem v jedné epizodě před lety hrála. Natáčení mi zkrátka nechybí, prioritou je pro mě divadlo,“ vysvětlila herečka, kterou si v době, kdy byla na fakultě, vybral Jiří Menzel do filmu Rozmarné léto.
Dlouho prý byla vedena jako „blonďatá naivka s přiblblým výrazem“, ale její touhu po dramatických a charakterních rolích vyslyšelo Divadlo Na zábradlí, kam po škole v roce 1970 nastoupila a setrvala v něm 20 let. Excelovala tu jako Grušenka v Bratřích Karamazových, Máša ve Třech sestrách či Lady Macbeth.
Pak přešla do činohry Národního divadla, kde je dodnes. Jen na jeho scénách ztvárnila 33 rolí. Ještě před podpisem smlouvy tam tehdy pohostinsky ztvárnila titulní postavu ve Strindbergově Slečně Julii.
„Doslova osudovým režisérem pro mě v začátcích byl Evald Schorm, stejně tak Jan Grossman. Později mě posunuli Ivan Rajmont a Michal Dočekal. Rozuměla jsem si i s Borisem Ščedrinem, který dělal Na zábradlí Tři sestry a další ruskou klasiku,“ uvedla s tím, že vždy pro ni v kontaktu s režiséry bylo podstatné, jak se k ní chovají jako k člověku.
Skoro 30 let v Národním divadle
Přechod z Divadla Na zábradlí na českou první scénu v roce 1990 pro herečku nebyl šokem. „Uměli jsme hrát i na velkých jevištích, protože jsme často hostovali na Moravě i na Slovensku. Nicméně mi kolegové pomohli s akustikou a upozornili na místa, odkud není slyšet, kde je nutno přidat. Zlepšit to může správná artikulace, což dnes vysvětluji těm mladým. Stačí mluvit správně a nosně, nemusí se křičet,“ dodala s poukazem na televizní projekty, kde herce nutí do civilního projevu a není jim rozumět.
Preissová dostává i od nového šéfa činohry Daniela Špinara zajímavé herecké úkoly. Nyní tam hraje ve třech inscenacích - Křehkosti, tvé jméno je žena, Pýcha a předsudek a Noční sezona. Za výkon v posledně jmenované se ocitla v širších nominacích na Thálii.
Iva Janžurová, Eva Salzmannová, Taťjana Medvecká, Johanna Tesařová a Jana Preissová v představení Křehkosti, tvé jméno je žena
„Po dlouhém čekání je to zásadní role, jejíž téma je pro mne velmi osobní. Lily je žena s velkým tajemstvím, jehož odkrývání je mimořádně vzrušující. Byly to úžasné zkoušky, režisér Špinar byl výsostně připraven. Proces zkoušení mě vždycky baví nejvíc,“ řekla herečka, která kdysi předávala své zkušenosti na konzervatoři.
„Učila jsem skoro dvacet let. Někteří z mých žáků, které jsem s Jarouškem Satoranským v ročníku měla, jsou nyní mými kolegy. Byly to nesmírně šikovné a talentované děti - a připravili jsme je dobře,“ dodala herečka, která se věnuje i práci v rozhlase a dabingu. Díky svému kultivovanému hlasu byla oceněna v rozhlasové soutěži Neviditelný herec a dvakrát získala Cenu Františka Filipovského za dabing.
Herečkou být nechtěla
Jana Preissová říká, že hrát začala ještě dříve, než se naučila chodit. Rodiče milovali ochotnické divadlo a brali ji všude s sebou. „Bavilo mě hrát, ale nikdy jsem o divadle jako o profesi nepřemýšlela,“ prozradila s tím, že ji zajímal balet nebo archeologie. Také chtěla být letuškou, přestože nenávidí létání, a přihlásila se na jazykovou školu. Na DAMU, kterou úspěšně absolvovala, to šla jen tak zkusit.
„Nikdy jsem neměla hereckou ctižádost. Netrápilo mě, jestli tu či onu roli v divadle dostanu já, nebo kolegyně. Navíc jsem o sobě vždycky strašně pochybovala a pochybuji dodneška. Já na tohle povolání vlastně nemám vůbec povahu,“ tvrdí.
Jana a Viktor Preissovi v roce 2003
Do diváckých srdcí se zapsala zejména jako maminka v televizních komediích Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). Pak se objevovala především v televizních filmech a seriálech. Po delší odmlce si zahrála matku představenou ve snímku Řád (1994) a za svůj výkon si odnesla jako nejlepší herečka ve vedlejší roli prestižní ocenění Český lev.
Jak sama říká, herectví však v jejím životě nikdy nebylo na prvním místě. „Tohle povolání je jistě krásné a jedinečné, ale nikdy mi nepřipadalo důležitější a smysluplnější než rodina,“ tvrdí manželka neméně úspěšného herce Viktora Preisse, se kterým se seznámila již při studiích na DAMU a s nímž vychovala dva syny. Starší Martin je herec a moderátor, mladší Jan pracuje jako počítačový grafik.
27. srpna 2014 |
