Týdeník TÉMAVychází v pátek  Kolik peněz se dá za deset let kariéry nashromáždit? A proč má právní problémy s písní Boky jako skříň? Více v týdeníku Téma. |
Slavíte deset let na hudební scéně, což je téměř půlka vašeho života. Bilancujete?
To je vlastně pravda, vůbec mi to nedošlo (smích). Bilancuju. A přijde mi až neuvěřitelný, že to tak rychle uteklo.
Kromě jedné autonehody v osmnácti letech za sebou nemáte žádné skandály. Jak je to možné?
Protože nedělám věci, za kterými si nestojím. Bouračka byla blbá nehoda, která se asi stane. Ale jinak se snažím žít tak, abych se sama sobě mohla podívat do očí a říct si, ano, takhle jsem se sebou spokojená. Nedělám žádné levárny, nesnažím se něco tutlat. Nechápu, že se spousta celebrit rozčiluje na média, že je při něčem přistihla. Když se za něco stydíš, tak to nedělej. Občas mám takovou paranoiu, že mě někdo vyfotí, jak třeba v teplákách sbírám výkaly po svém psovi, ale pak mi vždycky dojde, že je lepší tohle, než kdyby vyfotili, jak jsem je nesebrala (smích). Jsou prostě věci, které jsou lidské, a když mě u nich někdo vyfotí, už to neřeším. Žiju normálně a nikdy bych neudělala nic, za co bych se musela stydět před sebou nebo před rodiči. A jsem ráda, že jsem nikdy neudělala takové ty hloupé chyby, jako že bych se třeba nechala nafotit do Playboye a tak.
A to hrozilo?
Z mé strany ne, ale volali. Hned v osmnácti. Všechno nejlepší k narozeninám. Svléknete se?
Uvažovala jste nad tím alespoň vteřinu?
Vůbec! Když volali asi podruhé a chtěli si dát schůzku, manažerka je odmítla s tím, že prostě nemám zájem, ať už nevolají. A oni na to, že prý mají zkušenost, že peníze všechno přebijí. Jenže mně je jedno, kolik by mi dali. Je to moje tělo a myslím, že bych měla mít něco, co bude jenom pro mého muže. Když už všem dávám svoji hudbu a v ní kus svého srdce, chci aby měl něco jenom on.
Takhle jste to vnímala vždycky?
Ono je to potřeba, protože není jednoduché být klukem slavné holky. Vždycky už bude ten od té. A na to, aby to ustál, musí mít fakt koule, znát svou hodnotu a být chlap. A protože si ho vážím, přijde mi naprosto přirozené, že některé věci dávám jenom jemu. A navíc si chci jednou, až si postavíme domeček, říct, že jsem tvrdě makala, a proto můžu mít domeček. A ne, že jsem od pána Boha dostala tělo, svlékla jsem se a mám hotovo. Chci na sebe být prostě pyšná.
Hraje ve vašem chování i víra v Boha?
Deset přikázání je pro mě jakousi směrkou, kudy jít a kudy ne, ale zrovna v tomhle případě jde spíš o výchovu a sebevědomí. Vážím si sama sebe a nemám to zapotřebí. A tím nechci říct, že je každá holka, která to udělá, nějaká zamindrákovaná chudinka. To vůbec ne. Když se v tom cítí dobře a považuje to za přínos, pak je to v pořádku. Ale já to cítím jinak. Jsem přece zpěvačka, tím se mám živit.
