Osmdesátníky je třeba brát s rezervou, většina lidí stářím nezmoudří, nýbrž přesně naopak...

To nic nemění na tom, že to byl ještě koncem osmdesátých let mimořádně okouzlující týpek. Některé filmy, v kterých hrál, zastaraly, ale těch nadčasových je celá řada...

I když já se občas z nostalgie podívám i na ty horší, když jsou v televizi k vidění...

moje řeč

Delon se holt narodil v jiné době a je starej. Ono ve 20 se žije jinak než v 80... To se nedá nic dělat. Ano, dneska by se z něj stal tak akorát nikdo, protože z bohéma, ožraly a nemakačenka se holt dneska nikdo nestane. On měl akorát štěstí, na zjev a na to, že byl ve správnou dobu na správném místě.

To co popisujete je vaše CV?

číst po sobě !!!

"Alain Delon (82) si v jednom z posledních v rozhovorů"

Tož to je mi zjištění. To je na Nobelovku.

Nejvíce se mi líbí, jak na prachy nadávají lidé, co jich měli celý život, jako šlupek. Ne že by nezaslouženě, ale jako mutimilionář by měl i pan Delon držet co se peněz týká, ústa a krok. Ať si zkusí žít měsíc za, v přepočtu patnáct tisíc korun čistá ruka a pak ať zase nadává, že kdo řeší peníze, je hodný pozvracení...

mne neprijde ze nadava na penize jako spise na to, co jsou pro ne schopni lide nyni udelat.

Tak pravil eurový multimilionář.

Panu Delonovi nejde o peníze, ale o Francii, která je prolezlá jak politickou korupcí, tak i musulmanskými příživníky,teroristy a vrahy.

Můj, mimochodem velký herecký oblíbenec pan Delon, třeba jeho "Smrt darebáka" mohu vidět pořád a pořád, mi mluví z duše. Ovšem nejen mně.

Jako člověk, který se věnuje psaní, mám u svého psacího stolu vyvěšený vtip (už myslím dost starý vtip) svého dalšího oblíbence, bohužel už zemřelého, pana Renčína. Jeho filosof pan Dlabáček rozumuje s přáteli u jídla a pití a říká: "Spisovatelé? To bejvávalo. Dnes jsou svědomím národa peníze."

Takže nejen ve Francii...

Delon prožil nejlepší léta v nejlepších dekádách historie. Šedesátá a devadesátá, dekády všeobecného optimismu, přirozeného ekonomického růstu, zlepšování životní úrovně, nárůst osobních i ekonomických svobod, utužování společenských hodnot jako je humanismus a bourání špatných politických stereotypů. Dneska je doba, kdy je to spíš naopak. Všeobecný pesimismus, růst je uměle hnaný dluhem, životní úroveň se stále zlepšuje, ale už ne z pozice chudoby do pozice bohatství, nýbrž z pozice bohatství do pozice zpovykanosti, osobní a ekonomické hodnoty spíš ubývají, hodnoty jdou do háje a bourají se všechny stereotypy, i ty, založené na biologických danostech.

Takže se mu ani nedivím. A závidím mu ty dekády.

kdyz mluvim se znamymi z nemecka, kteri mi popisuji, ze mohli nechat odemceny dum ci auto a nic se nestalo, taky jim zavidim.

Vždyť ten svět aktivně tvořil.