Možná k nim patří i slovo haute couture, čili vysoká škola módy, takzvané vyšší šití. Stejně tak termín pret a porter, jenž je obrazně řečeno střední školou, zatímco běžná konfekce představuje základku...
Výzva pro hvězdy
Maraton přehlídek, kterými před pár dny žila Paříž, byl záležitostí haute couture. Haute couture garantuje maximální luxus, společenskou prestiž, osobitost, poctivé krejčovské řemeslo. Udává nové trendy, je symbolem hvězdné nedostupnosti, originality a určitě nenudí. A taky je tu malá pravděpodobnost, že se v modelu haute couture potkáte na večírku s kopií tou bude maximálně na toaletě váš odraz v zrcadle. Šaty se zpravidla dělají na zakázku v jednom, nejvýše třech provedeních.
Díky tradičnímu zpracování (podílu ruční práce) trvá v některých případech jejich výroba až dvanáct měsíců! Majitelé takových kousků rozhodně nejsou anonymní tváře z davu. Jiní než opravdu bohatí si je ani za astronomické částky pořídit nemohou.
Nositelnost a nadčasovost tady není příliš podstatná. Důležité je být jedinečný, nový, „in“. A hlavně upoutat. Pro opravdu slavné hraje tahle skutečnost prim, protože od nich se originalita (výstřednost?) víceméně očekává. A obejde se bez zbytečných pohoršujících komentářů, které jsou pro nás typické.
Vysoké napětí
V Paříži se předvedl každý, kdo v haute couture něco znamená. Letošní fashion maraton trendů pro podzim-zimu 2002/2003 v podstatě složil poctu jednomu z velikánů, Yves Saint Laurentovi, který se nedávno rozhodl svět módy opustit. Všechno se neslo v jeho znamení a celebrity showbyznysu při tom nechyběly - ani nemohly, protože přehlídky haute couture jsou stejně lákavé a velkolepé jako významné filmové a divadelní premiéry, výstavy, koncerty rockových hvězd.
I ony jsou otázkou odstupňované prestiže a panika, která se kolem vstupenek na ně rozpoutá, je neskutečná. Ani módní redaktoři světových magazínů si nemohou být jisti, zda na ně zbude místo. Smetánka, manželky prezidentů, premiérů, celebrity showbyznysu - ti všichni hodinu smířeně čekají, než se na molu objeví první manekýna. Napětí vzrůstá, a o to jde. Napětí je i za oponou, tvůrce je na kolaps. Stačí, aby dal někdo v první řadě palec dolů, nebo dokonce odešel...
Byl tu Gaultier
Enfante terrible Jean Paul Gaultier pomyslně drží žezlo francouzské módy, je oblíbencem neméně výstřední Madonny a na poli haute couture se mu daří. Jeho přehlídky patří k nejnavštěvovanějším. On na rozdíl od svých kolegů Y. S. Laurenta, Lagerfelda, Cerrutiho či Prady nepochází ze zámožné rodiny, kde je luxus a vytříbený vkus samozřejmostí. Přesto prorazil. Bylo mu teprve osmnáct, když jeho kresby uviděl velký Pierre Cardin a hned jej angažoval coby asistenta.
Legendární věta: „Nemám v úmyslu lidi zlobit ani šokovat, ale pravda je, že zlobím a šokuji rád,“ hovoří za vše. Jean Paul Gaultier mě pobavil i letos. Kolekce pro budoucí podzim-zimu byla tradičně hravá, drzá a jeho muži ve svetrech, barevných slipech a podkolenkách byli kouzelní. Pankáč Gaultier nezklamal ani ve finále. Se svými vyvolenými se rozloučil pompézním způsobem: odhalil snědé svaly a korunoval se bílou indiánskou čelenkou.
A ti jiní
Za zmínku určitě stojí i výstřední Christian Lacroix s kolekcí, která tíhla k červené, toreadorskému stylu, temperamentu jižanských národů. Rozhodně letošní Paříž znovu ubezpečila, že takzvaná vysoká móda není jen doménou francouzských designérů. Zazářil tu Brit John Galliano, dvorní kreativec módního domu Christian Dior. Stejně tak Jihokorejka Ji Haye, jejíž kolekce byla ve srovnání se strohým stylem slavnějšího Japonce Johji Yamamoty nesmírně originální a drze „ulítlá“.
Musím říct, že svému stylu dostál ve službách módního domu Chanel i Karl Lagerfeld, i když jeho prudká elegance je bohužel na můj vkus poněkud chladná. Na rozdíl od značky Versace, která módu pro podzim-zimu pojala velmi sexy a na mrazivé dny se příliš neohlížela. Za zmínku určitě stojí také to, co předvedly značky Emanuel Ungaro, Julien McDonald (Givenchy) a Stephan Rolland (Scherrer).
Přestože byly jejich kolekce osobité, měly zásadní, pro současnost typickou myšlenku: prezentovaly eleganci a zároveň se inspirovaly pouliční extravagancí ve správně vyváženém poměru. Ungaro vsadil na Mexiko, McDonaldovi učaroval kosmický svět a Rolland byl za „učesaného“ Gaultiera... Zadání podzim-zima asi nejvíc dostála značka Valentino s řadami dramatických modelů v tmavých barvách, umocněných neméně dramatickým temným make-upem. Zkrátka předvedla klasiku, s níž si kdekdo toto posmutnělé sychravé období spojuje.
Mimochodem
Haute couture se v Paříži opět připomněla, předvedla se v plné parádě. Uvažovat o tom, jestli tohle umění perfekcionismu přežije, či ne, je zbytečné. Podstatné je, že dává příležitost být kreativní, sám za sebe. A to se v každém uměleckém odvětví cení. Ten, kdo to dokáže, udává další směr. Ovlivňuje nové trendy. O to přece jde!
Manekýna v kreaci Jeana-Louise Scherrera |
Manekýna v kreaci Jeana-Louise Scherrera, který 10. července v Paříži představil kolekci pro podzim a zimu 2002/2003. |
Manekýna v kreaci Jeana-Louise Scherrera |
Manekýna v kreaci Givenchyho, který 10. července v Paříži představil kolekci pro podzim a zimu 2002/2003. |
Manekýna v kreaci Givenchyho, který 10. července v Paříži představil kolekci pro podzim a zimu 2002/2003. |
Manekýna v kreaci Givenchyho. |
Manekýna v kreaci Valentina. |
Manekýna v kreaci Valentina |
Manekýna v kreaci Valentina, který 10. července v Paříži představil kolekci pro podzim a zimu 2002/2003. |
Manekýna v kreaci Valentina, který 10. července v Paříži představil kolekci pro podzim a zimu 2002/2003. |
Manekýna v kreaci Valentina, který 10. července v Paříži představil kolekci pro podzim a zimu 2002/2003. |
Manekýna v kreaci Valentina, který 10. července v Paříži představil kolekci pro podzim a zimu 2002/2003. |