Sám sebe vnímá Bolek Polívka s odstupem času s nadhledem. Přesto, jak sám přiznává, ještě se má stále co učit. „Mám před sebou ještě hodně zrání, ale myslím si, že to se mnou není špatné,“ vtipkoval herec, který se prý mimem už narodil.
I když se občas objeví ve filmu, divadlo je pro něj to nejdůležitější. „Pepa Abrhám kdysi řekl, že ve filmu prodáváme to, co jsme se naučili v divadle. Mám pocit, že je to pravda pravdoucí,“ řekl s tím, že hrát dobře ve filmu je jako lhát mamince. „Pokud to nepozná, děláte to dobře,“ dodává se smíchem.
Divadlo ho provází celý život. „Už od nejranějšího dětství mě tatínek ochotník vodil na zkoušky a nechával mě trochu hrát. Tak jsem tomu věnoval celý život. Propadl jsem herectví a nelituji toho,“ říká Polívka.
Kromě hraní vždy miloval i zvířata, což je prý jeho další velký koníček. „Mám psa a koně a pak mám děti. To jsou svědkové z dosud nenapsané budoucnosti a to mě hrozně baví. Musím říci, že mě však baví nejen moje děti, ale i děti kamarádů,“ poznamenal mnohonásobný otec.
Co se týče plánů, měl jich prý několik, ale jen některé si dokázal za život splnit. „Jeden z mých několika životních plánů byl, že budu lesník, co chodí se psem do lesa. Psa už mám a to je ten jeden splněný plán,“ přiznal herec s tím, že les je pro něj dobrý relax, protože nehoubaří.
„Já jsem špatným houbařem. Moji kamarádi vždy nasbírali plné košíky a já jsem měl tři nebo čtyři houby,“ dodal Polívka. Každodenní soustředěná procházka v lese je pro něj jakousi formou modlitby nebo meditace.
