Zpěvák Dan Bárta se před nedávnem chopil pro něj nezvyklé role. V novém dokumentárním cyklu Češi zachraňují..., který natočil pro Českou televizi, ukáže, jak Češi po celém světě umí ochraňovat přírodu.
„Moderní ochrana přírody není jenom boj s bagrem pod vlajkou nějaké relativně extremistické skupiny, ale je to do jisté míry aplikovaná věda založená na datech a informacích,“ vysvětluje úspěšný muzikant, který se dokonce sám pustil do studia aplikované ekologie na ostravské vysoké škole.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Kdy jste naposledy vy sám někoho nebo něco zachránil?
Jestli myslíte i to, kdy jsem dal prst do kýblu a vytáhl z něj pestřenku, která tam spadla, a cvrnknul ji vedle do trávy, aby oschla? Asi předevčírem. Takové malé záchrany se dějí pořád. Našinec to nevydrží. Když vidíte plácat se můru u okna, také ji pustíte ven.
Jak jste se sžíval s novou rolí moderátora a průvodce televizním pořadem?
Být průvodce je asi jednodušší, protože stojím před kamerou a říkám, že je skvělé, že příroda dělá tohle a tohle. Snažím se nacpat do pár vět věci, které mě normálně zajímají a baví. Ta moderátorská role, kdy se ptám lidí, proč to dělají a tak dále, je pro mě nepoměrně těžší než jen vykládat něco o tom, že mě zajímá sýkorka a její let. (smích)
S kamerou jste procestovali kus světa. Který zážitek se vám dostal nejvíc pod kůži?
Byla to například skupina děvčat z České zemědělské univerzity, která funguje v Senegalu a stará se o záchranu antilopy Derbyho, což je vymírající druh, mimochodem největší na světě. Celá jejich snaha je založena na přísně vědeckém postupu jak chovat a zvýšit množství zvířat ve funkční rezervaci. Spojuje se tam byznys a ochrana přírody v docela dobré symbióze a na velmi dobré úrovni. Pak to byl třeba také příběh Standy Lhoty, solitéra z Bornea, který se rozhodl, že s pomocí místních lidí založí skupinu, která se snaží zachránit Balikpapanský záliv, aby nebyl úplně zničený obrovským nástupem levného průmyslu.
Změnil se díky projektu nějak i váš vlastní pohled na přírodu?
Na přírodu asi ani ne. Ale objevily se dvě věci, díky kterým se ve mně nějaká změna odehrála. Dozvěděl jsem se, jak je skvělé, když jsou někde peníze a dostatečné veřejné povědomí o věcech. Funguje to pak vše mnohem líp než v místech, kde lidé vlastně ani nevědí, proč by se o přírodu mělo pečovat. Ne proto, že by byli tak pitomí, ale proto, že ještě stále uvažují jiným způsobem. To je první věc – že se mi vědomosti daleko víc zkonkretizovaly. Druhá věc je, že když jsem viděl, jak to na tom světě vypadá a že je čím dál těžší spatřit něco, co je z přírodovědeckého hlediska atraktivní, tak jsem mírně zeskeptičtěl.
Zmínil jste roli veřejného povědomí o důvodech, proč přírodu chránit. To je v zemích, kde se lidé potýkají s chudobou a otázka přírody pro ně vůbec není na pořadu dne, obrovský problém.
V chudších zemích lidé moc nevědí, proč ji chránit. Technologicko-civilizační skok, který udělali, je ohromně velký. Ten však udělala celá společnost v úhrnu. Neudělali ho lidé samotní. Pořád se ještě nemají dobře, pořád z přírody berou mnohem bezprostředněji než my. Současně jsou pod obrovským tlakem, protože většinou jsou to rentiérské ekonomiky. To znamená, že máte obrovské přírodní bohatství a na druhé straně obrovský zahraniční kapitál, který potřebuje to bohatství hlava nehlava vydojit a udělat byznys. To je model, který v zemích třetího světa, bohužel, převládá.
A co my? Jsme na tom o tolik líp v zemi, jako je Česká republika?
Tady je zase strašlivá ideologizace a klišovitost všech těch věcí, že se tu donekonečna omílají nějaké věty o přírodě, která se nám mstí a celé se to dostává do takového rádoby duchovního rozměru. Ten často zastírá obyčejný zdravý rozum. Důsledky jsou pak podobné jako v předchozím příkladu. O přírodu se zkrátka pečuje málo nebo blbě.
Co vás z těch, řekněme, nejčastějších prohřešků, které vídáte denně na ulici, trápí nejvíc?
Myslím, že po ulici toho mnoho není. Snad až kromě bezuzdného plýtvání. To mě trýzní obecně. Vždycky se vám navíc vyjeví nějaký protimluv. Rozhodnete se, že budete šetřit, a tak pečlivě vypínáte světlo na záchodě a v koupelně, když vycházíte. A potom procházíte kolem okna s výhledem na nějakou významnou kulturní památku, která je nasvícená halogeny celou noc, a vy víte, že to, co spotřebuje nasvícení té památky za den, vy nespotřebujete za rok. Takže nad žárovkou v koupelně můžete tak akorát mávnout rukou. To je věc, která se týká každého a každý si to musí sám nějak přebrat.
A pokud jde o krajinu jako takovou, co je podle vás nejhorší?
To, co před dvaceti třiceti lety otravovalo přírodu jako takovou – to znamená kouř z továren a podobně, dneska hraje marginální roli a je to v podstatě pod kontrolou. Daleko větší problém dneška je strašně agresivní přechemizované zemědělství, které je tak brutálně orientované na vysátí a výkon, že krajina opravdicky chudne. Mimochodem, je možná namístě si uvědomit, že i když vidíte zeleň, nemusí to znamenat, že je to příroda. Často je to spíš průmysl s živou hmotou.
Dan Bárta■ Narodil se 14. prosince 1969 v Sokolově. |
Vaše postřehy nejsou jen výkřikem do prázdna znuděného muzikanta. Do problematiky ekologie jste se pustil celkem z gruntu, protože jste se vrátil do školních lavic a studujete ji na vysoké škole.
Vzhledem k tomu, že studuju dálkově, tak jsem toho v lavici zatím moc nenaseděl.
Co přiměje člověka, který to vzhledem ke své práci vůbec nemá zapotřebí, začít studovat?
Jednak to byl trošku hec a jednak jsem si chtěl trochu institucionalizovat nějaké to svoje vědění. Chtěl jsem zjistit, co všechno vlastně vím a co všechno nevím a porovnat to s realitou oboru, který mě zajímá. No a také jsem si chtěl doplnit vzdělání, abych se tomu mohl věnovat lépe a daleko intenzivněji se s tím popřípadě vytahovat. (smích)
Baví vás škola?
Baví! Tedy ne, že bych nějak ulítával na tom, jak vypadá acetyl koenzym A nebo pyruvát. Řadu věcí, co se týkají ekologie, jsem navíc už věděl předtím, ale to nevadí.
Vraťme se ještě na moment ke zmiňovanému dokumentu. Vždycky, když se pracuje v divokých podmínkách a se zvířaty, může nastat nevyzpytatelná situace. Navíc jste natáčeli například i v Senegalu, což není zrovna klasická dovolenková destinace. Neocitl jste se někdy v nebezpečí?
Pokud nejste v místech, kde je válka, tak si myslím, že se nebezpečí nejen v Africe značně přeceňuje. Konkrétně tam, kde jsme byli, žádné nebezpečí nehrozí. Jenom nepohodlí a nedorozumění.
Hádám, že to pro vás problém asi není…
Nepohodlí mi nevadí. To je vlastně do jisté míry taková snobská součást cestování – že si to zkrátka pořádně dáte a že to patří k věci. Ale to neporozumění je horší, protože kdyby člověk trošku chápal hlouběji tamní kulturu a domluvil se jazykem v těch kterých zemích, tak by pochopil mnohem víc a mnohem rychleji. Člověk je tak trochu mimo jako autista z neznalosti jazyka, ale pořád to nemá nic společného s nebezpečím.
Když máte tolik různých zájmů a aktivit, a to jsme ani nezmínili vaše focení a studování vážek, nepověsíte přeci jen zpívání na hřebík?
Jednoho dne ano. S ohledem na to, že je to všechno jemná motorika svalů, které dají dohromady několik centimetrů krychlových, tak spíš zpívání pověsí na hřebík mě.
Vodník i Sexy DancerDan Bárta si několikrát vyzkoušel také úlohu herce. Zvláště dámské publikum okouzlil výkonem i svým démonickým vzhledem coby vodník ve filmovém zpracování Erbenovy Kytice. Zahrál si v ní po boku éterické Lindy Rybové. Svůj hlas také propůjčil kreslené postavičce v rodinném animovaném muzikálu Báječná show. Naposledy se před filmovou kamerou objevil v roce 2009 ve snímku Jarmareční bouda, v němž mu herecky sekundovali pánové Jaroslav Dušek a Pavel Liška.  Z filmu Kytice (2000)  Sexy Dancers Dnes vystupuje převážně se svou skupinou Illustratosphere, avšak v 90. letech byl spolu s Darou Rolins tváří ambiciózního uskupení Sexy Dancers, což byl velký funkový projekt Romana Holého. Vydali jedno album, na němž se objevila skladba, která se stala jednou z nejvýraznějších nahrávek 90. let. Řeč je o nakažlivě podmanivé písni Slim Jim. Po více než dvaceti letech se letos dali Sexy Dancers opět dohromady, aby vystoupili v červnu na letošním ročníku pražského festivalu Metronome. |
