Co vás přivedlo k práci realitní makléřky?
Kamarádka mi navrhla tuto možnost. Říkala jsem si, co já, umělecká duše a byznys? Ale když už byla udička nahozená, rozhodla jsem se, že si půjdu vyslechnout co a jak a zajdu na pohovor. Už v první chvíli mě zarazila ta přátelská atmosféra. Mám ráda dobré lidi, zkusila jsem to tedy. Rozkoukávala jsem se a najednou bum... A už jsem byla na zkouškách na realitní makléřku na vysoké škole. Jsem do toho opravdu hodně zakousnutá a jede to. (smích)
Bylo pro vás složité, po delší době, jak se říká „ležet v papírech“?
Bylo a hodně. Říkala jsem si, že to je taková malá maturita. Já ve svém věku tady ještě něco šprtám. Mám jít na akademickou půdu, tam něco předvádět a ukázat, jak tomu rozumím. Ale naštěstí se to povedlo. Musím říci, že paměť mi ještě úplně neselhala.
Milujete exotické země. Zainvestovala jste v Karibiku, říkám to správně?
Ano, přesně tak. Tam mám svou investici, která vydělává. Ale teď jsem se vrhla na tento byznys z druhé strany, že naopak já prodávám, nebo hledám a sháním nemovitosti pro klienty.
Zaplakaly hodně vaše úspory, když jste si troufla koupit vlastní apartmán?
Já to tak neberu, že by finance zabrečely. Je to naopak investice, která pořád roste. A to zjišťuji i tady v mé nové práci. Spíš brečím, že jsem s tím nezačala daleko dříve.
Kdybychom to přirovnali k bytu 2+kk v Praze, kolem jaké částky se přibližně pohybuje cena apartmánu v Karibiku?
Myslím si, že ten apartmán, co tam mám, vychází tak zhruba cenově stejně. Akorát ho máte na pláži a je to větší zážitek než v Praze.
Nebojíte se toho, že až dojde na fyzické prohlídky nemovitostí, budou manželky tepat své manžely za to, že si prohlíželi spíše makléřku než nemovitost?
Myslíte jako taková docela dobrá seznamka? Je fakt, že hodně lovců kolem mě krouží a neví jak na mě. Hlídám si, aby prohlídky nebyly spíše seznamovací potkání. Ale zatím se mi to nestalo. Všechno však v podstatě vyřizuje moje sekretářka Sabina, takže nápadníky filtrujeme.
Nebudu všem po rozchodu ukazovat, jaká jsem čičina, říká Mottlová |
Použila jste někdy seznamovací aplikaci Tinder?
Ne, nikdy v životě. Já jsem na to trošičku „fouňa“. Tím rozhodně nechci podceňovat ty, kteří jsou na Tinderu. Ale já jsem ze staré školy a věřím, že chlap se musí trochu snažit, aby mě pozval na rande. Tinder je přece jenom hodně „easy“.
Co říkáte na to, že si dnes někteří, co se týká sbližování, přes aplikaci objednají někoho podobně, jako to dělají s jídlem?
Vidíte, to mě ani nenapadlo. Zní to příšerně. Ale zase věřím, že spousta lidí nemá možnost se jinak seznamovat. A přece jenom, já jsem hodně vidět, proto je o mě velký zájem. Ale jiné holky, které jsou také úplně suprové, nemají takové možnosti. Já bych to určitě nepodceňovala. Ale osobně neznám žádný prima vztah, který by vznikl přes tyhle objednávky „go home“, jak říkáte.
U vás bude asi hodně fungovat Instagram… Co vám kluci nápadníci nejčastěji píší?
Nejčastěji mi přijde věta: „Ahoj, můžu se na něco zeptat?“ Což je naprosto příšerné. Proč se ptá, jestli se může na něco zeptat? Proč se rovnou nezeptá? Jeden nápadník mi také nedávno napsal, jestli mu vyfotím svoje prsa a pošlu mu to. A ať to prý hlavně nikomu neříkám. Tak to mě hodně pobavilo. Vím, proč tyto zprávy ignoruji.
24. září 2020 |
S trochou fantazie by mohl zalovit i na internetu...
Ano. Ale on chtěl takovou tu osobní fotku, víte? Takové to „jenom pro něj“. No tak to smolíček pacholíček. (smích)
Co se týče vašeho vzhledu, obarvila jste si nedávno vlasy na růžovo. I když už se barva koukám vymývá.
Ano, přesně tak, mám to už určitě přes měsíc. Byl to takový můj ústřelek, jak si leden a nový rok tak nějak rozveselit. V podstatě jsem se pro to rozhodla ještě dříve, než jsem nastoupila v nové práci jako realitní makléřka. Ale velmi brzy se už zase díky natáčení vracím ke své branži, takže jdu zpátky na blondýnku.
Ze ženy za kasou modelkou. Mottlová po 16 letech září na obálce Playboye |
Co říkáte na to, když o vás dal bulvár do titulku, že jste vyklepaná sexbomba?
To zní zvláštně. Takové hodně zvláštní spojení. „Čelila důležité životní zkoušce...“ To bude asi ta moje makléřina, ta moje zkouška, předpokládám. Takže vyklepaná Mottlová zkoušku udělala. A měla jsem rolák. Nevzala jsem si výstřih, takže i „sexici“ jsem nechala doma.
Co nejhoršího jste se o sobě dočetla?
Musím říci, že mě média mají docela ráda a nepíší o mně ošklivě. Ale vybavuji si jediný ošklivý článek, kdy vyšlo, že mám nohy jako sloupy. Já nejsem člověk, který by dělal nějaké divadlo, kauzy, špatné věci a podvody, takže u mě maximálně vyjde, že mám nohy jako sloupy. Tak z toho se asi nezblázním. (smích)
V zahraničí by z toho byla velká kauza, protože to je takzvaný bodyshaming. Upozorňování na nedostatky postavy či těla, ponižování, kritika...
Já otevřeně přiznávám, že strašně ráda jím! Proto to říkám. Nekouřím, nepiju, a to ani kafe, nefetuju... Ale to jídlo! Mám postavu, jakou si zasloužím. Jsem s tím tak nějak sžitá a nevadí mi to.
Prsa mám přírodní a ráda se jimi pochlubím, říká Barbora Mottlová |
Když jsme spolu mluvili naposledy, ptal jsem se vás, jaký typ chlapa byste nejraději měla po svém boku. Proškrtala jste nějaká kritéria, nebo naopak rozšířila?
Ne. Pořád si stojím za svým. Potřebuji pohodáře, který to má v hlavě srovnané. Který nemusí dělat hogo fogo. Ale je schopný, šikovný a má rád lidi a přírodu. Prostě takový, co se ke mně hodí.
Co to udělá se sebevědomím herečky, když si najde práci v realitním světě a najednou má příjem, který rok neměla?
To se mi ještě nestalo, co jsem tady. Ale samozřejmě to hrozí. Uvidíme. Jak říkám, jsem umělecká duše. U mě to není úplně o tom, jestli vydělávám miliony, nebo desetitisíce, viz má práce na pokladně v obchodě, že. U mě je to o tom, že se chci zkrátka cítit užitečně. Nechci sedět doma, nechci brečet do polštáře, kopat kolem sebe. Chci být užitečná a chci svůj čas nějak dobře využít. A pokud to nese nějaké finance, tak je to jen dobře.
Takže hereckou kariéru byste ani za desetinásobné výdělky nevyměnila?
Určitě bych neměnila. A sama se trochu bojím toho, jak to bude, až se otevřou divadla. Ale myslím si, že to klidně může trvat ještě dva roky. Nikdo nic nevíme. Nebudu se strašit dopředu, nebudu dělat zásadní rozhodnutí. Počkám, až ta doba nastane a uvidím, jak se v realitách zaběhnu a hlavně, kam mě to bude dál táhnout pocitově.
17. srpna 2020 |