* SuperStar je tu prý proto, aby osvěžila český showbyznys. Často se o něm říká, že je zabetonovaný. Opravdu?
Tak hlavně: SuperStar je tu proto, aby její tvůrce Simon Fuller vydělal peníze. Ne z dobročinnosti ani z úmyslu pomoci novým zpěvákům. Jistě, pro vítěze udělají hodně, ale mají to chytře vymyšlené... Fuller bude brát procenta a BMG taky.
* Dobře. A je náš showbyznys zabetonovaný?
Nejen náš. I v jiných zemích si posluchač někoho oblíbí a rád se k němu vrací. Je pro něj rodinným přítelem. A i když má ten rodinný přítel novinku, lidé si zvykají pomalu. To znám nejlíp. „Pane Gotte, ty písně, co jste zpíval dřív, jsou stejně nejlepší.“
* Co myslíte, může taková soutěž objevit nového Karla Gotta?
Určitě. V Německu se ukázalo, že vítěz Alexander Klaws je hodně dobrý. Další v pořadí je trochu pošuk - to jsem nepochopil - ale o Alexanderovi se dá říct, že je hvězda. No, a na vaši otázku bude asi následovat další. Jestli se český vítěz bude držet čtyřicet let na špici jako já.
* A bude?
To právě asi ne.
* Proč?
Je moc velká nabídka! Z rádií se line tolik hudby, že už přestává být vzácná. To i já, který jsem dřív utratil za desky všechno, co jsem vydělal v zahraničí...
* Počkejte... Všechno?
No, pravda - něco jsem dal taky za garderobu, synťáky, mikrofony, nějakej ten auťák a dům. Ale za desky jsem utratil opravdu hodně. Nosil jsem je jako hostie, jako něco posvátného. Teď se na mě hudba valí ze všech stran, už neběžím do prodejny koupit si desku. Zpěváků je moc a skupin taky.
* Novou českou hvězdu budeme mít koncem června. Poraďte: co by měla dělat, aby záhy nezhasla?
Mít svoje písně, typické, které si nejlíp napíše sám nebo sama. Zpěvák sám ví nejlíp, co cítí. Vezměte Nohavicu - jeho příznivci se už dnes těší na další desku, protože jsou zvědaví, co zase vymyslí. Ne, že jen zazpívá hezkým hlasem áááá.
* Ale vy jste si toho moc nenapsal...
No, už je to přes třicet písní. Třeba tu nejúspěšnější z poslední doby Jestli tě budu mít rád jsem napsal sám. Ale taky jsem měl štěstí na autory a kolem rybníka nás nebylo moc. Teď je tlačenice. A někdy zatraceně dobrá konkurence.
Nemusí to být intelektuál
* Dovedete si představit, co našeho vítěze od června čeká? Na co by se měl připravit?
Na to, že všechno je možné. Podívejte na Aničku z Boleslavi: porotě vynadala a dnes už ji dávají na trička. Může vydělat víc než vítěz, protože nemusí odevzdávat procenta Fullerovi. Byla jen drzá.
* Myslel jsem to trochu jinak. Jak by se měl vítěz chovat na veřejnosti, jak mluvit do médií?
Rozhodně by se měl nějak vyjádřit. Až někdo vyhraje, všichni budou jedno ucho. Co nám teď asi řekne? Nečeká se, že to bude těžký intelektuál a půjde do hloubky, ale musí pobavit. Nasadit image.
* Jaké posluchače by měl oslovit? Určitou cílovou skupinu, nebo zapůsobit na masu?
To byste mi musel toho člověka předvést. Zazpíval by a já bych mu řekl, na koho by měl svým hlasem zaútočit.
* A jak se dostat do rádia...
Víte, u nás se vžil termín rádiová píseň. „No jo, ale to nebude rádiovka.“ Tím je řečeno vše. Jakmile nemáte šanci v rádiu, tak je píseň v podstatě odepsaná. Rádia chtějí příjemně plynoucí věci, nic, co by rušilo. Ale co když zpěvák nechce dělat příjemně plynoucí věci? Co když chce posluchače nadzvednout? Tak nemá šanci. Měl by se zařadit...
* Nejste moc přísný? Opravdu se v českém showbyznysu nemůže prosadit zpěvák, který se bude vymykat?
To je trnitá cesta, to jsou pak hrdinové. Napadá mě Dan Landa. Toho nehrajou v rádiu, ale šel jsem se na něj podívat do Sportovní haly a byla narvaná.
* Co tedy musí mít budoucí česká SuperStar kromě zpěvu?
Sebedůvěru, ale ne drzou. Už při nástupu na jeviště musíte být vítěz. Kdyby gladiátor přišel do arény se strachem, lidi by ukázali palcem dolů ještě před začátkem boje.
* Co dál?
Moc se neděkovat, neomlouvat se. Soutěžící se pořád omlouvají, že mají trému a kdesi cosi. Ne. Já se kdysi omlouval, že mám nemocné hlasivky. Ale to nikoho nezajímá, ti lidi zaplatili plnou cenu. Nedostanou slevu za to, že má zpěvák kašel.
* Ale improvizace některých soutěžících v SuperStar nebyla špatná, nemyslíte?
Byli nad věcí, to je dobrý začátek. „Trochu jsem si vymýšlel, ale jinak jsem to zvládnul.“ Já to dělám někdy dodnes. Když vypadne text, hlavně nesmíte přestat zpívat.
* Jak důležitá je vizáž?
Já vám nevím. Když jsem viděl fotky Eltona Johna ještě před jeho prvním hitem v sedmdesátém roce... To nebyl fešák. Ale přemýšlel o sobě a něco se sebou udělal.
Poražených je mi líto
* Znáte dobře německou verzi SuperStar a teď ji můžete srovnávat s českou. Jak to srovnání vychází?
Někdy se mi zdá, že je naše porota moc tvrdá. V Německu sice Dieter Bohlen řekne soutěžící, že zpívá jak kráva, které se chce..., ale pak jí složí hit. U nás sice nejsou vulgární, ale jsou tvrdí. Ondřeje Hejmu znám, ten mi napsal text k písni James Bond. Taky na mě byl ve studiu přísný, ale já to snesu jinak než člověk, který je poprvé před kamerou a je rozhozený. Když vidím slzy, je mi těch lidí líto. Pro ně se zbořil svět.
* Co byste mi před takovou porotou poradil zazpívat? Sladké mámení, nebo Kabáty?
Něco mezi. Kabáti mají svůj styl, ty nenapodobíte. Když to přeženu, nejdou zpívat bez „vole, vole“. Helena má zajímavější písně, na kterých se můžete ukázat.
* S čím byste přišel vy?
S něčím, co znají, ale jak to ještě neslyšeli. Abych ukázal, že jsem jiný. Intonace je samozřejmost, to nestačí. Přijedete na Moravu na vinobraní a tam umí intonovat každý. Měl jsem vždycky cíl: až zazní jednou z rádia první čtyři takty mé písničky, ať každý posluchač řekne: To je on. Být nezaměnitelný.
* Ostatně vy jste taky začínal na pěvecké soutěži, ve stejném věku jako účastníci SuperStar. Připomeňte to.
Byla to soutěž Hledáme nové talenty a rozhlas ji přenášel přímým přenosem. Ještě že tam bylo publikum! To si vyžádalo, abych píseň dvakrát opakoval. U poroty jsem absolutně propadl. Dali palec dolů a říkali: To snad ten kluk nemyslí vážně!
* A myslel. Co jste zpíval?
Country valčík, kde se i jódlovalo. Mělo to náladu, bylo to veselý. Hned si mě všiml šéf orchestru Karel Krautgartner. Říká mi: „Nic si z toho nedělejte, že jste nepostoupil. Měl jste úspěch u lidí, a to mě zajímá. Ne, co řekne porota, to jsou konzervativní suchaři.“ Měl odhad.
* Stejně tak ho měl profesor Karenin z konzervatoře. To byl další pán, který vám pomohl.
Jistě. Tenkrát jsem dělal ve fabrice, vstával v půl páté a v jazzovém klubu končil o půlnoci. Obojí jsem pak dělal blbě. Muzikanti kolem mě říkali: Jsme rádi, že s námi zpíváš jazz, lidem se to líbí, ale ty jsi neobjevený tenor. Měl bys jít na konzervatoř. A tam mě okamžitě přijali.
|
Za kariéru Karla Gotta ať mluví čísla. Nazpíval téměř 150 dlouhohrajících desek a celkem prodal kolem 30 milionů nosičů doma i v zahraničí. V letech 1963-90 vyhrál dvaadvacetkrát anketu Zlatý slavík, poté sedmkrát získal Českého slavíka. Narodil se 14. července 1939 v Plzni. |
* Ale vy jste v klubech zpívat nepřestal!
A to mě málem stálo vyhazov! Když sbor jednal o mém vyloučení, Karenin to vzal na sebe a slíbil ostatním, že ze mě udělá dobrého tenora.
* Jak jste se k němu dostal?
Vyžádal si mě. Že by s takovým materiálem chtěl pracovat. K mému zděšení přišel do Alfy, kde jsem zpíval. Seděl u stolu, na něm měl lahev vína ovázanou bílým šátkem a dvě skleničky. Myslel jsem, že přijde jeho žena, ale ta sklenička byla pro mě. Skončil jsem a on řekl: Tak si pojď sednout, Karle. Poslouchal jsem tě, některý věci jsou docela slušný, jednu tu píseň zítra probereme, a některý bych ti neradil zpívat.
* A co pohyb?
No řeknu vám, když už jsem v posledním díle SuperStar viděl, že se někteří kluci hýbou líp než já, to mě docela naštvalo.
ČTĚTE TAKÉ:
HVĚZDNÉ PĚCHOTĚ VELÍ DAJDOU
ONDŘEJ HEJMA: NĚKDY JSEM TO PŘEHNAL
PRVNÍ HVĚZDY: MODERÁTOŘI
 |
