Rozhodla jste se přijít s novou deskou. Co jste vymyslela?
Ilona: Především ji vydám ke svým třiceti letům hudební kariéry. Bude swingová s big bandem. Mám ráda tento žánr, a protože jsem zavedená spíše jako popová zpěvačka, tak jsem si říkala, že si udělám radost a malinko vybočím. Bude to i průřez mých různých písniček, dokonce se tam objeví jedna písnička ze skupiny Laura a její tygři, se kterými jsem začínala. Ten big band, který mě provází na desce, se jmenuje Golden Big Band Prague pod taktovkou Petra Soviče. Objeví se tam i dvě zbrusu nové věci. Jednu mi napsal Gustav Bernard a otextovala ji výborná bytost, velmi kreativní umělkyně Patricie. Druhá věc je trošičku mimo žánr, ale to bude taková vlaštovička pro moje aktivity budoucí. Tu napsala opět Patricie. Jak text tak muziku.
Mezi vámi je docela velký věkový rozdíl. Patricie, poslouchala jste písničky Ilony jako malá?
Patricie: Já jsem měla doma i její desku a nejvíce jsem poslouchala písničku Jen růžová to může být. Zpívala jsem si to s ní. Když mě Ilona oslovila ke spolupráci, tak to pro mě byla nostalgie a přijala jsem to s velkou radostí. Potvrdilo se mi, že je to nejenom úžasná zpěvačka, ale i skvělý člověk.
Ilona: Nás seznámil právě Petr Sovič, na jedné akci, kde jsem účinkovaly s Patricií v rámci programu. Tam jsem se o ní dozvěděla, jak je úžasně nadaná a talentovaná umělkyně.
Je vaše spolupráce něco jako vysněné setkání fanynky se svým idolem?
Patricie: Dalo by se to i takto říci. Kdo netouží po setkání s osobností, která nechce být jen na obálkách magazínu, ale opravdu ji zajímá hudba a dává do toho duši a srdce? Ilona to tak dělá a s takovými interprety je velká radost spolupracovat.
Zvykat si na něco nového není vždy jednoduché. Je těžké se propojit s novými lidmi?
Ilona: Než se člověk pustí do spolupráce s někým, tak by si ho měl tak trochu prolustrovat. Něco si o něm zjistit, podívat se na jeho práci, jestli je tam vůbec nějaký společný element. Patricii jsem nemusela studovat, protože jsem intuitivně cítila, že to bude dobrý. Takže jsem na ni vsadila.
Bude tedy deska úplně jiná, než na co jsme zvyklí?
Patricie: Já jsem napsala písničku, která se jmenuje Pořád jsem to já a stejnojmenný název ponese i deska. Je to o tom, jak má Ilona za sebou sáhodlouhou kariéru, tak už ji lidi nějak vnímají. Ale v tomhle textu máme možnost nahlédnout i do jejího soukromí, do toho, jaká Ilona opravdu je, ne jenom jak ji známe z televize, nebo z toho, že zpívala před deseti lety Tornero. A ta druhá písnička je takové velké překvapení, je to hodně nečekané a sexy. Takže se máte na co těšit.
Jaká je podle vás Ilona Csáková ve skutečnosti?
Patricie: Myslím, že je velmi lidská, že si na nic nehraje a jde jí opravdu hodně o muziku. Je to srdečný člověk. Od prvního momentu mám pocit, že jsme spíš kamarádky.
Ilona Csáková, její manžel Radek Voneš a synové Daniel a Dominik
Jak vnímáte Patricii vy?
Ilona: Je velmi kreativní, neustále ji napadají nějaké melodie, texty a dělá toho spoustu. Kromě psaní textů také zpívá. Má svůj vlastní projekt Vesna, který dělá s propojením folkloru a moderní hudby, i jazzu. Je to velmi milá dívka s obrovským talentem (více o Patricii čtěte zde).
Často spolu pracujete v Praze. Jak je to náročné, když žijete v Brně?
Ilona: Není to náročné. Já jsem poměrně šťastná v Brně. Jsem ráda, že jsem změnila polohu a místo působení, protože tím, že jsem si pořídila rodinu, jsem jaksi uzavřela starou knihu. Otevřela jsem novou, takže vlastně žiji novou kapitolu života. No a to cestování k tomu patří. Já jsem zvyklá od nějakých šestnácti let pořád někde cestovat z bodu A do bodu B. Samozřejmě někdy to člověka vyčerpá, pak si musí najít ten správný model relaxace a prostě se to dá.
Jak probíhají takové ty mateřské povinnosti? Přeci jen jste dvojnásobná maminka.
Ilona: Mám dva syny a školou povinný je starší Daniel. Když zrovna nepracuji, někde nezpívám, nebo nejsem na cestách, tak se samozřejmě věnuji rodině a domácnosti. Učíme se, potom dělám taxikářku a rozvážím děti po kroužcích a podobně. Dá se to všechno zvládnout. Občas už je toho sice moc, pochopitelně nejsem robot a někdy si opravdu sáhnu na dno, ale já jsem chtěla rodinu. Chtěla jsem děti. A moje práce mě také baví.
