Ctibor Süsser nejen o učení manželky
Jaká byla vaše cesta k hudbě?
Po krátké epizodě na gymnáziu to se mnou šlo z kopce. Vystřídal jsem asi devět zaměstnání včetně přidavače u zedníků. Zároveň jsem denně cvičil až šest hodin na kytaru. Půjčoval jsem si ji od kamarádů a učil se od nich akordy. Začal jsem se zajímat o teorii, louskal jsem staré barokní noty. A pak jsem se přihlásil na konzervatoř. Byla to fuška, brali jednoho z deseti, ale vyšlo to. Potom jsem se dozvěděl, že babička byla žákyně Leoše Janáčka, takže nějaký gen tam asi byl.
Jak uspěla vaše učebnice?
Chyběly mi výukové materiály, tak jsem pro žáky začal psát skladby a některé i vydal. Vytvořil jsem učebnici, už se jí prodalo přes sto tisíc kusů. Snad to nebude vypadat, že se chlubím, ale je to nejprodávanější učebnice hry na kytaru. Lidi si noty kopírují, takže mě znají a chodí mi nabídky na vyučování v zahraničí. Ale už jsem si to zkusil a v poslední době mě to moc nikam netáhne.
Kde jste nejraději?
Na faře v Krajkové. Mám tam tři místnosti plné kamenů. Odtud vyjíždím učit do německého příhraničí. Petra je s dětmi přes týden v Praze a vídáme se o víkendech. Někdy přijíždí s dětmi do Krajkové, někdy jedu já za nimi do Prahy.
Ctibor Süsser Je autorem nejprodávanější učebnice hry na kytaru. Jako hudební pedagog působil kromě Česka taky v Nizozemsku, Belgii a Polsku, nyní jezdí učit hrát na kytaru do Německa. Věnuje se mineralogii, je spoluautorem odborných publikací, vlastníkem největší sbírky minerálů Slavkovského lesa a objevitelem několika druhů kamenů. |
Jaký je život s úspěšnou kadeřnicí?
Je to děs. Pořád je pryč, jednou dokonce odjela na tři týdny do Dubaje. Byl jsem zvyklý trávit víkendy hledáním minerálů v kamenolomu a najednou jsem musel hlídat děti.
Jak se vám Petra stará o účes?
Když jsme se poznali, měl jsem řepu pomalu až na záda. Holiče jsem viděl naposledy asi na vojně. Teď mě Petra střihá, když se jí podaří mě přesvědčit. Tuhle jsem měl vystoupení v Německu. Byl jsem už zarostlý, tak jsem se nechal v Tesku sjet strojkem. Když mě viděla, málem z toho dostala infarkt.
Kdy jste se seznámili?
Před jedenácti lety v Národním muzeu. Dřív jsem tam vozil k výzkumu minerály. No a tam, u kamenů, do mě Petra strčila. Taková drzounka. Tak jsem ji pozval na kávu.
Kdo vám změnil život?
Králík. Dcera pořád fňukala, že ho chce. To jsem si dal. V žebříčku hodnot jsem se tím ocitl v rodině až někde za kávovarem. Králíka pořád někdo nosí, pořád s ním někdo mluví. A co je nejhorší, ten králík nepřetržitě kouká na Petru. Stojí na zadních a kouká.
Co Petře říká hudba?
Je na tom hrozně. Moje veškeré pedagogické snahy vyšuměly. Petra nemá smysl pro rytmus a s takovými lidmi nejde pracovat.
Petra Měchurová o příjmeních i stříhání
Máte prý víkendové manželství.
Manžel žije v Krajkové, já jsem přes týden s dětmi v Praze. Když přijedeme na faru a vidím, jak celé šťastné běží k tátovi, je to krásný pocit. Že spolu nejsme pořád, není na škodu, jsme si vzácnější. O to je pak lepší, když jsme všichni čtyři spolu. Tedy všech pět i s králíkem Lukáškem.
Petra Měchurová Podle počtu ocenění je nejúspěšnější českou kadeřnicí. Kromě toho, že provozuje v Praze salon, účastní se zahraničních soutěží, účesových a módních přehlídek. Dvakrát byla mistryní republiky v účesové tvorbě, reprezentovala na kadeřnických mistrovstvích světa a získala spoustu cen. Nejprestižnější je mezinárodní kadeřnické ocenění AIPP Grand Trophy. |
Co se vám na Ctiborovi líbí?
Když jsme se seznámili, vzal mě na faru. Pak do kostela a tam zahrál na kytaru. Poté ještě předvedl, že umí i na varhany. Takže bylo jasno, větší romantika už nastat nemohla. Taky se mi líbí, že je vesnický kluk. Rád chodí do lesa, na houby, na výlety s dětmi.
Které jméno používáte?
Správně se jmenuju Petra Süsserová Měchurová. Jména používám podle situace. Když se něco týká dětí, jsem Süsserová. Když jde o práci, používám původní jméno Měchurová.
Čím vás zlákalo kadeřnictví?
Vyrůstala jsem v prostředí, kde se dbalo na estetiku. Maminka vypadala vždycky úžasně, měla svůj styl. Navíc uměla šít nebo si nechávala šít a její modely byly vystavené ve výloze Domu módy. To mě ovlivnilo, takže jsem věděla, že chci pracovat v oboru, který se týká krásy.
Jaká je ideální zákaznice?
Mám ráda, když přijde s obrázkem. Když si účes popisujeme slovně, je těžší si porozumět. Klientka jasně ukáže, co si představuje, a pak to probereme. Ideální je ta, která má radost, nechá si ode mě poradit a odchází šťastná. A já mám samozřejmě radost taky.
Jak pečujete o manžela?
Když se nechal ostříhat jinde, brala jsem to osobně. Vždyť to bylo něco jako nevěra. Přece mi na něj nebude sahat cizí ženská. Podobně to máme v práci. Jako profesionálové bychom se měli umět smířit s tím, když si klientka zajde jinam. Když se vrátí, říkám: „Aha, vy jste byla někde jinde, no to nevadí.“ Ale vadí. Bereme to jako zásah do něčeho, co je naše.
Co jste dělala při pandemii?
Uklízeli jsme salon a aspoň po telefonu jsme klientkám radili, co s vlasy udělat a co doma použít, když už se dostaly do opravdu strašlivé fáze. Služby jsme tím rozšířili. Nejvíc mi vadilo, že bylo zakázáno pracovat v salonech, ale kadeřníci mohli chodit za klienty domů. Vždyť v salonech jsme naopak schopni líp zajistit hygienická opatření. Přesně vím, co a jak jsem vydezinfikovala, a mám přehled o tom, kteří zákazníci tam byli. Což v domácnostech, kam často přichází víc lidí, zajistit nejde.
