Hrál jste v hodně inscenacích, kde vás svlékali. Nevadí vám to?
Tak dobrovolně polonahý na divadle neběhám. Ale jsem herec, takže pokud to mám v roli, musím se svléknout. Abych byl v kondici, moc na sobě nemakám, protože nemám ani čas přibrat. Je pravda, že s věkem je to horší a horší. Pociťuji, že vitalita mládí je pryč.
Nedávno jste oslavil stou reprízu představení Božská Sarah. Jak se vám hraje po boku Ivy Janžurové?
Je skvělá a chce se neustále zlepšovat, což spousta zkušenějších herců už nedělá. Pořád řeší, jestli to bylo dobré, co jsme udělali dobře, co by mohlo být ještě lepší. Pořád na tom pracuje a to dělá u každé role. Naslouchá ostatním a to si myslím, že je vzácné. Samozřejmě je dost tvrdohlavá v některých věcech. Ale tohle si myslím, že je na ní nejcennější, ta poctivost a neutuchající práce.
Ve které věci se chcete učením zlepšovat vy?
Toho je hodně. Já jsem pořád dost na začátku. Je to každý den něco jiného. Vždycky mám pocit, že je potřeba pracovat na uvolněnosti, na tom, aby člověk nehrál, ale existoval v té situaci.
Jak odpočíváte v soukromém životě? Co je pro vás relax?
Chodím do kina, dělám hudbu. U toho se uklidním. Třeba když si sednu k piánu. Nebo si dám čaj, cigárko či dýmku a pustím si k tomu nějakou rozhlasovou hru. To je pro mě největší relax. Ale je to málokdy.
Na co všechno hrajete?
Klavír je můj hlavní nástroj. Ale celkově mám rád všechny nástroje. Začal jsem si vozit různé nástroje z ciziny. Třeba z Arménie, nebo z Kuby jsem si přivezl originální ozvučná dřívka, se kterými se hraje kubánský rytmus. Jinak jsem se kvůli Dudákovi naučil na dudy, trochu se učím na kytaru a snažím se hrát na co nejvíc nástrojů.
Igor Orozovič ve filmu Fotograf (2015)
Okouzlil jste někdy ženu tím, že jste jí zahrál?
Já se tomu vyhýbám. Vždycky se snažím neříkat, že jsem od divadla, a nedělám ani to, že bych si sedl za klavír a začal hrát. To by byla podpásovka.
Co skládání hudby?
Jako „skladateli“ mi chybí hlubší harmonické vzdělání. Spíš to je jen taková radost. Mám hodně rád malování, ale nemám žádnou techniku. Pořád to je pro mě takové „kutilství“ v oboru umění.
Kdy jste se dostal k divadlu?
Ještě na gymnáziu jsme dělali s kamarády takové ochotnické divadlo. Později jsem šel na konzervatoř a na DAMU. Ale jako malý jsem chtěl být popelář, což vlastně i jsem, jelikož často si odnesu něco od popelnic. Ale chtěl jsem být hlavně veterinář.
Máte doma nějakého mazlíčka?
Mám šneka, jmenuje se Ambrož. Oblovku žravou. Jinak jsem měl hodně zvířat, od pískomilů a různých osmáků, přes strašilky, ty mám asi nejraději. Pak pakobylky, šváby, různé myši, potkany, vodní želvy. Samozřejmě gekony a spoustu takových kuriózních věcí. Je toho hodně, co pochcípalo.
