„Jsou to různé fáze. Před rokem na jaře to byla fáze štěstí a úlevy, že konečně přišel po dlouhé době odpočinek, že jste doma, spolu. Začal jsem být strašně kreativní a vymyslel jsem skvělé věci, měl jsem velké plány, které se vůbec neuskutečnily,“ přiznal Jan Cina. „Na podzim to začalo upadat a všechno bylo o něco temnější. Nyní, když si člověk uvědomí, že už je to rok, ještě to doléhá, ale teď na jaře je zase fajn.“
Změny prý herec pozoruje také v denním rytmu. „Jsem spíše noční tvor, ale teď se mi to nějak změnilo tou dobou, a večer jsem hrozně unavený. Což vůbec nechápu. Tím, že jsme byli zvyklí večer hrát, vůbec nevím, jak to budu dělat,“ prozradil své obavy.
S Janem Krausem otevřeli také téma mileniálů, tedy takzvané generace Y, neboli lidí narozených po roce 1982. Tito lidé se prý více než předchozí generace zaměřují na volný čas, práci berou jen jako způsob, jak zaplatit účty, méně hledají práci dle „smyslu“, ale více cílí na vysoké finanční i společenské uznání.
„Někdy mám pocit, že mám do toho mileniálství ještě daleko, že jsem takové dítě, které se ještě nerozkoukalo a neví co. Jindy si zase přijdu jako velmi zralý muž, kterému ujel vlak. Vidím, že těch možností je mnohem víc, a asi mi přijdou – ve srovnání s generací, která to nezažila – samozřejmé,“ reaguje na to Jan Cina, který se narodil v roce 1988.
