Aleš Háma

Aleš Háma | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Za dvacet marek jsem získal krokodýlí farmu, vzpomíná Aleš Háma

  • 45
Herec a moderátor Aleš Háma (47) projel v létě celou republiku díky natáčení cestopisu V karavanu po Česku a mimo jiné zjistil, jak cenné jsou vietnamské večerky pro obyvatele menších obcí. A už také ví, jak správně kupovat ponožky.

Nakupujete impulzivně, nebo si to dopředu promýšlíte?
Vím, co mi doma chybí, takže hrubou představu mívám, ale pokud se týká potravin, často se rozhodnu až v obchodě podle toho, co tam zrovna mají, co je čerstvé, lákavé. Moc rád chodím na trhy, tam je to ještě markantnější, nemám žádný plán a jídelníček vzniká podle toho, co mi zrovna padne do oka.

Nakupujete přes internet?
Jako dnes asi už každý. Je pohodlné si nákup potravin naklikat třeba o pauze v šatně, když točím nebo zkouším, a nechat si to večer dovézt domů. Nakupuju takhle i boty, vybavení do přírody. Ještě se mi nestalo, že bych musel něco vracet nebo měnit.
Váš nejlepší nákup?

Pár let po revoluci, bylo mi devatenáct, jsem na zájezdu v Ankaře koupil za dvacet marek sadu asi padesáti párů bílých ponožek Lacoste. Většinu jsem rozdal kamarádům jako suvenýr z ciziny, ale několik párů jsem si nechal. Nadšení vydrželo do prvního praní. Ponožky se v pračce úplně rozpustily a vytekly odpadní hadicí. Bůhví, z čeho byly, asi z buničiny. Vydrželi jen ti zelení krokodýli. Ve filtru pračky mi vznikla úplná krokodýlí farma. Za pouhých dvacet marek!

Váš nejhorší nákup?
Ford Focus z jednoho renomovaného autobazaru. Pár dnů po nákupu odešlo řazení, cestu domů z centra města jsem jel na dvojku. Hrůza. Ukázalo se, že to auto bylo složeno ze tří různých vozů, nějak jsem k němu ztratil důvěru a prodal jsem jim ho zpět.

Bolen Dravý... 60 cm... What a day...

17. června 2020 v 16:06, příspěvek archivován: 21. října 2020 v 16:04

Hromadíte věci, nebo se nepotřebných dokážete zbavit? 
Vyložený „hromadič“ nejsem, ale nějaké obsese mám. Zbavit se třeba nedokážu plechových krabiček od čaje, kávy nebo tabáku. U nich mám vždycky pocit, že se musejí na něco hodit. Pravdu mívám, uznávám, jen málokdy. 

Hromadím i různé šroubky a matičky, poctivě je uchovávám, abych pak šel a koupil nové, úplně stejné. A jsou také věci, ke kterým mám citový vztah. Třeba kraťasy, v nichž jsem projel Peru. Mají celkem velkou díru, manželka mi radí, abych se jich zbavil, ale já si raději vezmu delší košili a ten nedostatek výborně zamaskuju.

Jaký vztah máte k vietnamským večerkám?
Jsou to záchranáři! Projel jsem v létě tisíce kilometrů po celé republice díky natáčení pořadu V karavanu po Česku a vím, že obzvlášť v menších obcích jsou místní lidé, ale i turisté rádi, že si můžou díky pracovitosti a píli vietnamských prodejců kdykoliv a skoro cokoliv nakoupit. Třeba krájený ananas někde v malé vesničce v Krušných horách.

19. června 2020