ČTĚTE TAKÉ:
BALOGOVÁ A GOTT: CO JE K SOBĚ PŘIVEDLO?
Iveta Bartošová nedávno nazpívala pro muzikál Miss Saigon duet s Tomášem Savkou. Jak vznikal? "Při natáčení byl Tomáš trochu nervózní, tak jsem ho uklidňovala, že dělám víc chyb než on. Trochu jsem mu lhala," říká Bartošová.
Píseň, kterou u nás předtím pod názvem Song hrál nám ten ďábel saxofon nazpívali Karel Gott s Helenou Vondráčkovou, si společně zkusili jen na konkurzu.
Ve studiu už šli k mikrofonu každý sám: nejdřív zpíval Savka a Bartošová poslouchala, aby se pak trefila do stejných tónů. I společný refrén se natáčel zvlášť, tak se to dělá běžně.
"Neměli jsme to vyzkoušené, ale naše hlasy překvapivě ladily," popisuje Bartošová. "Chyby bych u sebe našel, ale spolu nám to šlo dobře," říká Savka.
Když přišla v roce 1960 mladá blondýna Eva Pilarová na konkurz do divadla Semafor, seděl v hledišti Waldemar Matuška. Chvíli ji poslouchal, pak obrátil oči v sloup a odešel. Nezajímala ho. Ale brzy spolu začali vystupovat a jejich duety dnes patří k nejlepším, jaké česká hudba kdy měla. Ach, ta láska nebeská. Tam za vodou v rákosí.
"Rok jsme se s Waldou poslouchali, než jsme nazpívali Lásku nebeskou," vzpomíná Pilarová na song, který byl původně určen pro dvojicí Matuška, Hegerová. "Walda si ale dupnul, že to chce zpívat se mnou. Stejně jsme dýchali, frázovali a oba jsme měli velký rozsah i stejnou barvu hlasu."
Duety se v pop-music staly módou. "Každý je nazpíval s každým," říká ironicky hudební kritik Josef Vlček. "Většina jich nestojí za nic, Matuška s Pilarovou byli výjimeční. Nadprůměrné jsou snad už jen duety Gotta s Bílou, ale myslím tím pouze pěveckou stránku. Texty jsou strašné."
Lidé si přesto spoustu duetů oblíbili. Třeba ten, v němž Hapka zpívá Hegerové, že je jeho, ách jo, levandulová, ten, v němž se kvítek medový (Vondráčková) nikdy nedoví, kde a s kým byl Matuška, nebo ten, v němž se Rolincová vyznává Gottovi, že spievanie sú její chvíle najkrajšie.
Někdy z duetu vzniklo víc než přátelství. Iveta Bartošová se na festivalu Mladá píseň v Jihlavě setkala s Petrem Sepéšim. Ona byla z Moravy, on z Aše, ale domů se nevrátili ani jeden. Vzali si batohy, odjeli do Prahy a kromě zpívání spolu začali i žít. Dva roky, než se Sepéši zabil v autě.
Jejich největším hitem se staly Knoflíky lásky. "Ještě dnes mi jihne hlas, když o té písničce mluvím, je to duet mého života," říká smutně Bartošová. "Vzpomínka na Petra nepřebolela. Měl jemný hlas, výborně jsme se doplňovali."
O zpěvácích pro duet platí to, co pro tenisový pár při čtyřhře nebo pro volejbalovou dvojici na písku. Dva nejlepší jednotlivci nerovná se nejlepší duet. Zpěváci musí být sehraní, doplňovat se a jeden musí nahrazovat slabiny druhého.
"Když vezmete pět nejlepších českých zpěváků," vysvětluje skladatel Karel Svoboda, "a necháte je vystupovat sólo, bude to paráda. Když z nich ale sestavíte kvintet, je to průšvih. Nebude vám znít, někdo vždycky bude vyčnívat."
Stát se může i věc opačná: dohromady ladí hlasy výborně, ale každý zvlášť ztrácí šťávu. Jev je to častý hlavně u dívčích skupin. Čtveřice zvaná Holki - pomiňme jejich muziku i texty - si seděla velmi dobře. Jakmile se slečny rozešly, se slávou byl konec. Zvlášť se neprosadila žádná. To samé anglické Spice Girls, nejúspěšnější dívčí kapela všech dob.
Barcelona, nejslavnější duet
Není zdaleka podmínkou, aby zpěváci v duetu měli stejné hlasy. Zajímavější bývá opak, což dokazuje další dívčí skupina Black Milk, kde tři naprosto rozdílné hlasy Kerndlové, Černochové a Zeťové dávají dohromady velmi dobře sladěný celek.
"Důležitější než poloha hlasu je technika a kontrola nad ním," říká profesorka zpěvu Jarmila Chaloupková. Jinými slovy: poslední tón společného refrénu musí vyznít stejně. Z duetu operního pěvce a zpěváka pop-music by ten první zajisté vyšel jako vítěz a tón by udržel déle, jenže svůj um musí krotit.
Stejně tak je v duetu mnohem víc znát výslovnost. Když ji má jeden ze zpěváků špatnou, není rozumět ani tomu druhému. Důležitá je práce s hlasem, tedy umět ho zesilovat a zeslabovat. Když posloucháte duet, nesmíte mít pocit, že jednoho zpěváka vůbec neslyšíte. Je to stejné jako hrát na housle: když má váš kolega slabší hlas, musíte zeslabit (říká se tomu piano), když silnější, tak zesílit (forte). "Vyřešit to lze i odsunutím mikrofonu," radí profesorka Chaloupková.
Jeden z nejslavnějších světových duetů vznikl paradoxně z hlasů, které k sobě vůbec nepasují. Freddie Mercury a Montserrat Caballéová však po hitu Barcelona, jenž se stal hymnou olympijských her 1992, toužili tak moc, že se jeden druhému dokázali přizpůsobit a výsledek je výborný.
I v české hudbě by se našel jeden příklad: Čau, lásko od Karla Gotta a Marcely Holanové. "Byl jsem rozhodnutý udržet refrén ve stejné výšce, i kdybych si měl vedle Marcely strhat hlasivky," vzpomíná Gott.
Mnoho let uplynulo od doby, kdy zpívala Ella Fitzgeraldová s Louisem Armstrongem. Dnes vznikají mnohem překvapivější dvojice. Kdo by například tipoval, že hit Stan spolu nahrají drsňák Eminem, a přece jen trochu jemnější Dido.
Se zahraničními umělci několikrát vystoupili i Češi. Z let minulých je známá spolupráce Hany Zagorové s temperamentním Italem Druppim, a Helena Vondráčková nazpívala duet s Davidem Hasselhofem, idolem z Pobřežní hlídky.
Před třemi týdny si duety zkusily i nové hvězdy ze SuperStar. Pro pořad televize Nova si každý z deseti finalistů mohl vybrat, koho chtěl, a při natáčení v Litoměřicích zkušení zpěváci těm začínajícím často radili. "Anetko, dobrý, ale tady to zazpíváme trochu jinak," říkala na chodbě Věra Špinarová vítězce soutěže Anetě Langerové.
"Je tvůj i můj - tady dáme malou pauzu - náááš," domlouvala se zase Martina Balogová s Karlem Gottem. Ti dva si dobře rozuměli. "Že už jste zpívala před publikem?" "Jistě, sedm let. V Německu." "Sedm let? Vidíte, to jsem ani nevěděl. Sprechen Sie deutsch?" "Ja, natürlich."
