* Co jste si řekli, když jste se poprvé potkali?
Kristýna Coufalová: Dobry den.
Roman Vojtek: Potkali jsme se a Kristýnka říkala: „Dobry den, ja su Coufalova. A co ty vlastně děláš?“ (oba se smějí) A já říkám: „Já hraju v muzikálech.“ A ona: „A ty si nějak známý?“ A já: „No moc ne, jenom tady v Praze mě znají lidi, co chodí do divadla.“ A ona mě odbourala větou: „Já jsem myslela, že budu tancovat s tím Vojtkem z těch Kabátů.“
C: Ale já jsem ráda, že jsi to byl nakonec ty (říká něžně a rozesměje se). A už mu věřím, že je muzikálový herec, byla jsem na jeho představení i na koncertě.
* Nejsilnější moment ze StarDance?
C: Budu vzpomínat na všechno.
V: Čtvrt roku jsem nežil ničím jiným. Někdy bohužel na úkor ostatních věcí. Na jevišti jsem byl občas duchem mimo, přemýšlel jsem o krocích. Přítelkyně si mě moc neužila. Těším se, že jí to teď budu moc vynahradit. Ale je to docela rána. Najednou je ze dne na den konec. Je to jako rozchod s láskou. (Kristýna pláče)
* Romane, říkal jste, že byste rád vypadl až po Václavu Vydrovi, protože spolu hrajete v karlínském divadle a dobíral by si vás. Povedlo se to až ve finále.
V: Ale my jsme nechtěli porazit jeden druhého. Vždyť nešlo o miliony ani byt na Harfě. Vyhráli jsme titul a vázu, kterou si dá Kristýnina maminka do vitríny v jejich taneční škole. Popřáli jsme si s Vaškem vždycky hodně štěstí. A kopli jsme se do zadku. To je mezi herci rutina.
* A jak si přály štěstí vaše partnerky?
C: My jsme se taky kopaly do zadku. Na soutěžích se to nedělá, to jsme se naučily tady od vipáků.
* Romane, v čem byl Václav Vydra lepší?
V: Dávali nás do protikladu, ale nebyla to úplně pravda. On je šašek, já svým způsobem taky. Dělali jsme zábavu. I Vašek předvedl, že umí výborně tancovat. A jeho step, který ukázal ve finále, bych určitě nezvládl. Je určitě vtipnější, to jsem se snažil dohnat těmi příslovími, které jsem říkal pokaždé, když jsme dotančili.
* Jak vás to napadlo?
V: Chtěl jsem to dělat od začátku, ale měl jsem strach, že to zvořu - měl jsem jiné starosti, soustředil jsem se hlavně na tanec. Troufl jsem si až ve třetím přenosu. Mělo to úspěch, tak jsem v tom pokračoval. Ty jazyky neumím, ale asi mám talent na jejich komolení.
* Hlásil jste to dopředu?
V: Režie s tím pak už počítala. Na generálce jsem jenom ohlásil: Na to mám jedno arabské přísloví, které říká... Ale řekl jsem ho až v přímém přenosu.
* Ve finále jste sáhl po valašském přísloví: Kdo se bojí, sere v kútě. Schvaloval někdo to sprosté slovo?
V: Ne, ale mám na to dobrý ohlas. Pro pražské diváky jsme to trošku modifikovali. Ono zní: Kdo se bojí, sere v síni. Báli jsme se, že to všichni nepochopí.
* Jaké jazyky jste při soutěži použil?
V: Arabský, francouzský, italský, německý, maďarský, hanácký, valašský a polský.
* A který z nich ovládáte?
V: Ten valašský. (smích)
* Dávalo nějaké to vaše „přísloví“ smysl?
V: Jak kde. Hrál jsem několik muzikálů v Německu, takže jsem znal všechna ta německá slovíčka, která jsem říkal, jen nevím, co znamenají. Použil jsem něco z textu West Side Story a vydával to za německé přísloví. Francouzské bylo něco z Amadea, kterého hraju, a chvíli tam říkám něco francouzsky. Arabské jsem si kompletně vymyslel.
* Asi i to maďarské.
V: Tam to bylo půl na půl. Opakoval jsem: „Dobrý den, ruku líbám. Tři párky v rohlíku, s kečupem, jeden s hořčicí.“ Nakonec jsem řekl: „Hulvanů Vinetů!“ A to neznamená nic. Čerpal jsem ze své slovní zásoby, kterou jsem se naučil na čundru v Maďarsku.
* Zato vaše polština vypadala docela profesionálně.
V: To jsem si jediné připravoval a taky jsem to pos... Znám jednu velmi dlouhou větu, tu jsem si nahrál jako malý, když jsem poslouchal koncert Depeche Mode, a touhle větou je ohlašovali. Nějak jsem se při té větě zasekl a nemohl jsem dál, musel jsem improvizovat.
* Ozvali se nějací Poláci?
V: Ne, ale ozvala se nějaká učitelka němčiny, napsala mi dopis v němčině, že jsem v tom německém přísloví měl několik nepřesností ve výslovnosti a gramatické chyby a že bych si to neměl jako herec dovolit. Asi k ní budu chodit na doučování. (oba se smějí)
* Připravil jsem si na vás polskou otázku: Decyduje sie Pan w wlasnym zyciu czesto metoda chybil-trafil?
V: To je hezké. Jestli si myslím, že jsem v životě něco pokazil?
* Znamená to, jestli se v životě někdy rozhodujete tak, že si hodíte korunou.
V: Spíš se rozhoduju intuitivně.
* A co se týče StarDance?
V: Tam jsem se rozhodoval asi dvě vteřiny. Stačilo, když mi řekli, že tam bude živá kapela, kdo to bude moderovat, kdo tam bude tančit a s kým budu tančit já.
* Kristýno, tvrdila jste, že jste nejhorší tanečnice v soutěži. To myslíte vážně?
C: Podle výsledků v tanečních soutěžích jsem určitě nejhorší ze všech. Dostala jsem ale nejšikovnějšího žáka. (usmívá se na něj) Ty jsi tak šikovnej, Romane.
V: Ty jsi tak šikovná, Kristýnko.
* Nebude se vám po sobě stýskat?
V: Ano. (Kristýna brečí) O tanci se říká, že je vlastně namlouváním, souzněním duší.
* Poznali jste se nějak víc?
V: Určitě, jsme kamarádi. Pět hodin denně spolu, to musí vést k nějakému jakoby vztahu nebo poznání jeden druhého. Ten pocit mám i z ostatních párů. Sblížili jsme se tu vlastně všichni. Ani jsem se moc nedivil, když bulvár psal, že jsme páry i mimo parket. Jana Švandová v tom byla taky, Tomáš Dvořák se má zase rozvádět...
C: Já totéž četla o Václavu Vydrovi.
* A jak to bylo s vámi? Měli jste během tréninku někdy chuť vášnivě se políbit?
V: A co čekáte, že řekneme? (naštvaně)
* Jak to bylo.
V: Kdyby to byla pravda, tak to stejně neřeknu. A když řeknu, že ne, tak mi nikdo neuvěří. Nechci to rozebírat v seriózních novinách. Máme toho dost v bulváru.
* Napadne to kdekoho.
V: Nechci o tom mluvit.
* Jak se s tím vyrovnávali vaši partneři?
C: Myslím, že přítel se s tím popral na jedničku, byl tady pokaždé, držel palce a posílal hlasy.
V: Přítelkyně pracovala v divadle. Je zvyklá. Ví, co dokážou novináři. Byla v pohodě, ale nebylo to moc příjemné.
* Potkáte se vy dva ještě někdy?
V: Určitě.
C: To jsme si taky vždycky slibovali, když jsme jako malí jeli z tábora.
* A nic.
V: Ale to jsme byli děti, teď jsme dospělí. Myslím, že se určitě potkáme. Kristýnka v Praze studuje vysokou školu, pravidelně a poctivě. Denně chodí na přednášky. (Kristýna má záchvaty smíchu) Večer se učí. Nevím, jestli si na mě najde čas.
C: Když budeš mít volno ty.
V: Jo, zajdeme někam.
VŠE O SOUTĚŽI STARDANCE ZDE
