Dalibor Gondík nemá žádný neurologický nález na mozku, přitom utrpěl několik epileptických záchvatů. Sám je přesvědčen, že za jeho epilepsii může psychika. „Neurolog konstatuje – záchvat. Ten vám neřekne, že jsou to psychosomatické důvody. Ale u mě tomu tak asi bylo,“ míní Gondík.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Selhal někdy Dalibor Gondík? A proč nechce být označován za baviče? Více se dozvíte v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Lékaři zprvu s jeho záchvaty nic nedělali. „Víte, po prvním záchvatu lékaři obecně nic neřeší a pošlou člověka domů. Každý totiž může dostat epileptický záchvat. Nic to neznamená, děje se tak na úrovni náhody. Když jsem ho měl po šesti letech znovu, usoudil neurolog, že nejde o nic jiného, než že jsem se noc před tím ožral a nespal. Ano, byla tam spánková deprivace a bylo tam něco pro psychiku blbýho. Takže mi léky ani tehdy nenařídili. A osm let se nic nestalo,“ popisuje.
Pak ale přišly další záchvaty a v kratším intervalu. Dalibor Gondík je přesvědčen, že ví, proč se to stalo. „Přiznám se, že je to tak hluboko, že to asi nemůžu nikomu říct,“ říká.
V současné době pracuje na tom, aby dokázal se svou myslí pracovat tak, aby se to už nestalo. Podrobnosti ale prozrazovat nechce. „Řekněme, že je to intenzivní duchovní práce,“ říká.
Důležitou součástí jeho života se stalo běhání. Díky němu si cvičí svou vůli. „Mám nějakou vůli. Ale musím na tom pracovat každý den od rána do večera. Když nejdu běhat, tak musím od někoho z příbuzných slyšet odpustek, že mi to dovoluje. Druhý den si dám ovšem dvakrát tolik,“ dodává.
