S vlající americkou vlajkou nad hlavou statečně skandovali vlastenecká hesla, Chelsea Clintonová zvlášť hlasitě. "Slečna Clintonová opravdu nadělala hodně hluku," zněl rezervovaný, typicky britský komentář jednoho z přihlížejících. Chelsea se svým zklamáním z počátku plánovaného dvouletého pobytu v Anglii netají a ochotně dává rozhovory americkému tisku.
"Je to těžké být právě v téhle době v zahraničí. Každý den se tu setkávám s antiamerickými náladami a výpady. Ze strany studentů, účastníků mírových demonstrací i od novinářů. Ještě o prázdninách jsem doufala, že si tu najdu hodně evropských přátel, ale teď vidím, že je mi tu líp mezi Američany. U nich aspoň vím, že na svou vlast myslí stejně jako já."
Na ostré názory ovšem reagují spolužáci slečny Clintonové poněkud udiveně, sami si podobných nálad nevšimli. Nebýt prý toho, že právě v době, kdy došlo k útoku, byla Chelsea na Manhattanu, měla by pravděpodobně méně hysterický přístup. Jenže totéž platí i opačně. Mnozí studenti přiznali, že by se nejspíš mírové demonstrace neúčastnili, kdyby měli za sebou zkušenost dcery bývalého amerického prezidenta.
"Viděla jsem v televizi náraz druhého letadla do Světového obchodního centra, byla jsem od něj jen několik ulic," říkala o osudném dni. "Nejdřív jsem zkoušela volat matce do New Yorku, ale linka byla hluchá. Vyběhla jsem na ulici hledat veřejnou budku." Chelsea pak stála ve frontě před telefonem, když se ozvalo ohlušující hřmění. To se řítila k zemi druhá věž. "Všichni jsme křičeli. Na okamžik jsem byla přesvědčena, že všichni tam zemřeme, já také..."
"Je to těžké být právě v téhle době v zahraničí. Každý den se tu setkávám s antiamerickými náladami a výpady. Ze strany studentů, účastníků mírových demonstrací i od novinářů. Ještě o prázdninách jsem doufala, že si tu najdu hodně evropských přátel, ale teď vidím, že je mi tu líp mezi Američany. U nich aspoň vím, že na svou vlast myslí stejně jako já."
Na ostré názory ovšem reagují spolužáci slečny Clintonové poněkud udiveně, sami si podobných nálad nevšimli. Nebýt prý toho, že právě v době, kdy došlo k útoku, byla Chelsea na Manhattanu, měla by pravděpodobně méně hysterický přístup. Jenže totéž platí i opačně. Mnozí studenti přiznali, že by se nejspíš mírové demonstrace neúčastnili, kdyby měli za sebou zkušenost dcery bývalého amerického prezidenta.
"Viděla jsem v televizi náraz druhého letadla do Světového obchodního centra, byla jsem od něj jen několik ulic," říkala o osudném dni. "Nejdřív jsem zkoušela volat matce do New Yorku, ale linka byla hluchá. Vyběhla jsem na ulici hledat veřejnou budku." Chelsea pak stála ve frontě před telefonem, když se ozvalo ohlušující hřmění. To se řítila k zemi druhá věž. "Všichni jsme křičeli. Na okamžik jsem byla přesvědčena, že všichni tam zemřeme, já také..."
 Americký prezident Bill Clinton pozoruje svou dceru Chelsea, která rozhazuje lístky růži na hrob Máhátmá Gándího, 21. března 2000 |
