Už vás váš partner požádal o ruku, nebo jste stále slečna?
Ještě ne, možná jsem tedy slečnou. Ale četla jsem nějaký článek o etiketě, který pravil, že pokud má žena dítě, přestává slečnou být. Děti mám dvě, takže myslím, že mám už i nárok na oslovení paní.
Váš muž je umělecký maskér, využíváte někdy jeho umění pro vlastní potřebu?
Vždycky jsem si užívala návštěvu kadeřníka, ovšem v době nouzového stavu k mým vlasům přistoupil můj muž a jeho nůžky, což bylo poprvé za dvanáct let společného života a byl to pro mě skutečný zážitek. Martin mi ukázal, že je vážně špička ve svém oboru. Jsem na něj opravdu pyšná.
Co dalšího vám karanténa přinesla do života?
Karanténa byla nejprve šok, omezení volného pohybu nedělalo moc dobře. S Velikonocemi a odjezdem z města ale přišlo něco jako „znovuzrození“. Jsem dnes moc vděčná za to, že moji prarodiče postavili dům v malé vesničce a moje rodina tam díky tomu mohla toto neobvyklé období pospolu prožít. Poprvé ve svém dospělém věku jsem navíc intenzivně vnímala jaro v přírodě a byla to krása.
Jak moc vám chybí hraní a vaše neverbální pohybové divadlo s názvem Lindo, hop?
Já se hlavně moc těším a věřím, že zase hrát budeme. Už v létě bychom se mohli třeba potkat na letní scéně divadla Studio DVA na Vyšehradě v představení Brouk v hlavě nebo 4 sestry. A naše Linda? Ta trochu odpočívá, ale snad na konci června odehrajeme naše představení Pingls v Malostranské besedě. Měli jsme vlastně štěstí, že nikde neplatíme pronájem, takže jsme se nedostali do finančních potíží a měli jsme prostě nečekané prázdniny. Příští týden začínáme trénovat a moc se těšíme na diváky a kluky z kapely O.P.S.O.
Je pravda, že jste v době vašich hereckých začátků v divadle pracovala i jako inspicientka nebo takzvaná nápověda? Jak vám to šlo?
Byl to jen první rok mého angažmá v Městském divadle v Mostě, což je už dost dávno. Jen vím, že dělat nápovědu je dost obtížné a dobrá nápověda je prostě poklad. Já bohužel moc dobrá nebyla, protože jsem zrychlená a všechny pauzy jsem vnímala jako výpadek textu. (smích)
Několik let jste působila v angažmá v Městských divadlech pražských, v představení Pan Kaplan má třídu rád jste partneřila třeba i s Lubomírem Lipským. Jak na něj vzpomínáte?
S panem Lipským jsem se potkala už během svého prvního roku angažmá v ABC, kde jsem hrála jeho dceru v Únosu Sabinek. Naučil mě, kromě jiného, nedupat v šálách v zákulisí. Nešlo ani tak o ten dupot, ale o to, že herec by měl zůstat kolegou i za jevištěm. Často si tak na něj při čekání na výstup s láskou vzpomenu.
V televizním Studiu kamarád už několik let dabujete Tryskomyš. Jste vy sama „tryskomyš“, nebo jste spíš pomalejší typ?
Jsem určitě spíš tryskomyš, ale učím se zpomalovat. Nejde mi to, ale snažím se! (smích) Už kvůli svému okolí, které neustále nutím k nějaké aktivitě, což je někdy fajn a někdy dost protivné.
Tryskomyš má ráda sýr a drby, co vy?
Když sýr, tak gouda. Když drby, tak s mojí milovanou holčičí partou kamarádek. Jeden večer v měsíci, kdy se probere všechno a vzduch je pak mnohem čistší.
Vaše postava v seriálu Ulice odcestovala kvůli vašemu těhotenství do Edinburghu. Byla jste tam někdy osobně?
O Edinburgh jsem ve skutečnosti přišla, když tam pohybové divadlo Veselé skoky, jehož jsem byla členkou, jelo na zájezd. Bylo to přesně v té době, kdy jsem byla těhotná. Třeba se tam ale ještě někdy podívám, i když cestovatelské sny moc nemám. Těším se ze všeho nového a hlavně na to, až se otevřou hranice. Pro všechny.
Vaše postava v Ulici nebyla příliš oblíbená. Zažila jste někdy na veřejnosti díky tomu nepříjemnou situaci?
Už je to dlouho, ale ano. Nic dramatického. Trocha pokřikování a pár opovržlivých pohledů. Tenkrát jsem si přála, aby moje postava byla oblíbenější, ale byl to souboj, který nešlo vyhrát.
Hodně využíváte svůj hlas, načítáte audioknihy, pracujete pro Český rozhlas. Jaký jste samouk? Herectví jste nikdy nestudovala.
Nestudovala, ale bavilo mě a baví pořád. Učím se a hledám s každou novou prací. Je velké štěstí, když se člověk může živit tím, co ho baví.
Stále ráda relaxujete u žehlení? Jak ještě?
Ano! Žehlím a stavím do komínků, aby se vše mohlo znovu zmuchlat a ušpinit. Nikdy nekončící výzva. Ale skvělé upouštění páry.
Pracujete nějak na své fyzičce, vzhledu?
No, měla bych zase trochu přidat. Teď si moje tělo dalo koronaprázdniny, ale plavky a letní hraní se blíží...
Co je pro vás v životě největší motivací?
Jako první odpověď mě napadly děti, ale vlastně nechci, aby to tak bylo. Musím to být já sama. Žít a dělat věci tak, abych mohla být se sebou spokojená. Usínat s tím, že to bylo a bude radostné, plné, svobodné.
Co vám kazí náladu a co naopak ji bezpečně zvedne?
Nespravedlnost a humor, ve všech odstínech.
Vaše životní krédo nebo filozofie?
Miluj tanec v sobě, ne sebe v tanci.
