Když se mi dostala do ruky kuchařka Poklady české kuchyně, hned jsem dostala originální nápad. Pozvu jejího autora Romana Vaňka na oběd, který uvařím podle receptů z knihy. A on na můj bláznivý nápad kývl...
S Vaňkem v kuchyni |
Výběr menu nechal na mně: "Ale hlavně nedělejte kulajdu a bramboračku, to vaří každý." A tak jsem záložku v knížce posunula o pár stránek dál a vyrazila shánět pěkný květák a telecí. A vlastně ještě dalších dvacet surovin.
Nestíhám, nestíhám
V den D jsem v osm ráno s poklidem krájela první suroviny, rozmrazovala vývar a vařila rýži.
S úderem desáté jsem začala být nervózní. Nestíhám. "Vaňku, přijeďte o dvě hodiny později," chtělo se mi křičet. Ale statečně jsem zůstala u sporáku, i když mi všechno padalo z rukou.
Vrcholem všeho bylo, že jsem do připraveného rýžového nákypu - už ho jen stačilo dát do trouby - vylila vodu, v níž jsem blanšírovala telecí. Dobře, takže všechno od začátku. A můj časový skluz se propadal k těm nejspodnějším hrncům. Chybělo jen říznout se do prstu.
Velký záchranář
Když zazvonili kameraman a redaktor, poletovala jsem v županu s turbanem na hlavě, ale než jsem je usadila, mohla jsem se jít sprchovat znovu.
Stáhněte si receptyVe formátu PDF. Všechny recepty najdete v kuchařce, případně si je stáhněte v elektronické podobě do iPadu či iPhonu. |
Pak přišel Roman Vaněk a zapovídali jsme se. Telecí na paprice se urazilo, že mu nevěnuji dostatečnou pozornost, a rozhodlo se, že se blíže spřátelí s hrncem. Přesněji řečeno s jeho dnem. Vášnivě a pevně se k němu přitulilo.
Střih, kamera, klapka. Natáčení pořadu Ano, Romane se mění na Soukromá dramata křížená s Pobřežní hlídkou. Statečný plavčík "Mič Bjůkenen" (žádný David Hasselhoff, tentokrát šéf Pražského kulinářského institutu) se rozbíhá ke sporáku, hledá plovák (rozuměj: náhradní kastrol).
Na pobřeží ale žádný není. Co teď?!? Vrhá se do vln špinavého nádobí, omývá ho a plave na pomoc tonoucí telecí pleci. Už ji vytáhl na břeh, podává umělé dýchání. Telecí na paprice je zachráněno!
Později se k případu vrací a poskytuje dodatečnou masáž srdce (čistí hrnec). Já, plavčík ve výuce s rozklepanými prsty, jsem moc k užitku nebyla.
Trochu přisolit, prosím
Opět střih. Sedíme u polévky, Roman vyfoukává na lžíci první sousto. Téměř nedýchám... "Přisolil bych ji," komentuje a hned bere do ruky solničku. Pravda, stačí pár zrníček a květák rázem odhaluje své největší přednosti. Tak na to si přiťukneme.
Roman Vaněk nepřišel jen ochutnávat, ale i pomáhat. Zachránil i připálenou omáčku.
Polévka chutnala, teď si dáme druhý chod...
Šéf Pražského kulinářského institutu ochutnával doslova všemi smysly.
Charizmatický Roman vypráví, že si říkal, že byl blázen, když na můj projekt kývl. Teď už se tomu jen smějeme, probíráme další recepty na jeho iPadu, smějeme se, dovařujeme domácí těstoviny, servíruji omáčku, u které jsem oproti dalším receptům udělala malou změnu. Nemixovala jsem ji, ale propasírovala přes jemné sítko.
Ale jinak jsem u všech receptů postupovala naprosto přesně. A fungují? Já říkám ano. A zpětná vazba? "Telecí chutná naprosto přesně podle kuchařky." Romane, teď nečtěte. A vy všichni pšššt - ale velevážený šéf Prakulu vylízal talíř! Slíbila jsem, že to neřeknu...
Nákyp mám radši sladší
Jakmile Roman Vaněk nadzvedl talíř a prozkoumával svou porci rýžového nákypu (nedala jsem mu málo?), byla ve mně jen malá dušička. Je dost upečený? Hodně vanilkový? Má dostatečně vysokou sněhovou čepici? Nebudou švestky rozměklé?
"Kdybych zavřel oči, tak je to prakticky stejný nákyp, jako jsme ho udělali my, když jsme kuchařku psali," hodnotí a dodává: "Já osobně ho mám radši trochu sladší." To já taky, ale když se řeklo tři lžíce cukru...
Závěrečné hodnocení kuchařky Poklady české kuchyně vystihují slova mé kamarádky, která podle ní poslední týdny vaří každý nedělní oběd. Decentní okouzlení u ní postupně přerostlo v euforii. "Definitivně ji miluju," povzdechla nad knihou, když "vymlaskla" kuře na pivu. A já taky!
