Jste na obálce Playboye poprvé?
Ano. Předtím jsem byla už na pár titulkách, ale konkurenčního magazínu.
Jaké bylo focení?
Odletěla jsem fotit do Kyjeva na Ukrajinu s jednou z nejlepších fotografek, co fotí pro světové Playboye, s Julií Skalozub. Bylo to dlouhé focení, ale úžasné, protože Julia i slečna, která mi dělala make-up, jsou neuvěřitelně profesionální. Byla to velká životní zkušenost a chystám se s ní fotit znovu. Nevím pro jaký magazín, ale znovu na konci roku.
Je takové focení pro vás pocta?
Je to pocta, protože nejde jen o to, že mám titulku, ale dostala jsem i titul Playmate, což je mezinárodně uznávaný titul, na který v zahraničí hodně slyší. Takže pro mě jako burlesku se jedná o neuvěřitelný titul v kariéře, co se týče zahraničního publika. Jsem na to velice hrdá. Nejsem doktorka, nemám titul MUDr., jsem Playmate.
Čím jste chtěla být v dětství?
Jako malá jsem chtěla být Zorro a kovboj, pak právník. Hrála jsem na housle, dělala hudbu, sólový zpěv a operu. Miluji vážnou hudbu. Chtěla jsem být operní zpěvačkou a mým velkým vzorem je Dagmar Pecková. Ale přišla jsem o hlas, to můžete slyšet, takže jsem šla studovat design, módní návrhářství.
S tím dodnes trochu flirtuji, protože hodlám otevřít značku na vyšívané sukně a cestovní zavazadla. Ale to je ještě hudba budoucnosti. Neustále to ovšem naplňuji ve svých kostýmech. Ale nedokážu si svůj život představit bez burlesky. Není to pro mě povolání. Já tak žiji, oblékám se tak, dýchám pro to. Není to jen o tom, že se před vystoupením převléknu do kostýmu. Pro mě je to opravdu životní styl.
Takže si kostýmy navrhujete sama?
Většinou si to navrhuji sama, nebo za spolupráce svých spolužáků a kamarádek, které jsou designérky.
Sama si je i šijete?
Dřív jsem si kostýmy sama šila, ale to bylo jedno z odvětví, které mi na škole nešlo, protože jsem na to neměla trpělivost. Vždycky jsem chtěla mít všechno moc rychle hotové. Nechávám si věci šít od těch spolužaček a kamarádek, které to dělají stokrát lépe než já.
A co show? S tou vám někdo pomáhá, nebo je její vystavění na vás?
Když jde o menší vystoupení, tak si ji vymyslím sama. Některé velké show mi stavěli baleťák Jiří Waňka z Národního divadla, nebo můj manažer Pavel Struha, což je choreograf muzikálů. Ale to je pro větší místa, pro jiná pódia. Upřímně říkám, že nejsem tanečnice. Jsem performer, takže co se týče tance, mám se neustále co učit.
Jsou v burlesce třeba i nějaké soutěže?
Jsou festivaly a některé jsou i soutěžní, takže můžete vyhrát korunku Queen of Burlesque. Teď budu porotkyní na festivalu v Oslu, protože žiju v Norsku. Požádali mě, jestli budu hodnotit ostatní burlesky.
Co bude pro vás coby porotkyni důležité, jaká musí burleska být?
Já chci hlavně, aby byly samy sebou. Dejte do vystoupení něco ze sebe, nesnažte se kopírovat jiné, protože budete jako roboti a už to nemá ten nádech burlesky. Ta by neměla být tak strojová, měla by v sobě mít určitý šarm, takovou až trochu nedokonalost.
