„Že chci hrát na bubny, jsem zjistil hodně pozdě. Dlouho jsem nevěděl, co chci dělat v životě. A když jsem zjistil na gymplu, že ze mě moc dobrý student nebude, tak jsem se rozhodl pro muziku, kterou už jsem chvíli dělal a věděl jsem, že to je ta cesta,“ říká Adam Koller.
O hraní se slavným otcem nikdy moc nepřemýšlel. „Hrál jsem nejdřív v jazzové kapele a pak to bylo všechno dílem náhody. Tátovi onemocněl bubeník Tomáš Marek, když hrál s Kollerbandem, a druhý den se mělo hrát v Londýně. Já byl jediný, kdo hrál trochu na bubny a zároveň znal ty písničky, takže si se mnou dali zkoušku. Museli z toho být jako kapela pěkně vyjevení, že je tam ten tátův patnáctiletý syn,“ vzpomíná.
David Koller tak svého syna doslova hodil do vody a našel v něm svého nového bubeníka. Ale ani tak Adam nečekal, že ho přizve i na velký koncert Lucie. „Když měl přijít comeback Lucie, tak jsem se těšil, že po dlouhé době uslyším tu kapelu na velký aparát a užiji si v kotli ty staré písničky, na které jsme pařili jako jedenáctiletí. Pak táta zavolal, že by mě tam chtěli a to jsem nečekal,“ říká.
S otcem jako kapelníkem prý vychází dobře. „Posloucháme se navzájem, to jinak nejde. On je šéf, takže občas si člověk může myslet něco jiného. Ale každá kapela má kapelníka a v tomhle případě je to on. A když s ním člověk nesouhlasí, tak je otevřen diskusi. Ale člověk musí vědět, kde má své místo,“ říká Adam Koller, jehož místo je za bicími a tak mu to také vyhovuje.
Nedávno si zkusil i práci režiséra, kameramana i střihače, když natočil videoklip Beatě Hlavenkové (více čtěte zde). Pouští se ovšem i do vlastní hudební tvorby. „S Vladimírem 518 jsme udělali píseň, takže nějaká cestička se tam rýsuje, ale kam povede, zatím nevím,“ dodává.
