Nejnavštěvovanějšími místy v Praze jsou zoo, Pražský hrad a aquacentrum v Čestlicích. Nic proti zvířatům, památkám či ráchání ve vodě, ale nepřijdou vám výlety na podobná místa už trochu nuda? Jestli máte v sobě kousek dobrodruha, mlsný jazyk a nevadí vám drobet nepohodlí, vypravte se do Sapy - obchodního a kulturního centra a druhého domova většiny Vietnamců žijících v Česku.
Betonová džungle
Jsem závislá na vietnamské kuchyni. Polévku phó by mi mohli servírovat po kýblech, a jakmile čtrnáct dní neochutnám bún bé khô - smažené hovězí na česneku s cibulkou a nudlemi, dostávám tik do pravého oka. I když je v širším centru Prahy už několik míst, kde si tyhle lahůdky můžete dopřát, mezi podobně stiženými nadšenci se šeptá, že stejně ta nejlepší vietnamská jídla vaří v Sapě.
Navíc tu seženete potraviny, ovoce, zeleninu či bylinky, které jinde nemají. Není divu, že po návštěvě Sapy jsem toužila dlouho. Jenže jsem měla strach. Můžu tam opravdu vyrazit jen tak? Není to nějaké uzavřené ghetto? A když se tam dostanu, jak mám vědět, kde co hledat?
Nakonec jsem se rozhoupala k akci a "statečně" jsem si s sebou jako průvodkyně vzala Thuy a Mai - blogerky z Viet Food Friends, které Čechům pomáhají poznat vietnamskou kuchyni a v Sapě znají každou uličku.
Areál najdete na jižním kraji Prahy. Pokud nemáte auto, dovezou vás sem i autobusy městské hromadné dopravy - zastávka Sídliště Písnice. Jen pár kroků od ní je prosklená vrátnice. Nebojte se, nikdo vás nebude zastavovat a podrobovat výslechu.
Recepty na vetnamské speciality podle Thuy a Mai najdete ZDE. |
Stačí dvakrát zmáčknout kliku dvojích dveří a octnete se v jiném světě. Někdo o Sapě mluví jako o Malé Hanoji. Ano, tohle místo je městem ve městě už množstvím přítomných Vietnamců, pracuje a žije jich tu prý kolem sedmi tisíc, a přemíry asijského zboží a potravin.
Ale ač jsem ve vietnamské metropoli nikdy nebyla, předpokládám (a doufám), že to tam nevypadá jako v bývalém masokombinátu.Ten tady předtím býval, navíc před třemi lety areál postihl požár.
Sečteno a podtrženo - Sapa není malebné místo, kam půjdete na nedělní romantickou procházku. Sem se chodí na lov dobrého jídla a surovin, které jinde neseženete, a tento lov se odehrává v betonové džungli, kde si budete poprvé připadat zmatení.
Pátrejte po bistrech
"Je pravda, že vyznat se v Sapě není snadné," přiznává čtyřiadvacetiletá Nguyen Mai Huong. "Kdo sem přijde poprvé, neví, kam jít, v jakých bistrech ochutná ty nejlepší speciality. Ty jsou dělané Vietnamci pro Vietnamce, takže tu nemají žádnou reklamu."
Dřív byl prý úkaz potkat tady Čecha, teď jich sem vyráží čím dál víc. "Chodí na jídla, o kterých jsme si dřív mysleli, že by vám moc nechutnala. Hodně se tu objevují i cizinci žijící v Česku. Mají rádi asijskou kuchyni a vědí, že tady seženou, co potřebují," dodává Trinh Thuy Duong.
Jestli si chcete opravdu pochutnat, pátrejte právě po bistrech, restaurace vynechte. Nenabízejí se v nich žádné jídelní lístky, protože připravují vždy jen jedno jediné jídlo. To, které opravdu umí nejlépe a jsou na něj specializovaní.
Naštěstí jsem v rukách zkušených, a tak mě děvčata vedou do Phuong Phuong. Sama bych ho přešla. Je v druhém patře, nahoru musíte vyjít po kovových schodech. Pidimístnost, pár řad stolů, u dveří posedávají čtyři Vietnamci.
Sedneme si, usměvavý majitel se zeptá, kolik porcí si dáme, a za pár minut už nám servíruje banh cuon. Talíř máme plný bílých rýžových rolek plněných mletým masem a jidášovým uchem, posypaných křupavou zlatavou cibulkou. Vedle nich leží pár plátků čehosi, co vzdáleně připomíná tmavé tofu.
Maia a Thuy mi vysvětlují, že to je sekaná připravená z libového masa, často vepřové kýty, které se rozemele na nejjemnější konzistenci, upěchuje do kostky, uvaří v páře a pak osmaží. Rolky se namáčejí do sladkokyselé zálivky.
"Její chuť je hodně důležitá," říká mi Thuy Duong, třiadvacetiletá studentka VŠE. "Vietnamci chodí do určitého bistra kolikrát právě kvůli ní. Nebo když doma vaří a vědí, že sousedka umí lepší zálivku než oni, tak ji poprosí, aby jim ji připravila." Na konci jídla je tradicí pití zeleného čaje, tak ho upíjíme z minikalíšků.
Návykový Jack Fruit
O pár metrů dál je další bistro, které nesmíte minout. Zavede vás k němu najisto nos. Venku před podnikem totiž postává starší pán a griluje plátky vepřového bůčku - základu jídla bun cha, které je prý tady nejlepší v celém Česku.
Místnost, kde se jí, nepůsobí nic moc - prosklená nuzná papundeklová budka, ale tady jde o jídlo, a ne o soutěž o nejdesignovější restauraci. I tak to tu má své kouzlo...
Hned vedle tohoto bistra je pizzerie. Nabízené kulaté placky ale odmítněte a dožadujte se vietnamské bagety banh mi. Ty se plní paštikou, masem, bylinkami a zeleninou.
Jestli milujete kachní maso, vydejte se do zadní části areálu. Tam grilují kachny na mnoho způsobů. Poblíž téhle restaurace pak najdete dva podniky, které se specializují na slavnou polévku phó.
Ještě předtím, než se v Sapě přejíte (a pak už budete snít jen o teleportu domů na sedačku), vyrazte na nákupy. Obchodů je tu několik, nejlepší je jeden z větších v levé části areálu.
Tady mají snad všechno - nepřeberné množství čerstvých bylinek, některé druhy ovoce a zeleniny uvidíte poprvé v životě, mají tu třeba i obří chlebovníky (jack fruit), pořídíte tu čerstvé tofu, mnoho druhů krevet, chobotnice, rýži (ta je prý lepší než ve Vietnamu), kávu, čaje, rybí a chilli omáčky, sójovky a různé vietnamské pochoutky. Třeba sladké chipsy právě z chlebovníků. Chutnají tak úžasně, že jsem si vypěstovala další závislost. Takže hurá znovu do Sapy pro zásoby...
