Ach bože! Myslel jsem, že cukrářky jsou pohodová stvoření. Předci se musí za Vás stydět. Pečení není politické dědictví, ale odjakživa potřeba zajistit sobě a blízkým potěšení z dobrot. Nechte pečení a dejte se do parlamentu, kde třeba s takovými hloupýmý poznámkami uspějete.

s klesající kvalitou výrobků se k tomu lidi začínají vracet, třeba při pečení chleba, protože ten koupený v ochodě, zčásti upečený z recyklovaných zbytků, začne po 3 dnech plesnivět

Možná by paní cukrářka mohla mrknout jen třeba na youtube na miliony domácích receptů snad ze stovky zemí světa. Nebo na jakýkoliv zahraniční ženský či rodinný časopis.....holt co tam nemají, to si upečou. Oni nám to kdysi cizinci záviděli, i ty naše jogurty ve skle a po domácím pečení se mohli utlouct. A co nám nejvíce naši vrstevníci 50-70 letí ze západní Evropy záviděli, že jsme prý mohli prožít klidné dětství bez reklam na jídlo v televizi. A mohli jsme si tudíž jíst co jsme chtěli, ne co nám vnutila televize. Jak jsme se prý měli krásně, bez reklam a aditiv. Ale my si to zase vynahradíme teď.

Však pořád můžeme jíst, co chceme. Maso u řezníka, pečivo u pekaře. I jogurty ve skle jsou. Jen je škoda, že se ty skleničky musí vyhodit, nikdo je nechce. Mimochodem - klidné dětství nemá nic společného s reklamami v televizi. Ostatně dost domácností ani televizi nemá. Úmyslně, ne že by na ni neměli. A dneska jsem si TV taky nepustil.

Koukám, že nejsem jediný, kdo titulek považuje za nesmysl. Moje babička celý život vzpomínala, jak jí a její sestry doma cepovali, že hospodyně musí umět řadu věcí, samozřejmě včetně pečení. A to bylo dávno a dávno před komunismem. Zkrátka bábovka byla nezbytnou součástí slavnostního oběda a podobně.

Ono je to spíš tak, že domácí pečení u nás nepřestalo ani v době, kdy se od něj již ve světě ustupovalo. Přece jen je i u nás teď na ústupu. Stejně tak jako zahrádkaření.

Ve světě ustupovalo? To je právě to zjednodušování. Co je to SVĚT? Indie? Francie? Mexiko, Kanada. A od pečení se ustupovalo? Nikdy. Totiž - asi mluvíme jen o Evropě - tak jakoby v západní Evropě nebyl venkov. Třeba v Německu, a třeba v 70.-80. letech - snad všichni, Češi i Němci, říkali, že jsou Němci líní péct. Ale to bylo ve městech.

Tak to musíme tu paní vyzpovídat. Zajímavá neslýchaná teorie. Ale spíš něco prohodila a šiklo se to na titulek. Takže recepty na pečivo z roku 1850 neexistují, kdyže vlastně začali ti komunisti péct?

Píšu hned Holanďanům, do Belgie, Francie, Německa, kteří se tu cpali komunistickým pečivem, jestli jejich babičky a prabáby pekly! Pekly, vždyť mi to tady vyprávěli. Od všech mám i recepty.

Všichni v Německu chtěli vždy přivézt chlebíčky, koláče, bublaninu, domácí věnečky žloutkové, rolády... pokud to ochutnali. Nezapomenu na rozhovor na Smíchově v cukrárně: pán: přijedou mi Kanaďani, máte moravské koláče, laskonky atd? Prodavačka: kdepak, nic, vykoupili to tu dneska Švýcaři, Němci a Skotové....

Ano, paní Sandtnerová určitě kupovala buchty v krámě ��

Proboha, ti komunisti můžou i za dobu ledovou. Jednak - v téhle části Evropy se doma peklo vždycky, rodinné recepty se předávaly po generace. A za druhé - zákusků a dortů bylo v cukrárnách vždycky dost. Tak nevím, o čem ta paní mele. Dnes se toho dá spousta koupit - jenže umělé, s palmovým olejem a s padesáti přísadami, aby to vydrželo měsíc.

Ve všech částech Evropy. Byly u nás mladé holky z celé Evropy (i světa), dávaly mi rodinné ověřené recepty a dokonce jsme vařily i pekly rodinné recepty. A byly to mladé holky i dámy v letech.

Moje babička pekla i před komančema. Předtucha nebo další blábol na iDnes.cz?

Přesně to jsem si řekl, při přečtení nadpisu.