Odborníci dělí děti ulice do skupin podle příčin, které je na ulici přivádějí. Jejich rozdělení je v jednotlivých zemích zhruba stejné. Základní skupinu tvoří děti na útěku z ústavů a rodin, děti a mládež živící se prostitucí, děti uprchlíků a závislé na drogách. "Ulice se stává jejich domovem i školou, pracovním místem i místem pro setkávání s lidmi," doplnila.
Mezinárodního programu se od roku 1998 účastnilo deset zemí střední a východní Evropy. V Česku se program soustředil zejména na finanční podporu práce v zařízeních s minimálně dvouletou zkušeností. Granty na dvouletou činnost získalo osm nestátních organizací, například sdružení Ulita z Blanska a pražské sdružení Rozkoš bez rizika. Na grantový program navazoval systém vzdělávání takzvaných streetworkerů, sociálních pracovníků, kteří kontaktují problémovou mládež přímo v ulicích.
Sdružení Ulita z Blanska mohlo díky programu vybudovat centrum pro děti a mládež od 12 do 19 let. Podle jeho sociálního pracovníka Aleše Herzoga navštíví zařízení denně přes 30 dětí, které mohou pracovat v klubovně, zkušebně pro hudební skupiny, ve výtvarné dílně či fotokomoře. Peníze z programu pomohly i sdružení Rozkoš bez rizika, které se soustřeďuje zejména na prostitutky. Svůj projekt sdružení rozšířilo i na děti prostitutek či děti na útěku, které často přežívají na pražském Hlavním nádraží.
