Herečka prohlásila, že během pražského jara nevěřila, že by socialismus mohl mít lidskou tvář. Brala to jen jako komunistické heslo. Podle ní jakákoliv diktatura nemá lidskou tvář a její přesvědčení nenahlodal ani tenkrát populární Alexander Dubček.
„Já jsem herečka a herci dokážou číst ve tvářích lidí, že na vás někdo něco hraje. A pan Dubček na mě tak působil. Nechtělo se mi věřit, že je tak naivní, jak se tvářil. Ten jeho něžný úsměv mě nezmátl. I když vím, že do něj mnozí vkládali ohromnou důvěru. O to větší všeobecné zklamání nastalo, když se vrátil z Moskvy a úplně ve všem, co do té doby prosazoval a sliboval, obrátil. Vrátil se jako někdo jiný. Musel přece vědět, jestliže tam studoval, s kým má tu čest,“ míní Eliška Balzerová.
V ostrém postoji vůči komunismu herečku nejvíce ovlivnila její babička. „Ačkoliv jsem vyrůstala v nejtužším stalinismu a propagandě padesátých let, tak jsem si z domova byla vědoma, že se nikdy nesmím s komunisty zaplést. To mi kladla na srdce moje babička a já tomu dostála. Říkala mi: Oni tě budou chtít do té žumpy namočit, abys smrděla s nima. Nikdy to nedopusť,“ uvedla.
Eliška Balzerová zavzpomínala i na Gustáva Husáka, který si těsně po okupaci sebevědomě věřil, že on, na rozdíl od měkkého Dubčeka, část demokratizace při jednání s Brežněvem ustojí.
„Vzpomínka na Gustáva Husáka souvisí s mojí přítelkyní Hankou z Českých Budějovic, u které jsem byla to poslední svobodné léto. Její tatínek byl evangelický farář, který za své názory seděl v padesátých letech s Husákem v kriminále. A když jsme se ho na Husáka ptali, jaký byl, tak říkal, že to byl velmi slušný člověk. Že jako právník všem vězňům psal odvolání, radil jim ohledně jejich práv a podobně. Ale i Husák, jak známo, rychle začal sloužit Rusům, takže jsme ho brzy vnímali jako loutku,“ řekla herečka.
Oblíbená herečka byla v květnu hostem pořadu Za scénou:
3. května 2018 |
