Jak jste se těšila do Varů?
Byla jsem tady vždycky, každý rok, tak už to beru jako takovou povinnou účast. Letos jsem si říkala, že nepojedu, že potřebuju rovnou jet ven někam do lesa a nakonec jsem se přeci jen přemluvila, neboť by to byla zvláštní trhlina v mém životě. Shodou okolností jsme tady před necelým měsícem hráli představení Sbohem, zůstávám! s velkým ohlasem, takže jsem před sebou ty Vary viděla a řekla si, že musím jet. Každý rok se tu pro mě odehraje něco jiného, ale vždycky je to příjemné. Biograf prostě miluju.
Letos je to jiné především díky vašemu vnukovi. Je to tak?
Byla jsem rozhodnutá, že pojedu sama, ale pak jsem se zamyslela a vzpomněla si, že jsme v roce 1972 tady byli s prvorozenou dcerou Sabinou, které byl měsíc a něco. A protože jsem nemohla festival vynechat, tak jsme ji sem přivezli jako úplné miminko. Pan režisér Vláčil v tom roce natáčel dokument právě o festivalu. Můj muž Sabinu nosil v lokti s tím, že ona se dívala na zem a on ji rukou držel za jednu nožku a byla tak nějak spokojená. Vzpomínám si, že jsme ji vzali i na nějakou španělskou recepci, kde nás uvítali jako takovou milou atrakci. A tak jsem si řekla, že se zeptám dcery Theodory, jestli nepojede s vnoučkem. Naštěstí se jí to podařilo zorganizovat i s rodinou, neboť má ještě dva chlapečky, tak jsme tady nakonec spolu.
Takže příjemná dámská jízda?
To ano. Ona je filmařka, takže jsme jezdily i s miminkem na všechny projekce. Posádky kinosálů byly tak laskavé, že nám všude vynesly kočárek. Dokonce nás pustily i do Becher's baru. Hodně si povídáme o filmech a o tom, co vidíme. Rodina a festival dohromady. Báječné.
Iva Janžurová s dcerou Theodorou a vnukem Antonínem
Kolik snímků jste už viděla?
Snažím se, abych viděla co nejvíc filmů. Vím, že vždycky nemusím mít štěstí. Že třeba film, který nabízí svou proslulost, mi nakonec nebude vyhovovat, ale to je prostě sázka do loterie. Jeden film, který byl pro mě nejlepší jsem ale už viděla. Samozřejmě to čtenáři iDNES.cz nemohou brát jako soud celého festivalu, ale italský snímek Ať žije svoboda se mi moc líbil. Doporučila bych ho všem našim politikům, ale i lidem. Dotýkal se jak prostého občana, tak politika. Mě se dotkl tím, že ten herec, který hraje hlavní roli musí mít velkou osobnost, aby dokázal ideu nést. V tomhle případě to byl úžasný výkon. A byla tam i reálná pravda a nadsázka. Prostě nejlepší film, který jsem tady viděla.
Když jste se dotkla politiky, jak jste s tou naší spokojená vy?
Kdybych se postavila do pozice prostého občana této republiky, tak je to pro mě situace, ve které se cítím úplně dezorientovaná. Některé věci si neumím dost dobře vysvětlit a nemám k nim ani dostatečnou nápovědu z médií. Všechno je to takový roztržitý. Nevím ani komu fandit. Opravdu situace, která mě při tom filmu napadala, že naší politice chybí osobnost, která by vyjadřovala i velkou lidskost a opravdový vztah k věci, kterou dělá. To teď necítím z nikoho. A to je bída.
Iva Janžurová s vnukem Antonínem
Jaké bude léto Ivy Janžurové?
Červenec rychle uteče a v srpnu už budu točit s Hynkem Bočanem film podle Jiřího Stránského, tak to bude pracovní léto. Ale moc se na to těším. Sejdu se tam s řadou kolegů, protože je to herecky nabitý film. A jelikož nás tam bude hodně, tak to nebude tolik viset na jednotlivých výkonech. Všichni musíme být dobrý, ale nebudeme tak zasaženi mnoha texty a hlavně se sejdeme. To je důležitý.
