* Vaše Novoty a potom Dobroty lámaly a lámou divácké rekordy. S natáčením úspěšné série končíte. Proč?
Natáčení posledního dílu Dobrot se připravuje už teď. Vysílat se ale bude ještě v příštím roce. Kvůli mým zahraničním cestám a našlapanému programu musíme vyrábět s velkým předstihem. Já sám cítím, že to musí skončit. V nejlepším je potřeba přestat. Dobroty byly předem spočítány na 26 dílů. I Novoty jsem po dohodě zastavil v čase vysoké sledovanosti.
* Nepostrádá to logiku? Vždyť na tom pořadu můžete ještě vydělat vy i televize!
Je v tom logika a železná. Jakmile si řeknete, že už to nemůže být lepší, je nejvyšší čas jít od válu. Od té chvíle se to totiž už může jen zhoršovat. Vím, jak to chodí. Když s tím přestanete v okamžiku, kdy lidé neříkají, že už to není to, co bývalo, odejdete se štítem. Může vám to být líto, opouštíte hýčkané dítě, ale jako vítěz.
* A co bude potom?
Až to skončí, požádám o odpočinek pro sebe i diváky. Určitě si ode mne rádi odpočinou. Sám bych rád vypadl tak na půl nebo na tři čtvrtě roku a připravil úplně nový typ programu, ale opravdu nový. Už nechci opakovat model, kdy se převlíkám a hraju si na něco. Chci udělat monotematický pořad. Zkusím nasadit vyšší laťku. Třeba udělat show, která by mohla být akceptovaná i v cizině.
* A jak byste si takovou invazi české zábavy do ciziny představoval?
Musím se zamyslet sám nad sebou, čím mohu být venku vtipný. Já už jisté záchytné body mám, ale zatím je to, zdá se, málo. Jsem si ale jistý, že hlavním rysem humoru, který se dá vyvážet, je to, že musí být chytrý a hluboký, ale i srozumitelný.
* Za hranicemi je v showbyznysu tvrdá konkurence...
V tom bych velký problém neviděl. Chci zkusit, jestli tam dokážu pobavit. Velkou školu jsem kdysi dostal při poměrně krátké, ale skvělé spolupráci s režisérem Oldřichem Lipským. Scházeli jsme se ve Slavii nad scénářem filmu, který jsme pro něj psali s F. R. Čechem a který se nerealizoval, protože pan Lipský zemřel. Když se smál, byl jsem šťastný jako blecha. Dokázal ale taky bez obalu poznamenat: "Pane Novotný, kdo je to Hložek, co jsou to Slušovice? Tomuhle fóru se babička v Portugalsku rozhodně nezasměje. Myslete na ni." A takové věci chci respektovat. Neříkám, že se to povede. Ale například na Slovensku to funguje.
* Tam jste pronikl razantně. Léta se tam prodávají vaše knihy. V tamní televizi máte vlastní pořad. Vyplácí se to na tak malém trhu?
Rozhodně, pokud to berete jako bezpečnou investici do budoucnosti. Na druhé straně je pravda, že vyprodané turné v žádném případě nemá takový finanční efekt, jak si lidé možná myslí. Ale i přesto to dělám hrozně rád.
Jsem workoholik
* To vypadá na poločas. Končíte staré projekty a nové zatím jen plánujete...
Ne ne. Já jsem workoholik. Roztočili jsme televizní seriál. Bude to takový kuchařský místopis. Jezdíme po našich městech a chceme ukázat, co se tam jedlo a jí. První díl jsme natočili v Olomouci. Není to samozřejmě jen o kuchyni, ale je to taky zábava plná historických exkurzí. Ostatně stejnou sérii, ale o slovenských městech teď točíme na Slovensku.
* Která z televizí to zahraje?
Nabídl jsem to Nově. Nevím, jestli se jim se to bude líbit nebo ne. Zatím vím jen to, že je to moje dílo ve vlastní produkci a že na něm budu dělat několik let.
* To je dost optimistické. Natáčení, kostýmy, cestování. Všechno pěkně drahé věci. Ani se nechce věřit, že jste se předem nepojistil...
To, že na tom dělám, se na Nově dozvěděli před týdnem. Dal jsem jim na ukázku hotový film z Olomouce. Vůbec to nemusí vzít.
* A co když to nakonec neprodáte?
Pokud někdo dělá televizní programy, tak musí být zaprvé přesvědčen, že je to natolik kvalitní, že se o to televize porvou. Pak je tu ještě záložní varianta, že se to bude líbit aspoň v televizi jedné. Pokud nevyjde ani to, tak je to poučení, jaké hovadiny nemám točit příště. Je to prostě riziko.
* Vy ale nevypadáte jako člověk, který rád riskuje...
Neriskuju vůbec. Jsem poměrně opatrný. Když jsem dělal koncert Nedvědů na Strahově, tak se mnou jeden zahraniční zpravodajský tým dělal rozhovor a chtěli ze mě za každou cenu vytáhnout, že to byl obrovský risk. Nedostali to ze mě.
* České folkové duo na největším stadionu na světě. Vždyť to byl obrovský risk!
Myslel si to úplně každý, ale přísahám, já se na to tak těšil, neměl jsem ani minutu vůbec žádnou pochybnost. Ano, všechno jsem musel zaplatit předem a žádné sponzory jsem na to nesehnal. Lidé kolem mě se tenkrát hroutili, bylo v tom dvanáct milionů. Ale dopadlo to nádherně.
Chci parník a divadlo
* Byl to celkem pompézní projekt. Proč jste už nic podobného nezopakoval?
Mám v hlavě několik větších věcí, z nichž některé se určitě uskuteční. Chtěl bych například koupit velký kolesový parník. Tak pro dvě stě lidí, jako na Mississippi. Zrovna jsem si přinesl domů čerstvé plány a zkoumám i možnosti, že by mi ho postavila nějaká loděnice v Rusku.
* Jak chcete takový kolos na Vltavě uživit?
Zábavný program, show, domácí i zahraniční publikum, ale to není všechno. Chtěl bych v Praze i své divadlo. Představuju si kombinaci Divadla Jiřího Grossmanna a Divadla Bez zábradlí. Napůl komedie a zábava a napůl plnokrevné opravdové divadlo.
* To divadlo se bude jmenovat po vás?
To asi ne, ale moje bude. Teď jsem se ale spojil při hledání divadla s božským Ringem - abyste rozuměli s Františkem Čechem. Takže se o ty kultovní názvy asi budu muset dělit. Scéna pochopitelně ponese můj rukopis, chtěl bych tam uvádět své pořady, určovat dramaturgii a bude tam i restaurace, kde budou vařit moje jídla.
* Vaše úspěšné knihy o vaření však jsou z cizích receptů...
Ano, jsem vlastně sběratel, i když kuchař jsem velmi slušný. No, vlastně jsem spíš zručný a praktický než fenomenální. Nepatřím k takovým talentům od pánaboha jako například Jiřina Bohdalová nebo Franta Nedvěd.
* Takže jste vlastně zdatný obchodník, který prostě dovede prodat nápady druhých?
Jistě, ale přidávám svůj vklad. Navíc každý recept má svého autora, kterého vždy v těch knihách najdete. Doma mám sbírku obsahující více než tisíc dvě stě kuchařek a z těch nikdy neopisuji, nevystřihuji recepty z novin a nehledám je na internetu. Všechno, co jsem zveřejnil, jsou vlastně dárky od přátel, posluchačů a diváků.
* A váš zmiňovaný vklad?
Přidám komentář a "story" každého jídla. A pokud něco zveřejním, tak to je těmahle rukama uvařený. Ani jedno jídlo není nevyzkoušený. Jen jednou v životě jsem to udělal a strašně jsem se vytrestal. Dostal jsem recept. Jak jsem se na něj podíval, tak jsem hned věděl, že to bude dělovka. Rovnou jsem ho v rádiu pustil. Odříkal jsem ingredience a potom i postup. Jasně, že volaly desítky posluchačů, že jsem nejdřív v přísadách řekl víno, ale v tom postupu ne. Být to vyzkoušený recept, tak se ani nezačervenám, řeknu: Promiňte, zapomněl jsem, tím vínem se to podlévá, ale tady jsem neuměl říct nic. Ta hanba! Takhle mě načapali. No, nějak jsem to nakonec okecal, ale strašně jsem se styděl.
Na odříkání nemám sílu
* Kromě vaření jste se pustil do hubnutí. Dokonce veřejně. Ale reklamní kampaň na zeštíhlovací prostředky moc nesedí k image vybraného labužníka...
Proč ne? Já tím navíc zas tak netrpěl. Dělal jsem to proto, že jsem byl přesvědčený, že je to prospěšné.
* Netrpěl? Vždyť jste za několik měsíců shodil víc než dvacet kilo.
Zapracovaly prášky, na odříkání nemám sílu ani nervy.
* Takže dieta typu vem si prášek, ale proboha hlavně nejez...
Máte pravdu jen částečně. Když je ten preparát dobrý, tak dokáže potlačit chuť k jídlu. Určitou kázeň ale člověk mít musí. O tom není vůbec pochyb.
* V reklamě jste naposledy figuroval před lety. Pak jste prohlásil, že to zopakujete, jen když to bude vtipná chytrá kampaň, za kterou bude dobře zaplaceno. Nedodržel jste vlastní předsevzetí jen tak napůl?
Bylo to bezesporu finančně velmi zajímavé. A když jsem viděl ty fotky "dříve a nyní", tak mi to legrační přišlo. Je to bez jediného počítačového triku. I když připouštím, že když jsem byl tlustý, měl jsem na fotografii oblečení, které mě opticky rozšiřovalo, a teď nosím schválně věci, které mě zužují. Máte na to vizážistu? Ano, já takovým věcem vůbec nerozumím. Nesnáším saka a nic takového. Ale on vymyslel systém, který mi je hrozně příjemný. Ani jediný oblek není normální. Ví moc dobře, jaké je v televizním studiu pekelné vedro, a tak začal šít saka s krátkými rukávy.
* Ty odhalují masivní kožený náramek na vašem pravém zápěstí. Nosíte ho pořád. To je talisman?
To je hlavně zvláštní příběh. Teď mám asi osm takových náramků, každý jiný. První jsem si pořídil v roce 1974. Za stovku od jednoho studenta, který na ulici dělal kožené šperky. Oba dnes vyprávíme, že jsem byl jeho první zákazník. Jmenuje Jan Brabenec a dnes je to uznávaný evropský výtvarník, který pracuje s kůží. Jeho jméno je ve světě pojem, má ateliéry v Praze i ve Vídni.
Židovské anekdoty? Jedině s Gottem!
* V jednom z románů slavného amerického spisovatele Josepha Hellera se praví: "Pokud zapomeneš, že jsi Žid, tak se vždycky najde někdo, kdo ti připomene." Připomíná vám to někdy někdo?
Ne, skoro nikdy se to nestává. Ale samozřejmě, že člověk čas od času nějakou nepříjemnou narážku vycítí: že se Židé mezi sebou zase domluvili a tak podobně. Ale u nás je to myslím hodně zanedbatelné téma. Například v sousedním Polsku je antisemitismus podstatně větší.
* Tady v Česku se do vás nikdo nikdy pořádně neopřel?
Můj tatínek mi vždycky kladl na srdce, abych se nepral, a já jsem to ani nedělal, protože jsem to moc neuměl. Ale jednou jsem to porušil. Bylo to v páté třídě. Někdo se mi posmíval: ty Žide jeden, a tak dále. A já mu dal jednu pořádnou do zubů. Tatínek se mě samozřejmě zastal a řekl, že tohle je jediný případ, kdy se můžu poprat.
* Vy sám, připomínáte si nějak svou identitu?
Pokud se budeme bavit o víře, jsem bez vyznání. V židovském náboženství a v jeho zvycích se velmi dobře orientuju, ale nemodlím se a žádné židovské svátky neslavím.
* Neslavila je ani vaše rodina?
Já vyrůstal v rodině naprostých bezvěrců. Ale je to rodina čistě židovská, její kořeny sahají až do polského ghetta ze 16. století. Je to taky rodina totálně zdecimovaná nacismem a druhou světovou válkou. Jako miliony jiných. Před několika dny jsem šel navštívit rodný dům své matky na slovenském venkově. Viděl jsem okno, kterým utíkal můj dědeček, když přišli Němci. Lidé mi ukazovali stráň, po které prarodiče utíkali, kapličku, kde se schovávali. Byl to strašně silný zážitek. Z otcovy strany nezůstal naživu vůbec nikdo, jen jeho matka, která utekla do Ameriky. Jeho sestra zahynula v koncentráku.
* Dnes se tedy v židovských komunitách vůbec nevyskytujete?
Snad jen jednou v Bratislavě. Vystupoval jsem jako umělec při svátku chanuka pro tamní židovskou obec. Co se ale stalo nedílnou součástí mého života, to jsou židovské anekdoty. Musím říct, že je miluju.
* Nepřemýšlel jste o tom, že z nich sestavíte nějaký větší pořad?
A víte, že ano. A není už daleko. Nebude to pořad, ale cédéčko. A teď se podržte, s kým ho budu dělat - s Karlem Gottem! On je totiž velký milovník, a hlavně velký znalec židovských anekdot. Naprostý mistr.
* Cože, Mistr nezazpívá ani notu a bude "jen" půl hodinky vyprávět?
V pondělí poprvé přišel s tím, že by přece jenom na závěr zazpíval krásnou židovskou píseň. Ale jinak budeme oba jenom mluvit. Teď máme asi stovku fórů. Profiltruju ty nejlepší, z těch si pak vybere Karel Gott a zbytek si vezmu já.
* S Karlem Gottem hrajete. S kým byste si chtěl zazpívat?
S Lucií Bílou. A taky to udělám. Bude to poslední písnička v posledním díle Dobrot. Chudák děvče, ještě to neví. Máme se rádi, ale nikdy v mých pořadech nevystoupila. Není to její parketa. Tak ji chci požádat, aby si se mnou zazpívala těsně předtím, než to skončím.
Natáčení posledního dílu Dobrot se připravuje už teď. Vysílat se ale bude ještě v příštím roce. Kvůli mým zahraničním cestám a našlapanému programu musíme vyrábět s velkým předstihem. Já sám cítím, že to musí skončit. V nejlepším je potřeba přestat. Dobroty byly předem spočítány na 26 dílů. I Novoty jsem po dohodě zastavil v čase vysoké sledovanosti.
* Nepostrádá to logiku? Vždyť na tom pořadu můžete ještě vydělat vy i televize!
Je v tom logika a železná. Jakmile si řeknete, že už to nemůže být lepší, je nejvyšší čas jít od válu. Od té chvíle se to totiž už může jen zhoršovat. Vím, jak to chodí. Když s tím přestanete v okamžiku, kdy lidé neříkají, že už to není to, co bývalo, odejdete se štítem. Může vám to být líto, opouštíte hýčkané dítě, ale jako vítěz.
* A co bude potom?
Až to skončí, požádám o odpočinek pro sebe i diváky. Určitě si ode mne rádi odpočinou. Sám bych rád vypadl tak na půl nebo na tři čtvrtě roku a připravil úplně nový typ programu, ale opravdu nový. Už nechci opakovat model, kdy se převlíkám a hraju si na něco. Chci udělat monotematický pořad. Zkusím nasadit vyšší laťku. Třeba udělat show, která by mohla být akceptovaná i v cizině.
* A jak byste si takovou invazi české zábavy do ciziny představoval?
Musím se zamyslet sám nad sebou, čím mohu být venku vtipný. Já už jisté záchytné body mám, ale zatím je to, zdá se, málo. Jsem si ale jistý, že hlavním rysem humoru, který se dá vyvážet, je to, že musí být chytrý a hluboký, ale i srozumitelný.
* Za hranicemi je v showbyznysu tvrdá konkurence...
V tom bych velký problém neviděl. Chci zkusit, jestli tam dokážu pobavit. Velkou školu jsem kdysi dostal při poměrně krátké, ale skvělé spolupráci s režisérem Oldřichem Lipským. Scházeli jsme se ve Slavii nad scénářem filmu, který jsme pro něj psali s F. R. Čechem a který se nerealizoval, protože pan Lipský zemřel. Když se smál, byl jsem šťastný jako blecha. Dokázal ale taky bez obalu poznamenat: "Pane Novotný, kdo je to Hložek, co jsou to Slušovice? Tomuhle fóru se babička v Portugalsku rozhodně nezasměje. Myslete na ni." A takové věci chci respektovat. Neříkám, že se to povede. Ale například na Slovensku to funguje.
* Tam jste pronikl razantně. Léta se tam prodávají vaše knihy. V tamní televizi máte vlastní pořad. Vyplácí se to na tak malém trhu?
Rozhodně, pokud to berete jako bezpečnou investici do budoucnosti. Na druhé straně je pravda, že vyprodané turné v žádném případě nemá takový finanční efekt, jak si lidé možná myslí. Ale i přesto to dělám hrozně rád.
Jsem workoholik
* To vypadá na poločas. Končíte staré projekty a nové zatím jen plánujete...
Ne ne. Já jsem workoholik. Roztočili jsme televizní seriál. Bude to takový kuchařský místopis. Jezdíme po našich městech a chceme ukázat, co se tam jedlo a jí. První díl jsme natočili v Olomouci. Není to samozřejmě jen o kuchyni, ale je to taky zábava plná historických exkurzí. Ostatně stejnou sérii, ale o slovenských městech teď točíme na Slovensku.
* Která z televizí to zahraje?
Nabídl jsem to Nově. Nevím, jestli se jim se to bude líbit nebo ne. Zatím vím jen to, že je to moje dílo ve vlastní produkci a že na něm budu dělat několik let.
* To je dost optimistické. Natáčení, kostýmy, cestování. Všechno pěkně drahé věci. Ani se nechce věřit, že jste se předem nepojistil...
To, že na tom dělám, se na Nově dozvěděli před týdnem. Dal jsem jim na ukázku hotový film z Olomouce. Vůbec to nemusí vzít.
* A co když to nakonec neprodáte?
Pokud někdo dělá televizní programy, tak musí být zaprvé přesvědčen, že je to natolik kvalitní, že se o to televize porvou. Pak je tu ještě záložní varianta, že se to bude líbit aspoň v televizi jedné. Pokud nevyjde ani to, tak je to poučení, jaké hovadiny nemám točit příště. Je to prostě riziko.
* Vy ale nevypadáte jako člověk, který rád riskuje...
Neriskuju vůbec. Jsem poměrně opatrný. Když jsem dělal koncert Nedvědů na Strahově, tak se mnou jeden zahraniční zpravodajský tým dělal rozhovor a chtěli ze mě za každou cenu vytáhnout, že to byl obrovský risk. Nedostali to ze mě.
* České folkové duo na největším stadionu na světě. Vždyť to byl obrovský risk!
Myslel si to úplně každý, ale přísahám, já se na to tak těšil, neměl jsem ani minutu vůbec žádnou pochybnost. Ano, všechno jsem musel zaplatit předem a žádné sponzory jsem na to nesehnal. Lidé kolem mě se tenkrát hroutili, bylo v tom dvanáct milionů. Ale dopadlo to nádherně.
Chci parník a divadlo
* Byl to celkem pompézní projekt. Proč jste už nic podobného nezopakoval?
Mám v hlavě několik větších věcí, z nichž některé se určitě uskuteční. Chtěl bych například koupit velký kolesový parník. Tak pro dvě stě lidí, jako na Mississippi. Zrovna jsem si přinesl domů čerstvé plány a zkoumám i možnosti, že by mi ho postavila nějaká loděnice v Rusku.
* Jak chcete takový kolos na Vltavě uživit?
Zábavný program, show, domácí i zahraniční publikum, ale to není všechno. Chtěl bych v Praze i své divadlo. Představuju si kombinaci Divadla Jiřího Grossmanna a Divadla Bez zábradlí. Napůl komedie a zábava a napůl plnokrevné opravdové divadlo.
* To divadlo se bude jmenovat po vás?
To asi ne, ale moje bude. Teď jsem se ale spojil při hledání divadla s božským Ringem - abyste rozuměli s Františkem Čechem. Takže se o ty kultovní názvy asi budu muset dělit. Scéna pochopitelně ponese můj rukopis, chtěl bych tam uvádět své pořady, určovat dramaturgii a bude tam i restaurace, kde budou vařit moje jídla.
* Vaše úspěšné knihy o vaření však jsou z cizích receptů...
Ano, jsem vlastně sběratel, i když kuchař jsem velmi slušný. No, vlastně jsem spíš zručný a praktický než fenomenální. Nepatřím k takovým talentům od pánaboha jako například Jiřina Bohdalová nebo Franta Nedvěd.
* Takže jste vlastně zdatný obchodník, který prostě dovede prodat nápady druhých?
Jistě, ale přidávám svůj vklad. Navíc každý recept má svého autora, kterého vždy v těch knihách najdete. Doma mám sbírku obsahující více než tisíc dvě stě kuchařek a z těch nikdy neopisuji, nevystřihuji recepty z novin a nehledám je na internetu. Všechno, co jsem zveřejnil, jsou vlastně dárky od přátel, posluchačů a diváků.
* A váš zmiňovaný vklad?
Přidám komentář a "story" každého jídla. A pokud něco zveřejním, tak to je těmahle rukama uvařený. Ani jedno jídlo není nevyzkoušený. Jen jednou v životě jsem to udělal a strašně jsem se vytrestal. Dostal jsem recept. Jak jsem se na něj podíval, tak jsem hned věděl, že to bude dělovka. Rovnou jsem ho v rádiu pustil. Odříkal jsem ingredience a potom i postup. Jasně, že volaly desítky posluchačů, že jsem nejdřív v přísadách řekl víno, ale v tom postupu ne. Být to vyzkoušený recept, tak se ani nezačervenám, řeknu: Promiňte, zapomněl jsem, tím vínem se to podlévá, ale tady jsem neuměl říct nic. Ta hanba! Takhle mě načapali. No, nějak jsem to nakonec okecal, ale strašně jsem se styděl.
Na odříkání nemám sílu
* Kromě vaření jste se pustil do hubnutí. Dokonce veřejně. Ale reklamní kampaň na zeštíhlovací prostředky moc nesedí k image vybraného labužníka...
Proč ne? Já tím navíc zas tak netrpěl. Dělal jsem to proto, že jsem byl přesvědčený, že je to prospěšné.
* Netrpěl? Vždyť jste za několik měsíců shodil víc než dvacet kilo.
Zapracovaly prášky, na odříkání nemám sílu ani nervy.
* Takže dieta typu vem si prášek, ale proboha hlavně nejez...
Máte pravdu jen částečně. Když je ten preparát dobrý, tak dokáže potlačit chuť k jídlu. Určitou kázeň ale člověk mít musí. O tom není vůbec pochyb.
* V reklamě jste naposledy figuroval před lety. Pak jste prohlásil, že to zopakujete, jen když to bude vtipná chytrá kampaň, za kterou bude dobře zaplaceno. Nedodržel jste vlastní předsevzetí jen tak napůl?
Bylo to bezesporu finančně velmi zajímavé. A když jsem viděl ty fotky "dříve a nyní", tak mi to legrační přišlo. Je to bez jediného počítačového triku. I když připouštím, že když jsem byl tlustý, měl jsem na fotografii oblečení, které mě opticky rozšiřovalo, a teď nosím schválně věci, které mě zužují. Máte na to vizážistu? Ano, já takovým věcem vůbec nerozumím. Nesnáším saka a nic takového. Ale on vymyslel systém, který mi je hrozně příjemný. Ani jediný oblek není normální. Ví moc dobře, jaké je v televizním studiu pekelné vedro, a tak začal šít saka s krátkými rukávy.
* Ty odhalují masivní kožený náramek na vašem pravém zápěstí. Nosíte ho pořád. To je talisman?
To je hlavně zvláštní příběh. Teď mám asi osm takových náramků, každý jiný. První jsem si pořídil v roce 1974. Za stovku od jednoho studenta, který na ulici dělal kožené šperky. Oba dnes vyprávíme, že jsem byl jeho první zákazník. Jmenuje Jan Brabenec a dnes je to uznávaný evropský výtvarník, který pracuje s kůží. Jeho jméno je ve světě pojem, má ateliéry v Praze i ve Vídni.
Židovské anekdoty? Jedině s Gottem!
* V jednom z románů slavného amerického spisovatele Josepha Hellera se praví: "Pokud zapomeneš, že jsi Žid, tak se vždycky najde někdo, kdo ti připomene." Připomíná vám to někdy někdo?
Ne, skoro nikdy se to nestává. Ale samozřejmě, že člověk čas od času nějakou nepříjemnou narážku vycítí: že se Židé mezi sebou zase domluvili a tak podobně. Ale u nás je to myslím hodně zanedbatelné téma. Například v sousedním Polsku je antisemitismus podstatně větší.
* Tady v Česku se do vás nikdo nikdy pořádně neopřel?
Můj tatínek mi vždycky kladl na srdce, abych se nepral, a já jsem to ani nedělal, protože jsem to moc neuměl. Ale jednou jsem to porušil. Bylo to v páté třídě. Někdo se mi posmíval: ty Žide jeden, a tak dále. A já mu dal jednu pořádnou do zubů. Tatínek se mě samozřejmě zastal a řekl, že tohle je jediný případ, kdy se můžu poprat.
* Vy sám, připomínáte si nějak svou identitu?
Pokud se budeme bavit o víře, jsem bez vyznání. V židovském náboženství a v jeho zvycích se velmi dobře orientuju, ale nemodlím se a žádné židovské svátky neslavím.
* Neslavila je ani vaše rodina?
Já vyrůstal v rodině naprostých bezvěrců. Ale je to rodina čistě židovská, její kořeny sahají až do polského ghetta ze 16. století. Je to taky rodina totálně zdecimovaná nacismem a druhou světovou válkou. Jako miliony jiných. Před několika dny jsem šel navštívit rodný dům své matky na slovenském venkově. Viděl jsem okno, kterým utíkal můj dědeček, když přišli Němci. Lidé mi ukazovali stráň, po které prarodiče utíkali, kapličku, kde se schovávali. Byl to strašně silný zážitek. Z otcovy strany nezůstal naživu vůbec nikdo, jen jeho matka, která utekla do Ameriky. Jeho sestra zahynula v koncentráku.
* Dnes se tedy v židovských komunitách vůbec nevyskytujete?
Snad jen jednou v Bratislavě. Vystupoval jsem jako umělec při svátku chanuka pro tamní židovskou obec. Co se ale stalo nedílnou součástí mého života, to jsou židovské anekdoty. Musím říct, že je miluju.
* Nepřemýšlel jste o tom, že z nich sestavíte nějaký větší pořad?
A víte, že ano. A není už daleko. Nebude to pořad, ale cédéčko. A teď se podržte, s kým ho budu dělat - s Karlem Gottem! On je totiž velký milovník, a hlavně velký znalec židovských anekdot. Naprostý mistr.
* Cože, Mistr nezazpívá ani notu a bude "jen" půl hodinky vyprávět?
V pondělí poprvé přišel s tím, že by přece jenom na závěr zazpíval krásnou židovskou píseň. Ale jinak budeme oba jenom mluvit. Teď máme asi stovku fórů. Profiltruju ty nejlepší, z těch si pak vybere Karel Gott a zbytek si vezmu já.
* S Karlem Gottem hrajete. S kým byste si chtěl zazpívat?
S Lucií Bílou. A taky to udělám. Bude to poslední písnička v posledním díle Dobrot. Chudák děvče, ještě to neví. Máme se rádi, ale nikdy v mých pořadech nevystoupila. Není to její parketa. Tak ji chci požádat, aby si se mnou zazpívala těsně předtím, než to skončím.
 Petr Novotný s manželkou |
